zavřít
1 / 15
náhledy
Švédská třídílná elektrická lokomotiva Dm3 byla určena pro těžkou nákladní dopravu, konkrétně pro vozbu vlaků s nákladem železné rudy. Vyzdvihnout ji musíme především za primát nejvýkonnější elektrické lokomotivy s pohonem řešeným pomocí jalových hřídelí a spojnic.
Autor: Hans Eriksson, CC BY-SA 4.0
Hned v úvodu je třeba se ponořit do samotného typového značení. Původně se vyráběly dvoudílné lokomotivy řady Dm, které se značily jako Dm+Dm, kdy každý díl měl na protilehlém konci stanoviště strojvedoucího. Kvůli potřebě výkonnějších strojů byly některé rozšířeny o nový prostřední díl (jeden díl přidaný k dvěma dílům zvýšil výkon lokomotivy o 50 procent) bez stanoviště strojvedoucího označený Dm3 a taková lokomotiva potom tedy dostala označení Dm+Dm3+Dm. Později bylo označení těchto třídílných lokomotiv zjednodušeno na Dm3 (a podobně dvoudílných na Dm2), čehož se zde budeme nadále držet.
Autor: G och J, CC BY 4.0
V letech 1960 až 1970 vzniklo 19 třídílných lokomotiv Dm3. Celkový výkon trakčních elektromotorů u Dm3 byl 7 200 kW oproti 4 800 kW u Dm2. Třídílná Dm3 mohla táhnout vlak o hmotnosti 5 200 tun, zatímco u dvojdílné Dm2 to bylo 3 400 tun. Hmotnost Dm3 byla 273 tun. Každý díl měl čtyři hnací nápravy, respektive zde nápravy spřažené. Z uspořádání pojezdu 1′D+D+D1′ dále vidíme, že krajní díly měly i po jednom běžném dvojkolí.
Autor: DigitaltMuseum, CC BY-SA 4.0
Lokomotivy Dm3 byly určeny pro trakční napájecí soustavu 15 kV 16⅔ Hz. Lokomotiva měla dva pantografy – po jednom na krajním dílu, bez pantografu se obešel díl prostřední. Celá trojdílná lokomotiva mohla být samozřejmě napájena i pouze přes jeden pantograf.
Autor: David Gubler, GFDL
Výrobcem těchto lokomotiv byla švédská společnost ASEA (Allmänna Svenska Elektriska Aktiebolaget).
Autor: public domain
Lokomotivy Dm3 provozovaly nejprve Švédské státní dráhy (SJ, Statens Järnvägar) ve standardním hnědém kabátě. V roce 1996 přešly lokomotivy „rudných vlaků“ přímo pod státní těžařskou společnost LKAB (Luossavaara-Kiirunavaara Aktiebolag), respektive pod její dceřinou MTAB zajišťující pro ni železniční dopravu. Při té příležitosti dostaly slušivější kabát s výraznější modrou aplikací. Poslední Dm3 byly vyřazeny ze služby v roce 2013. Dvě se dochovaly ve formě muzejních exponátů, jedna v barvách SJ a jedna v barvách MTAB.
Autor: David Gubler, GFDL
Lokomotivy Dm3 byly speciálně navrženy pro těžkou nákladní dopravu, konkrétně pro vlaky přepravující železnou rudu z dolů u měst Kiruna a Gällivare do přístavu Luleå v Botnickém zálivu a především do norského přístavu Narvik.
Autor: DigitaltMuseum, CC BY-SA 4.0
Zmíněná těžební oblast, oba přístavy a potažmo i předmětná železniční trať se nachází na nehostinném dalekém severu. Zde vložený pohled na trať se ovšem jeví spíše idylicky.
Autor: Teemu Vehkaoja, CC BY-SA 2.5
Železniční vagony k přepravě železné rudy
Autor: Nemo bis, CC BY-SA 4.0
Lokomotiva Dm3 s vlakem s železnou rudou na začátku dlouhé cesty do Narviku. Vlevo vzadu už mimo fotografii leží město Kiruna, za jezerem vidíme haldy vzniklé jako odpad při masivní podzemní těžbě železné rudy. Kvůli poddolování města se toto bude muset brzy šoupnout poněkud stranou, jinak skončí v pekle, respektive dole v dole.
Autor: DigitaltMuseum, CC BY-SA 4.0
Švédský vlak s železnou rudou z dolů u Kiruny na nádraží v norském Narviku. V čele vlaku vidíme trojdílnou lokomotivu Dm3 v barvách Švédských státních drah. Snímek je z roku 1993.
Autor: JopkeB, CC BY-SA 4.0
Dvojice trakčních elektromotorů (používá se i výraz dvojmotor) v každém z dílů lokomotivy pohání přes společnou jalovou hřídel a spojnice čtyři spřažené nápravy. Takové lokomotivy se někdy také nazývají spojnicové, respektive lokomotivy se spojnicovým pohonem. Jedná se o konstrukční řešení, které se často používalo v meziválečném období. Po druhé světové válce se od toho rychle ustupovalo, ale Švédsko bylo trochu výjimkou. Těžká Dm3 si potom drží primát nejvýkonnější elektrické lokomotivy s takovým řešením pohonu. Pro řadu lidí se navíc jedná o určitou exotiku, v souvislosti s elektrickou lokomotivou si spíše představíme tlapové trakční elektromotory, kdy každá (hnací) náprava má přímo u sebe vlastní elektromotor.
Autor: BB.12069, CC BY 2.0
Detail spojnicového pohonu na jednom díle trojdílné lokomotivy Dm3
Autor: public domain
Stanoviště strojvedoucího v lokomotivě Dm3
Autor: public domain
Lokomotivy Dm3 se ve službě na dalekém severu - kde v zimě teploty klesaly i k -40 °C a zuřily sněhové vánice – plně osvědčily. Ostatně, že tam byly tyto koncepčně zastaralé stroje (se spojnicovým pohonem) používány až do roku 2013, není známka punku, ale důkaz jejich kvality.
Autor: David Gubler, GFDL
