Na úvod si jen připomeňme, že i podle statistických ročenek bylo Bulharsko v době tzv. socialismu třetí nejnavštěvovanější zemí turistů z Československa. Před ním bylo Maďarsko a na prvním místě Východní Německo. Lze ovšem odhadovat, že do Bulharska jezdilo nejvíc našich turistů, jejichž cílem bylo moře.

Autor: archiv, dobové poštovní pohlednice

Bulharsko, v letech 1946 až 1990 zvané Bulharská lidová republika, mělo před rozpadem Východního bloku asi 9 milionů obyvatel. Pro srovnání si uveďme počty obyvatel dalších zemí z tohoto spolku: Polsko 37,9 milionu, Rumunsko 23,2 milionu, Východní Německo 16,6 milionu obyvatel, Československo 15,6 milionu, Maďarsko 10,6 milionu a všemu velící Sovětský svaz 290 milionů.

Autor: Fortepan / BL

Z obecně chudých zemí Východního bloku patřilo Bulharsko mezi ty chudší. Projevovalo se to i tak, že Bulhaři, poskytující našim turistům ubytování ve svých nemovitostech, byli velice vděčni za dárky a věci na výměnu, které u nich nebyly k dostání.

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Meziválečné Bulharsko bylo zemí agrární, kde se průmysl krčil v ústraní. V roce 1938 činil podíl průmyslu na hrubém národním produktu Bulharska pouhých 5,6 %, byť je pravdou, že za poslední dekádu tam rostl průmysl průměrným tempem 4,8 % ročně, což bylo výrazně nad evropským průměrem (jen pozor, nemíchat k sobě uvedená procenta, každé je z něčeho jiného, ale to je snad jasné všem).

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-033978

A právě zaostalost Bulharska, které navíc přišlo skoro na buben během druhé světové války, kdy například množství surovin dodaných Německu nebylo zaplaceno, představovala dobrou startovní pozicí pro komunisty, kteří si tam po válce nastolili totalitní vládu. Zkrátka po znárodnění a najetí na centrální řízení ekonomiky došlo k významnému průmyslovému růstu, samozřejmě díky pomoci z jiných zemí Východního bloku a zajištění odbytu na nezdravém trhu RVHP. To bylo něco jiného než s Československem, kde nástup komunistů a jejich hospodářských rejdů znamenalo od samého počátku strukturální tragédii. Ano, i českoslovenští komunisté se chlubili rostoucími čísly, ale to byl v podstatě „optický klam“. Jak jinak si vysvětlit, že v roce 1945 mělo Československo vyšší HDP na obyvatele a lepší životní úroveň než například Rakousko, které ho ovšem do pádu totality v roce 1989 několikanásobně předstihlo.

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Ale zpět k socialistickému Bulharsku. Nejprve se podívejme na něco z toho, co tam vyráběli, jak se oháněli v zemědělství a co tam postavili.

Autor: Fortepan / Török Kálmán

Zemědělská prvovýroba

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Dia_314-0126

Ze zemědělství musíme vyzdvihnout pěstování tabáku, byť s tím nesouhlasíme, ale to je asi tak všechno, co s tím naděláme. Vysvětlení přijde pod další fotografií. Na této vidíme jeho sklizeň v roce 1973.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00761

A zde se suší tabák před dalším zpracováním. Výroba cigaret tvořila významný pilíř národního hospodářství Bulharka. V 60. letech se Bulharsko stalo největším exportérem cigaret na světě, přičemž zdaleka nejvyšší podíl tohoto exportu mířil do SSSR. Často se pak dočteme, že na tabákové produkci se v Bulharsku podílelo 12 % populace. Ale s velkou pravděpodobností to procento zapojených neplatilo celoročně a jednalo se o prázdninový vrchol, protože při ruční sklizni vypomáhali i studenti, důchodci a podobně. Na vsích u tabákových plantáží se do sklizně kolikrát vrhaly celé rodiny.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00770

O melouny boj. Bulharsko patřilo k hlavním producentům a exportérům melounů v rámci RVHP. Tehdejší rozumně teplé bulharské podnebí jim svědčilo. Vůz vzadu je GAZ-21.

Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe

Dívka s melounem v Bulharsku

Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe

Farmářský trh v bulharském Plovdivu

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00632

Doprava bochníků chleba na bulharském venkově, rok 1973

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00773

Sušení ryb na pobřeží Černého moře v Bulharsku, rok 1965

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

V chovu hospodářských zvířat, zaměříme-li se na ta čtyřnohá, to bylo také zajímavé. Socialistické Bulharsko můžeme totiž také titulovat ovčí velmocí. Právě ovce jsou jako stvořené pro rozlehlé horské a podhorské pastviny, o které není v Bulharsku nouze. V socialistické éře se tam počet ovcí vyhoupl na asi 10 milionů kusů, což mimo jiné znamená, že počet ovcí početně vyloženě koreloval s počtem obyvatel. Dnes tam těch ovcí mají cca desetinu.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00597

V oboru chovu čtyřnohých hospodářských savců v socialistickém Bulharsku v průběhu 80. let se podíl ovcí pohyboval mezi 60 až 65 %, podíl prasat mezi 23 až 25 %, podíl skotu mezi 10 až 12 %, na ostatní zvířata (především kozy a koně) připadala 2 až 3 %.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00620

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00707

Západní turisté s vozem VW Brouk při setkání s koňským potahem v Bulharsku za západu slunce

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-034000

Zetor 25 v Bulharsku, rok 1970

Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman

Účelem galerie není komplexní shrnutí průmyslu v socialistickém Bulharsku podle jeho významnosti, ale výběr jen některých ze zajímavostí, podobně jako tomu bylo u zemědělství. Zde vidíme něco ze segmentu těžebního průmyslu, evidentně těžbu ropy, která však byla v Bulharsku velice malá. Tak malá, že by si ani nezasloužila fotku, kdyby nebyla tak pěkná. Těžba ropy pokryla pouze zlomek vlastní potřeby Bulharska. Globální maximum v Bulharsku těžené ropy činilo kolem 16 tisíc barelů denně, to v Rumunsku se dostali až na 308 tisíc barelů denně.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00700

Těžba a zpracování měděné rudy u vesnice Elisejna. Aby se nemusel stavět vysoký komín, využil se přirozený sklon terénu a vybudoval se systém dlouhého svahového kouřovodu zakončeného nižším komínem na kopci. Vyzdvihnout pak musíme efekt, kdy v dlouhém chladném kouřovodu se ochlazující spaliny „lepily“ na jeho stěny a z tohoto usazeného hutního sajrajtu se potom sekundárně získávaly další kovy, jako například zlato nebo stříbro. Nejednalo se přitom o žádné bulharské specifikum, podobná zařízení známe i z jiných zemí.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00705

Chemický průmysl

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Cementárna

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00591

Výroba dopravních prostředků nebyla nijak významná a v řadě případů se řešila spoluprací se zahraničními partnery. Na tomto principu vyloženě fungovala i výroba osobních automobilů, kdy se montovaly vozy z dodaných dílů. Nejprve se v Plovdivu montovaly typy Bulgarrenault 8 a 10 a dokonce sportovní kupé Bulgaralpine, jaké renaulty v originálu představovaly je zcela zřejmé. V letech 1966 až 1970 bylo smontováno přibližně čtyři tisíce bulharských renaultů, z nichž bylo několik desítek alpinek. V mnohem menších počtech se v přibližně stejné době montovaly v Lovči vozy Pirin Fiat 850 a Pirin Fiat 124. Ukončení montáže západních aut souviselo trochu i s tím, že Sověti chtěli do Bulharka dodávat moskviče. I moskviče (viz foto) se tedy v bulharské Lovči montovaly. U nich se vyšplhalo roční penzum na 15 tisíc kusů, pro početnější montáž nebyl SSSR schopen dodávat díly.

Autor: daves archive, CC BY 2.0

Bulgarrenault 8

Autor: daves archive, CC BY 2.0

Moskvič v Nesebaru, rok 1982

Autor: Fortepan / Kováts Lajos

Podobná situace panovala i v oboru užitkových automobilů, i když zde se konala částečná výroba (tzn. výroba některých dílů) v Bulharsku, jak si možná vzpomenou bývalí zaměstnanci našeho Liazu. Ještě lépe s příspěvkem domácí výroby na tom byli Bulhaři s autobusy Čavdar, kdy například na podvozky Škody 706 RTO montovaly karoserie západoněmecké konstrukce Setra.

Autor: z dobového prospektu

Zde, stejně jako na předchozí fotografii, vidíme v Bulharsku montovaný GAZ-53.

Autor: z dobového prospektu

V Bulharsku se vyráběly i vozy Madara-LIAZ z typové řady MT.

Autor: z dobového prospektu

Typ Madara 221 nebyl jediným aviatickým příspěvkem.

Autor: z dobového prospektu

Už tak minimalistická výroba letadel v socialistickém Rumunsku byla v roce 1954 z rozhodnutí RVHP ukončena. Z pohledu letectví se tedy podívejme na věc zajímavější, na bulharského národního leteckého dopravce. Několik měsíců po svém vzniku v roce 1947 tyto aerolinky dostaly jméno TABSO (Transportno-aviacionno balgaro-savetsko obedinenie), protože si v něm vynutili podíl Sověti. Ti svůj podíl Bulharům v roce 1954 prodali, ale akronym jako zavedený název společnosti zůstal ještě zachován. Až v roce 1968 při větší reorganizaci, kdy se pod ní schovalo například i zemědělské letectvo, se název společnosti změnil na nám již známější Balkan.

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Letiště v Sofii v raných socialistických dobách

Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman

Tupolev Tu-134 společnosti Balkan na curyšském letišti

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv/ Stiftung Luftbild Schweiz / LBS_L1-816677

Největším typem společnosti Balkan byl tehdy Tupolev Tu-154. Balkan do své flotily nezařadil typ Il-62.

Autor: daves archive, CC BY 2.0

Letiště v přístavním městě Varna. Sem mířila i letadla z československými turisty, samozřejmě jiného typu než zde částečně zachyceného An-24.

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Dva Tu-154 společnosti Balkan na dobové pohlednici

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Tramavajová doprava v Sofii

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-033993

Tramavajová doprava v Sofii

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-033991

Tramavajová doprava v Sofii

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-033964

Tupolev Tu-154 společnosti Balkan na dobové pohlednici

Autor: archiv, dobové poštovní pohlednice

Železniční doprava v Bulharsku, rok 1969. Stejně jako v řadě dalších zemí se i v Bulharsku stále používala i parní trakce.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Hans-Peter Bärtschi / SIK_03-033974

Úzkorozchodná parní lokomotiva

Autor: public domain

Hráz vodní nádrže Vasil Kolarov v pohoří Rodopy

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00659

Přehradní nádrž Vasil Kolarov v pohoří Rodopy

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00661

Přehradní nádrž Iskar

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00750

Přehradní nádrž Iskar

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00750

Bulharsko kolem roku 1970; hraniční přechod Vidin-Calafat

Autor: Bin im Garten, CC BY-SA 3.0

Celnice, Burgas, Bulharsko, rok 1963

Autor: Finna.fi / Göran Schildt, CC BY 4.0

V poválečných dekádách rostla bulharská města, především ta, ve kterých se rozvíjel průmysl. Přibývaly továrny, nové dopravní komunikace, obchodní domy, hotely, kulturní zařízení a především rozsáhlá sídliště.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00583

Jmenujme alespoň některá. Hlavní město Sofie (viz foto) je politickým, hospodářským a kulturním centrem země, Plovdiv významným průmyslovým městem, Varna a Burgas významnými přístavy a centry cestovního ruchu. Vedle nich si důležitou pozici uchovala například historická města jako Veliko Tarnovo a Nesebar, která se stala také významnými turistickými cíli. A na pobřeží vznikala i zcela nová rekreační střediska, z nichž nejznámější bylo letovisko Slunečné pobřeží.

Autor: Fortepan / BL

Sofie, rok 1965

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Střípek Sofie, hlavního města Bulharska. Vidíme hotel Rila, rok 1965.

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

A ještě jednou hotel Rila v Sofii, tentokrát na poštovní pohlednici

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Vnitrozemský Plovdiv patří vedle Sofie k nejvýznamnějším městům země. Jeho kořeny sahají hluboko do starověku a historické centrum s antickými památkami zůstalo důležitou součástí městského obrazu i za socialismu. Současně se však Plovdiv stal významným průmyslovým centrem.

Autor: Fortepan / Török Kálmán

Plovdiv, starověký římský amfiteátr

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00628

Plovdiv, rok 1983

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00627

Zákoutí z Plovdivu, rok 1965

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Novotel Plovdiv (dnes Grand Hotel Plovdiv) byl symbolem socialistického luxusu a otevírání se západnímu světu. Přestože fungoval pod západní francouzskou značkou Novotel, patřil bulharskému státu, respektive státnímu podniku Balkantourist. Moderní hotel vznikl na základě mezivládní dohody s cílem poskytnout špičkové zázemí zahraničním delegátům mezinárodních plovdivských veletrhů.

Autor: archiv, dobové poštovní pohlednice

Varna je snad nejvýznamnějším městem bulharského černomořského pobřeží a jedním z hlavních přístavů země. Vedle námořní dopravy a průmyslu získával stále větší význam cestovní ruch. Socialistické Bulharsko totiž postupně vybudovalo z černomořského pobřeží významnou turistickou oblast.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00582

Varna, pomník Stefana Karadži, bulharského národního hrdiny ze století páry

Autor: Fortepan / A R

Varna, přístav, rok 1970

Autor: Fortepan / Gárdos Katalin

Varna, přístav, rok 1973

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00581

Varna, přístav, rok 1973

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00580

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Burgas je vedle Varny druhým velkým přístavním městem Bulharska a během socialistického období se z něj stalo také významné průmyslové centrum. Jeho hospodářský význam výrazně vzrostl zejména po vybudování rozsáhlého průmyslového komplexu na západním okraji města. Nejvýznamnějším podnikem se stala rafinerie ropy Neftochim.

Autor: Finna.fi / Göran Schildt, CC BY 4.0

Hotel Burgas

Autor: archiv, dobové poštovní pohlednice

Význam města Veliko Tarnovo vycházel především z historie a cestovního ruchu. Město bylo středověkým hlavním městem druhé bulharské říše a jeho dominantou je pevnost Carevec, rozkládající se na výrazném kopci nad řekou Jantrou.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00602

Veliko Tarnovo

Autor: Fortepan / Török Kálmán

Veliko Tarnovo

Autor: Fortepan / Török Kálmán

Veliko Tarnovo

Autor: Fortepan / BL

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00595

Preobraženský klášter, malý klášter nedaleko města Veliko Tarnovo

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Nesebar patřil k nejcennějším historickým městům Bulharska a současně k nejnavštěvovanějším místům černomořského pobřeží. Na malém poloostrově se dochovaly pozůstatky antického a středověkého města, množství kostelů a tradiční městská zástavba.

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: Felix O, CC BY-SA 2.0

Ruiny středověkého kostela svatého Jana Aliturgheta a altánek v Nesebaru v Bulharsku

Autor: Finna.fi / Göran Schildt, CC BY 4.0

Bulharské město Vidin

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00717

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: Fortepan / Török Kálmán

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: BK1950, CC BY-SA 4.0

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: daves archive, CC BY 2.0

Z dějin socialistického Bulharska

Autor: daves archive, CC BY 2.0

Bulharské pohoří Rila je nejvyšší na celém Balkánské poloostrově. Jeho nejvyšší vrchol Musala má nadmořskou výšku 2 925 metrů.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00696

Městečko Rila na západním okraji stejnojmenného pohoří

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00677

V pohoří Rila najdeme i významnou kulturní památku, kterou je Rilský klášter. Život mnichů (a samozřejmě i mnišek) je zpravidla plný odříkání. Za komunistů si mnohdy museli odříct i klášter. Například z Rilského byli dočasně vyhnáni (přemístěni do třech jiných klášterů) v první polovině šedesátých let, protože se z jejich kláštera stalo muzeum. Neuběhla ovšem ani pětiletka a rilští mniši se mohli vrátit domů, byť plnohodnotný (zajímavé slovo v případě) mnišský život vést moc nešlo. Muzeum jim tam samozřejmě zůstalo.

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00681

Rilský klášter

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00685

Rilský klášter

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00694

Z dějin socialistického Bulharska. Mniši jsou tišší.

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Detail výzdoby Bačkovského kláštera, rok 1983

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00637

Detail výzdoby Bačkovského kláštera, rok 1983

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00637

Detail výzdoby Bačkovského kláštera, rok 1983

Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Gustav Neuenschwander / Dia_298-00638

Nejvýznamnější turistickou oblastí socialistického Bulharska se samozřejmě stalo černomořské pobřeží. Od druhé poloviny 50. let zde stát systematicky budoval rozsáhlá rekreační střediska určená především zahraničním turistům.

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Cestovní ruch měl pro bulharské hospodářství mimořádný význam. Byť důležití byli všichni zahraniční turisté, protože přinášeli příjmy, tak z hlediska platební bilance byli mnohem cennější turisté z Západu, protože ti přinášeli konvertibilní měnu.

Autor: Nationaal Archief

Socialistické Bulharsko proto do výstavby hotelů, restaurací, dopravní infrastruktury a dalších zařízení na pobřeží značně investovalo a během několika desetiletí vytvořilo jednu z nejvýznamnějších turistických oblastí východního bloku. Význam cestovního ruchu si přitom bulharské vedení uvědomovalo velmi brzy, už v roce 1960 se v interní zprávě vedení státu uvádělo, že turistika vrací vložené investice rychleji než jiné hospodářské aktivity.

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Početně samozřejmě převažovali turisté ze socialistického bloku. Ostatně ze západních zemí mířili do Bulharska zpravidla ti chudší obyvatelé. Podle dobových a pozdějších analýz tvořili například na počátku 70. let západoevropští turisté jen asi 15 % zahraničních návštěvníků, přesto měli pro Bulharsko velký význam právě kvůli tvrdé měně. V polovině 70. let dokonce cestovní ruch představoval přibližně pětinu bulharských příjmů v tvrdé měně.

Autor: Bin im Garten, CC BY-SA 3.0

Z hlediska rozsahu a významu vykrystalizovala za socialismu na černomořském pobřeží Bulharska čtveřice nejdůležitějších rekreační destinací: Družba, Zlaté Písky, Slunečné pobřeží a Albena.

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Nejstarším z velkých poválečných resortů byla Družba, dnes známá pod názvem Svatý Konstantin a Helena. Vyrostla v okolí starého lázeňského areálu severně od Varny. Družba se stala prvním skutečně mezinárodně zaměřeným přímořským letoviskem socialistického Bulharska. Následovala výstavba ještě rozsáhlejších komplexů, především Zlatých Písků a Slunečného pobřeží.

Autor: Fortepan / Urbán Tamás

Jiné šlapací plavidlo s domovským přístavem v rekreační destinaci Družba. Všimněte si paluby, která pojme velký počet cestujících. Šlapat zde při větším obsazení musela být velká dřina.

Autor: Fortepan / Urbán Tamás

Zlaté Písky byly druhým velkým resortem budovaným v okolí Varny. Leží přibližně 17 kilometrů severně od Varny, v oblasti s rozsáhlou písečnou pláží a zalesněnými svahy. Rozhodnutí o vybudování nového letoviska padlo v polovině 50. let a první hotel byl otevřen 30. června 1957. Stavba potom pokračovala v několika etapách a původní projekt byl prakticky dokončen v polovině 60. let.

Autor: Fortepan / Otruba Ferenc és Zoltán

Zlaté Písky se rychle proměnily v jedno z nejznámějších bulharských letovisek a staly se významným cílem zahraničních turistů. Výhodou byla nejen velká pláž, ale také poloha v přírodním prostředí na okraji přírodního parku.

Autor: archiv, dobové poštovní pohlednice

Zlaté Písky v roce 1965

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Kempink, Zlaté písky, 1965

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

Kempink, Zlaté písky, 1965

Autor: Fortepan / Bojár Sándor

A asi 10 kilometrů severně od Zlatých Písků, což je zároveň asi 30 kilometrů severně od Varny, vybudovali jako poslední a nejmodernější Albenu. Bulharská trojice Družba, Zlaté Písky a Albena tak stojí v řadě při černomořském pobřeží nad městem Varna.

Autor: Fortepan / Dőri András

Albena, Hotel Varsava

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Albena, vlevo je hotel Bratislava, uprostřed o kousek dál je hotel Praga.

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Vypadá to jako loď, ale není to loď. Je to suchozemský bar v Albeně.

Autor: Fortepan / Csaba László örökösei

Více na jih od již jmenovaných vzniklo Slunečné pobřeží. Leží přibližně 30 kilometrů severně od Burgasu, prakticky hned nad historickým Nesebarem. První hotely tam byly otevřeny již v roce 1958 a v následujících desetiletích se z původně téměř nezastavěného úseku pobřeží stal rozsáhlý turistický komplex.

Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman

Slunečné pobřeží, rok 1970. Momentálně vyvěšená černá vlajka zakazuje vstup do moře.

Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman

Slunečné pobřeží, rok 1970. Velbloudi sloužili jako turistická atrakce a generovali trochu příjmů. Jednalo se o bulharské plážové specifikum, aby si zahraniční turisté připadali jako v orientální exotice. Třeba v Rumunsku nebo v Řecku, mezi kterými Bulharsko leží, velbloudi po pláži nechodili.

Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman

Slunečné pobřeží, rok 1970

Autor: Fortepan / UWM Libraries / Harrison Forman

Kemp v Bulharsku, pravděpodobně u města Kavarna, srpen 1972

Autor: BK1950, CC BY-SA 4.0

Pláž a moře u bulharského města Kavarna

Autor: BK1950, CC BY-SA 4.0

Divoké žigulíky v ulicích Varny. Tohle už v Bulharsku neuvidíte