Čtete druhý a závěrečný díl článku. Díl první najdete zde:
Srážka dvou letadel nad Záhřebem. Co před 50 lety způsobilo tragédii |
Navazujeme v okamžku srážky, kterou na vlastní oči viděla posádka letu Lufthansa DLH 360 z Frankfurtu do Bělehradu, a kterou kapitán boeingu Joe Kroese na frekvenci okamžitě hlásil:
„… eee Záhřeb! Mám dojem, že právě vidíme srážku dvou letadel… vidíme, jak obě letadla padají k zemi… jsou nyní pod námi, téměř na naší pozici!“
Protože boeing letěl v hladině 290, tedy v sektoru MIDDLE, Erjavec nechápal, co mu posádka sděluje. Nakonec se jí s laskavostí zeptal, co má za problém.
„Nemáme žádný problém, ale zhruba 15 NM před námi jsme zahlédli srážku letadel… eeh… právě nad Záhřebem. Viděli jsme dvě letadla rychle padající k zemi… valil se z nich kouř…“ nenechal se Kroese odbít.
 |
Jméno kapitána Joe Kroese nebylo veřejnosti neznámé. 17. prosince 1973 byl kapitánem letu, který na ploše římského letiště uneslo palestinské komando, poté, co předtím zaútočilo granáty na terminál a Boeing 707 společnosti PANAM. Masakr si vyžádal 32 mrtvých. Komando pak vzalo útokem letoun Lufthansy a piloty přinutilo k letu do Kuvajtu. Kroesovi nad Záhřebem běželo hlavou, čeho všeho bude za své kariéry ještě svědkem. (K této události se připravuje samostatný článek, pozn. red.)
Když Erjavec konečně pochopil význam sdělení, pohlédl na bledého Tasice, který oba lety bezradně vyvolával. Jejich radarové symboly se však z obrazovky sektoru HIGH vypařily.
Ke srážce BE 476 a JP 550 došlo v 11 hodin 14 minut a 41 sekund. Oba stroje do sebe narazili rychlostí přes 1700 km/h.
Tasicovi bylo zle. V kulisách ruchu na sále, kdy se další provoz dožadoval pozornosti, zvedl obě ruce a ze své hlavy pomalu sejmul sluchátka.
Zatčení
To, co následovalo, si nikdo z personálu neuměl představit. Vzdušný prostor Jugoslávie se okamžitě uzavřel a lety, které do něj měly vstoupit, byly odkloněny. Vyklízelo se nebe. Zároveň došlo k výměně celé směny, kterou nahradili kolegové stažení z volna.
Za hodinu byl však provoz s velkou regulací na počet letadel za hodinu obnoven. Do budovy střediska se dostavili příslušníci bezpečnosti Milicija a Federální správy civilního letectví SUCVP, Savezna Uprava Za Civilnu Vazdušnu Plovidbu (obdoba naší Státní letecké inspekce v tehdejším Československu, pozn. red.). Po prvotním výslechu pak Milicija předběžně zadržela vedoucího směny Dajčice, který za řádný chod směny nesl odpovědnost, Tasice, který byl na sektoru HIGH ponechán sám, Erjavece, který JP 550 povolil stoupat, Pelina, který let koordinoval, dále Hochbergera, který svévolně opustil své pracoviště a Tepese, který se opozdil s příchodem na sektor.
Zpráva o srážce letadel nad městem Vrbovec se mezitím divoce šířila světem.
Výškoměr Tridentu nalezený v troskách zamrzl na hodnotě 33 050 stop. Pět metrů konce levého křídla DC-9 rozřízlo kokpit Tridentu s razancí, která posádce nedala příležitost si cokoliv uvědomit. Kokpit, který byl rozpáraný až po dveře do kabiny, se po explozivní dekompresi oddělil a vlastní trajektorií zamířil k zemi. Zbytek trupu s křídly se vzepjal, ztratil dopřednou rychlost a snášel se k zemi jako list. Během pádu z něj odpadávaly trosky i lidé.
Trident dopadl na plocho na pole u obce Gaj. Uvnitř zploštělého trupu byla těla osob natlačena k pravé straně, patrně v důsledku odstředivé síly, která na letadlo působila zprava doleva.
Zhruba 600 metrů od hlavních trosek byl nalezen kokpit s fragmenty těl členů posádky. Sloupky řízení obou pilotů byly v polovině přeseknuté, palubní přístroje byly deformované, ale zamrznuté hodnoty šlo odečíst.
Sedm kilometrů severozápadně od Tridentu dopadla DC-9. Stroj byl při srážce zasažen nejen troskami Tridentu, ale i vlastního levého křídla. Letoun po nárazu vybočil a přešel do prudkého levého náklonu. Při nárazu se utrhl levý motor a ocasní plochy. DC-9 se ocitla v nekontrolované ploché vývrtce, kterou po 25 sekundách zakončila v poloze na zádech dopadem do lesa u obce Dvorišce, kde ji zachvátil rozsáhlý požár. Odtržená ocasní část se snesla k zemi 2,5 km od místa dopadu hlavních trosek.
Oblast pátrání, do které se rychle zapojilo na 1 200 lidí – zdravotníků, hasičů, policistů, vojáků i místních – byla velká 32 × 10 km. Nejlehčí trosky byly nalezeny až 90 km od místa srážky. Právě obyvatelé vesnic Gaj a Dvorišce byli s důsledky katastrofy konfrontováni jako první, když na jejich obydlí dopadaly trosky, zavazadla i těla obětí. Některá volně, jiná upoutaná v sedačkách. Zázrakem byl nález dvou dětí z Tridentu u obce Gaj, známky života však jevily jen krátce. Nalezení všech lidí z obou letadel trvalo tři dny.
Všechny sesbírané trosky, včetně „černých skříněk“, byly převezeny do hangáru na letišti v Záhřebu. Vyšetřovatelé dokázali sestavit přesný obraz penetrace levého křídla DC-9 do trupu Tridentu. Z projekce vyplynulo, že zatímco jugoslávský letoun se nacházel v horizontální poloze, britský stroj byl v mírném úhlu náběhu.
