„Když se narodí dítě, stane se něco neuvěřitelného. Otevře oči. Začne vnímat realitu kolem sebe a učí se jí porozumět,“ začal svou prezentaci na vývojářské konferenci Google I/O programátor Johnny Lee. Připomíná hned, že dítě vnímá realitu kolem sebe všemi smysly hned od začátku.
Nově narozené dítě je pochopitelně silná metafora. Učí se, v jaké poloze se nalézá a co to pro něj znamená. Jak se dřevěná podlaha liší od asfaltu nebo od trávy. Rozpozná matčinu tvář, ví, že jej zvedl tatínek a ono se nemusí bát. Co kdybychom takové hluboké vnímání reality poskytli i mobilnímu telefonu, tabletu, dronům a dalším mobilním přístrojům?
Senzory a výpočetní síla přímo v tabletu
V rámci projektu Tango se vývojáři Google pokusili navrhnout takové řešení, které dokáže vnímat svou polohu v prostoru a pracovat s ní v reálném čase. To znamenalo vybavit telefon či tablet silnou výpočetní jednotkou specializovanou na zpracování vizuálních dat.
Co se senzorů týče, vývojářům dostupná verze hardwaru počítá se dvěma fotoaparáty, kamerou na sledování pohybu, senzorem na měření hloubky, akcelerometrem, měřičem světla, barometrem, kompasem, GPS a gyroskopem.
Pokud se vám zdá, že se projekt podobá Kinectu od Microsoftu, není to náhoda. Šéf vývoje Johnny Lee totiž předtím, než jej v roce 2011 přetáhl Google, pracoval právě na Kinectu. Ale zatímco Kinect počítá s tím, že je na místě a pohybují se objekty před ním, Tango od začátku míří na opačný problém: zařízení se hýbe a sleduje svůj pohyb v prostoru. Na rozdíl od Kinectu pak přidává i senzory, které jsou běžné pro mobilní telefony, především akcelerometry pro rychlé doplnění informace o změně polohy.
Vyzkoušeli jsme si na vlastní smysly
O projekt Tango měli vývojáři ohromný zájem a na přednášku se stály velké fronty. Přetlak byl také u stanoviště, kde inženýři předváděli možnosti nového systému naživo. Řada na mě přišla až večer, ale i tak bylo ještě hodně světla, takže snímky z displeje za moc nestojí.
Tablet s prototypem Tango fungoval bez větších problémů na světle i ve stínu. Vyzkoušeli jsme si jak nesmírně zajímavou rozšířenou realitu, tak i praktičtější využití v podobě měření vzdáleností nebo umisťování virtuálního předmětu do reálné místnosti. Dokážeme si představit, že řetězce prodávající nábytek nebo oblečení budou z takovéto funkce nadšení. Nestane se totiž, že byste si koupili skříň, která se do místnosti nevejde.
Funkcí i aplikacemi Tango trochu připomíná Hololens od Microsoftu, ovšem bez nasazení na hlavu. To však neznamená, že by někdo v budoucnu nemohl zkombinovat dvě nové technologie od Googlu, vnímání prostoru Tango a virtuální realitu Daydream, k vytvoření nového zážitku. Vývojáři ukazovali několik takových pokusů, třeba virtuální realitu, ve které se uživatel pohyboval ve virtuální replice místnosti, kde skutečně stál.
Podívejte se na ukázku možností Hololens od firmy Microsoft:
Vize budoucnosti: dokonalé povědomí o okolní realitě
Johnny Lee ukázal, jak platforma od prvního představení v roce 2014 pokročila. Hardware se zmenšil a je nyní dostupný vývojářům k hraní a experimentování. Ještě tento rok pak čínská firma Lenovo uvede na trh mobilní telefon, který bude mít senzory a výpočetní jednotku Tango integrovanou. Procesory se navíc neustále zrychlují, takže to, co je nyní cenově sotva dostupné, může být za pár let možné i v nejnižší cenové kategorii.
Uplatnění platformy Tango je zatím ve stádii pokusů a her. Tango dokáže vnímat prostor místnosti, a hry tedy mohou pracovat s rozšířenou realitou. Hráči mohou přidávat předměty na zeď nebo uhýbat střelám v místnosti, ve které se právě nacházejí.
Další možnosti rozšířené reality se nabízejí v oblasti vzdělávání: studenti se třeba mohou podívat, jak to vypadá, kdyby vedle nich stál dinosaurus. Mezi praktičtější využití pak patří realistické měření vzdáleností, velikostí a objemů v rozšířené realitě - stačí na displeji označit, co změřit, a tablet v reálném čase a prostoru ukáže rozměry s přesností na centimetry.
Do budoucna se počítá s využitím nejen v zábavě a vzdělávání, ale i při orientaci v prostoru. Mobil tak bude moci reagovat na okolí a lépe pochopit svého majitele. Google však zdůrazňuje, že všechny výpočty probíhají lokálně a zařízení žádná data o okolí neposílá na internet.
Když se do chytrých telefonů dostaly GPS senzory, používali je lidé jen pro navigaci v mapě. Dnes se ale poloha telefonu používá ke zpřesnění vyhledávání, měření rychlosti při běhání, objednávání řidiče nebo nejrůznějším geo-hrám. „Dopad této technologie šel daleko nad rámec toho, co jsme od této technologie předtím očekávali,“ všímá si Lee.
Podobně i u senzorů sledujících polohu předpokládají vývojáři postupnou revoluci. Zatímco nyní jsou senzory a příslušná dedikovaná výpočetní jednotka stále ještě drahou položkou, není možná daleko doba, kdy by mohly být stejně běžnou součástí tabletů a mobilů, jako dnes právě již zmíněný modul GPS. „Nebylo by skvělé, kdyby se nevidomí mohli díky mobilu lépe pohybovat po městě? Kdyby hasiči a záchranáři mohli rychle zmapovat nepřehlednou situaci pomocí dronu automaticky vytvářejícího mapu místa? Bylo by úžasné podívat se do říše příběhů a fantazie,“ vyjmenoval některé své nápady Lee.
Podle Leeho mohou nové senzory vést k revoluci, kterou si zatím neumíme úplně představit. Právě proto chce jeho tým dát platformu k dispozici vývojářům co nejdříve: „Sami to nedokážeme,“ uzavřel prezentaci projektu Tango, která vzbudila nadšené ohlasy. Praktické využití pro běžného uživatele zatím nemá. Stále jde o hračku pro vývojáře, a teprve v dalších letech se ukáže, jestli lidé opravdu budou chtít telefon, který ví, kde je.
Záznam celé prezentace, kde Johnny Lee představuje vývojářům Tango:
Aktualizace: Do článku jsme doplnili videa znázorňující princip Hololens, naši videoreportáž z Google I/O a záznam přednášky. Doplnili jsme citáty.