náhledy
Přesně před 40 lety, 18. října 1976, se razicí štít pracující na trase A propracoval z malostranského břehu Vltavy až do stanice Staroměstská. Bylo to vůbec poprvé, kdy se stavaři v Praze odvážili pod řeku, a pro dodavatele stavby, kterým byl státní podnik Metrostav, to byl ve své době velmi slušný technický úspěch. Na tomto dobovém snímku je řezná hlava pro stavbu použitého mechanizovaného štítu s valivými dláty.
Autor: archiv Metrostavu
K ražbě tunelu se používal sovětský „mechanizovaný tunelovací komplex“ TŠcB-3. Sedmdesát sedm metrů dlouhé a 640 tun vážící zařízení se používalo, aby se pod historickým centrem Prahy nemusely využívat trhaviny a nedocházelo k poklesům půdy. TŠcB-3 velmi zjednodušeně řečeno „rubal“ tunel a rovnou vyrábět i betonové ostění, které tunel i půdu nad ním stabilizovalo.
Autor: archiv Metrostavu
TŠcB-3 se používal k ražbě zhruba 450metrového úseku mezi levým břehem Vltavy a stanicí Staroměstská, a dále pro přípravu zhruba 530metrového úseku (z celkových cca 620 metrů) mezi Staroměstskou a Můstkem.
Autor: archiv Metrostavu
Ale vraťme se na začátek: toto je snímek z dopravy razicího komplexu na místo určení, konkrétně části hlavy razicího štítu. TSčB-3 byl navržen a postaven jako prototypové zařízení v SSSR speciálně pro podmínky v Praze.
Autor: archiv Metrostavu
Převozné pneumatické nádoby, ze kterých se čerpal beton za přestavné ocelové bednění tunelu. Nádoby jsou na vozících. V pozadí je vidět bednění.
Autor: archiv Metrostavu
Dělníci montují zařízení ve velkých kavernách v podzemí u Mánesova mostu.
Autor: archiv Metrostavu
Montáž mechanizovaného štítu cca 40 metrů pod zemí na staveništi u Mánesova mostu. Poté, co štít splnil svůj úkol, byl znovu rozložen.
Autor: archiv Metrostavu
Montáž hlavních pohonů štítu – pohled zepředu
Autor: archiv Metrostavu
Montáž řezné hlavy štítu, vidět jsou valivá dláta. Každý razicí štít je vhodný do určitých hydrogeologických podmínek a do určitého podloží. I moderní štíty Tonda a Adéla, které před třemi roky budovaly tunely na prodlouženém úseku metra z Dejvic do Motola, skončily zatím ve skladu, protože byly určeny pro hydrogeologické podmínky v Praze. Využít by je bylo možné pouze ve městech s podobným podložím nebo pro stavbu linky D.
Autor: archiv Metrostavu
Detail mechanizovaného razicího štítu
Autor: archiv Metrostavu
Rozpěrný prstenec a montáž lisovacího prstence
Autor: archiv Metrostavu
Velín mechanizovaného komplexu TSčB-3 s ovládacími pulty. Na svou dobu vrchol techniky. Dnes se mechanizované štíty TBM (Tunnel Boring Machine) navigují počítačem a počítač řídí i ražbu. Před 40 lety za měsíc urazily čety 60 – 70 metrů. Tonda a Adéla razily průměrnou rychlostí přes 400 metrů měsíčně.
Autor: archiv Metrostavu
Přestavné ocelové bednění pro technologii lisovaného betonu s pojízdným ukladačem. Čerstvý beton se pumpoval za bednění a tam se lisoval na dvě fáze, až dostal pevnost, takže unesl horninu. Zaplnil všechny kaverny. Nevýhodou byl pomalejší postup, neboť se čekalo, až beton zatvrdne.
Autor: archiv Metrostavu
Montážní parta pracovníků Metrostavu se sovětskými specialisty. V Praze je metro tzv. ruského typu.
Autor: archiv Metrostavu
Čelo tunelu s odříznutými injektážními trubkami z umělé hmoty.
Autor: archiv Metrostavu
Počáteční fáze prorážky do stanice Staroměstská
Autor: archiv Metrostavu
Finální fáze prorážky do stanice Staroměstská
Autor: archiv Metrostavu
Obsluha mechanizovaného štítu vylézá po žebříku ze stroje po úspěšné prorážce do stanice Staroměstská.
Autor: archiv Metrostavu