Kdysi se na místě dnešního výstavního areálu rozkládala pole a uprostřed nich cukrovar barona Bauera, který své pozemky věnoval Brnu, aby zde zřídilo své stálé výstaviště.
S tímto cílem město v roce 1927 založilo Výstavní akciovou společnost, která by se o provoz výstaviště starala.
Od roku 1929 zde každoročně pořádala legendární Brněnské výstavní trhy, a kromě toho výstaviště ve třicátých letech zažilo dalších asi 40 výstav. Všeobecná hospodářská krize ale výstavnictví nepřála a pisárecké výstaviště se dostávalo do stále větších dluhů.
Poslední Brněnské výstavní trhy se na svratecké nivě konaly v roce 1938. Pak areál převzala československá armáda a za války Wehrmacht v pavilonech chátrajícího výstaviště zřídil dílny na opravy tanků. Po osvobození se areál naopak proměnil ve vrakoviště vojenské techniky pod správou Rudé armády, v jejíchž rukách zůstal až do roku 1946.
Vůbec první poválečné Brněnské výstavní trhy se na výstavišti uskutečnily po desetileté přestávce na přelomu září a října roku 1949. V ústředním, tzv. Průmyslovém paláci, dnešním pavilonu A, a v dalších třech menších pavilonech i na okolních plochách se představily podniky a družstva jihomoravského kraje. Ale spíše než o standardní obchodní výstavu šlo o propagandistickou přehlídku hospodaření státu v podmínkách nového politického režimu.
Přesto nečekaný úspěch této výstavy v podobě 250 tisíc návštěvníků vedl v následujícím roce k jejímu opakování. I tu provázela tehdejší duch vládnoucí ideologie - doprovodná výstava československo-sovětského přátelství.
V roce 1951 byla existence Výstavní akciové společnosti formálně ukončena a její majetek získal
z rozhodnutí ministerstva vnitřního obchodu Ústřední národní výbor v Brně, přesněji řečeno jeho komunální podnik s názvem Vodárny, lázně a rekreace města Brna.
Tradice pořádání Brněnských výstavních trhů se opět přerušila a do roku 1953 se na výstavišti nekonala ani jedna hospodářská výstava.
Od prvního dne roku 1954 město správu výstaviště svěřilo do rukou nově založené organizaci - tzv. Parku kultury a oddechu, která převzala i funkci organizátora zdejších výstav. A tak se začala rodit zcela nová koncepce výstaviště jako středisko lidové kultury a zábavy.
Do provozu bylo uvedeno letní estrádní divadlo a podle sovětského vzoru se začal chystat koncept velkolepé přeměny výstavních pavilonů na sportoviště, kluby, muzea, knihovny.
Pavilon Brněnských výstavních trhů (pavilon G s vyhlídkovou věží) pavilon Brno, Morava, Anthropos, výtvarných umění či stavitelský pavilon sloužily nejrůznějším podnikům jako skladiště zboží a materiálů.
A jen pár objektů včetně hlavního Průmyslového paláce posloužilo v roce 1954 ke konání dvou výstavek spotřebního zboží a potravin, podzimní výstavě nábytku a také několika oblíbeným výstavám chovatelů drobného zvířectva, především holubů králíků ale i moravských pštrosů.
Od areálu výstavního parku se začala rozléhat střelba z malorážkové střelnice a za hlavním pavilonem cirkusy zvučných jmen pravidelně rozbíjely svá šapita. A zde kromě mnoha jiných atrakcí našel v roce 1955 své stanoviště i kolotoč se střelnicí pana Dalekiho.
