V rámci soutěže rozhlasového pořadu Meteor měli posluchači možnost vyhrát účast na parabolickém letu, během kterého mohli prožít několik desítek sekund ve stavu beztíže.
Vítězkou soutěže se stala Eva Sedláčková, ale ta se rozhodla tuto možnost nevyužít. Výhru tak přenechala druhému v pořadí, jímž je Jiří Pokorný. Let se uskutečnil v pátek 25. října na sportovním letišti v Hořovicích, kdy v Praze bylo zataženo a nevlídno, ale zrovna nad Hořovicemi přízeň osudu nechala kousek modré oblohy. Výherce podepsal prohlášení, že nemá zdravotní problémy, chvíli se počkalo, až se zvedne mlha, a mohl vyrazit do vzduchu.
Vytvořit krátký stav beztíže je poměrně jednoduché. Stačí, aby letadlo provedlo jakousi vlnovku. Pilot nejprve letadlo přitáhne (v tu chvíli působí kladné přetížení) a pak ho postupně pomalu tlačí dolů po křivce, na které odstředivá síla vyrovnává působení gravitace Země. Letadlo tak z mírně stoupavého letu postupně po parabole přejde až do téměř střemhlavého letu.
Podobné parabolické lety se používají například při výcviku astronautů. K tomuto účelu se používají velká proudová letadla s odstrojeným a vypolstrovaným prostorem pro posádku. Evropská kosmická agentura ESA například používá upravený Airbus A300.
České podmínky jsou přece jen poněkud skromnější, a tak k parabolickému letu posloužil tahoun našeho sportovního létání, Antonov An-2, čili "Andula". Letoun zahajoval parabolický let ve výšce 1 500 - 1 600 metrů, během každého manévru ztratil asi 400 metrů. K orientaci pilotům slouží prostý provázek zavěšený v kabině. Jakmile se začne kroutit, letoun je ve stavu beztíže a nyní je třeba udržet "Andulu" co nejdéle na parabole.
"Andula" použitá pro parabolický let měla jednu jedinou úpravu. V kabině se navíc objevila matrace, nad kterou se vznášel výherce ceny, Jan Pokorný. Nad ní ho udržovali dva "zdatní ošetřovatelé" Josef Švarc a Luděk Dopirák (na snímku). Zbytek cestujících byl připoutaný na sedačkách a "plaval" jen tak, jak mu dovolily pásy.
Při letu Jiřího Pokorného trval stav beztíže průměrně kolem pěti sekund, ale nejdelší měl zhruba osm sekund (při tréninkových letech kosmonautů to bývá přes 20 sekund). Během stavu beztíže ho nad připravenou matrací, která zajišťuje měkký návrat do náruče gravitace, udržovali Josef Švarc a Luděk Dopirák. Za kniplem seděli piloti Karel Plzák a Petr Ševčík, kteří si pochvalovali, že se od předchozího letu s Jiřím Grygarem v létání po parabole ještě zlepšili, a stav beztíže tak trval déle.
Manévrů provedli celkem osm. Autor tohoto textu byl na místě a musí upřímně přiznat, že na první zážitek to bohatě stačilo. A už je mu jasné, proč se programu parabolických letů NASA říkalo přezdívkou s aliterací "vomit comet" (vomit je anglicky zvracet, comet kometa). Naštěstí se let obešel bez nehody, ale mnoho nechybělo. Jestli budete mít podobnou příležitost, i přes riziko pořádné kinetózy si ho nenechejte ujít. Jen tak na to nezapomenete.
