Navzdory jasným důkazům patří nehoda dodnes k oblíbeným konspiračním tématům a spekuluje se o sestřelení československou armádou. Technet.cz získal exkluzivní názor armádního experta, který tuto možnost kategoricky vylučuje.
26. ledna 1972, Srbská Kamenice
Let 367 společnosti Jugoslovenski Aerotransport na lince Stockholm – Kodaň – Záhřeb odstartoval z dánské metropole v půl třetí odpoledne. Na palubě letounu DC-9 s registrační značkou YU-AHT bylo 23 cestujících a 5 členů posádky. Velel jim dvaačtyřicetiletý kapitán Ludvig Razdrih který měl nalétáno přes 8 500 hodin. Na místě druhého pilota seděl sedmatřicetiletý Ratko Mihič, s náletem téměř 3 000 hodin. Zbytek posádky tvořila trojice palubních průvodčích.
Až do okamžiků těsně před překročením československých hranic probíhal let naprosto normálně. Bylo kolem páté hodiny odpoledne. Posádka se pomalu loučila s východoněmeckou letovou kontrolou a navázala kontakt s československým řízením provozu.
"Praha control, Jugoslav 367. Dobrý den," ohlásila se českým pozdravem posádka jugoslávského letadla. "Žádáme vstupní povolení, udržujeme letovou hladinu 10 050 metrů." "Rozumím, udržujte. Ohlaste překročení radiomajáku HD," požádal český dispečer.
Letadlo letělo po standardní frekventované trati. Radiomaják HD představoval Hermsdorf, poslední kontrolní bod na německém území. Přesně v pět hodin ohlásili piloti jeho přelet německé letové kontrole, ale československou už neinformovali. Dispečer se snažil letadlo kontaktovat, ale linka 367 neodpovídala. Čeští řídící se tedy spojili s německými kolegy. Ti jim potvrdili, že letadlo ohlásilo přelet hraničního radiomajáku. Němci letadlo sledovali ještě po překročení československé hranice. Pak se radarový odraz jugoslávského letadla podivně zvětšil a postupně mizel.
Dispečeři: Vypadá to zle, asi je to rozsekaný někde na zemi
Před půl šestou vyhlásili českoslovenští dispečeři pohotovost. "Směrem na naše území už se letadlo nepřihlásilo, na radaru vidět nebylo, vojáci ho neviděli a ve 23. minutě už mělo být dole přes hranice na Vídeň. Vídeň s ním spojení taky nemá. Vypadá to zle. Vypadá to, že to je rozsekaný někde na zemi jižně od HD. Je to zhruba prostor Česká Kamenice – Děčín."
Letadlo havarovalo asi 5 kilometrů jižně od České Kamenice krátce po páté hodině. Nehodu ohlásili očití svědkové ze Srbské Kamenice a okolních vesnic. Nejprve slyšeli hukot a výbuchy a pak také zvuky dopadajících trosek.
K zemi se však nesnášely jen trosky. Z letadla, které se ještě ve vzduchu rozlomilo na několik kusů, vypadávala také zavazadla a těla cestujících.
Trosky ležely v několika oblastech. Největší část, zadní část trupu i s křídly, dopadla na prudký svah do lesa. Právě tam svědkové a přivolané záchranné jednotky našli jedinou přeživší, dvaadvacetiletou stevardku Vesnu Vulovičovou. "V lese ve strmé stráni jsme spatřili trosky letadla, odkud se ozýval nářek. Když jsme si místo řádně osvítili baterkou, spatřili jsme pod troskami naříkající ženu. Podařilo se nám trosky uvolnit a nadzvednout tak, že jsme mohli zraněnou vytáhnout," popsal do vyšetřovacího protokolu jeden ze svědků události.
Těžce zraněná letuška byla převezena do nemocnice v nedaleké České Kamenici. Nikdo z ostatních 27 lidí nepřežil. Většina vypadla z rozlomeného letadla a zemřela okamžitě po dopadu na zem.
Vyšetřování: Velké pole trosek, letadlo se rozpadlo ve vzduchu
Na Děčínsko se rozjela vyšetřovací komise. Prvním úkolem bylo ohledání trosek: zbytky letadla byly rozložené ve čtyřech hlavních oblastech, vzdálených od sebe stovky metrů. Západně od Srbské Kamenice dopadly první trosky, drobnější úlomky, pocházející z potahu letadla u předního zavazadlového prostoru. Porušené letadlo pak klesalo přes Srbskou Kamenici, přičemž z něj vypadávali cestující a jejich osobní věci. Jihovýchodně od Kamenice ležely samotné trosky: největší část tvořil trup od křídel dozadu, o něco jižněji dopadla odtržená pilotní kabina a nejjižněji skončil jeden ze dvou motorů.
Rozptýlenost trosek jen potvrzovala to, co vyplývalo ze svědeckých výpovědí: letadlo se rozpadlo už ve vzduchu. Vyšetřovatelé museli zjistit, co mohlo způsobit tak rozsáhlé poškození stroje, který přitom nehlásil žádné problémy. Oba piloti měli řádná osvědčení a podle pitevních protokolů nebyli před nehodou nijak indisponováni. Letadlo bylo asi dva roky staré a bylo řádně udržované. Jedinou závadou byla nefunkční pomocná jednotka APU, která se používá na zemi při spouštění motorů. Ta však nemohla mít na nehodu žádný vliv. Vyloučen byl i možný vliv počasí, v oblasti se nevyskytovaly žádné turbulence.
Černé skříňky: Všechno v pořádku. A pak náhle konec záznamu
DC-9 měla dva letové zapisovače, takzvané černé skříňky. Obě byly převezeny do Amsterodamu, kde je za přítomnosti československých a jugoslávských vyšetřovatelů otevřeli a analyzovali nizozemští a američtí experti. Analýza však nic podstatného neodhalila. Jen potvrdila, že let probíhal bezproblémově. Podle zapisovače hovoru v kokpitu piloti po ohlášení přeletu radiomajáku HD přeladili na poslech meteorologických zpráv. Minutu a půl po ohlášení polohy německé letové kontrole najednou záznam končil. "Ze záznamu lze doložit, že k přerušení zápisu došlo zjevně po přerušení dodávky elektrické energie v 16:01:29 GMT [17:01 československého času]," konstatuje závěrečná vyšetřovací zpráva.
V 17:01:29 se tedy muselo stát něco, co způsobilo rychlý a neodvratný konec letu 367. Podle rozložení trosek a porovnání s trasou letu se ukázalo, že jako první z letadla odpadly drobnější části potahu, pocházející z předního zavazadlového prostoru za pilotní kabinou. Ve chvíli, kdy bylo letadlo poškozeno, také přestaly fungovat oba letové zapisovače. Těžce poškozený stroj pak nedokázal odolat silám, které na něj za letu působily. Nerozlomil se však hned. Mluvily o tom jak svědecké výpovědi, tak především důkazy. Nejpodstatnějším bylo nenápadné kovové lanko, procházející místem prvotního poškození: to bylo nejprve přetrženo zatím neznámou silou, pak se velkým žárem znovu stavilo dohromady a až poté se přetrhlo definitivně.
Průběh událostí upřesnily palubní hodiny, vyproštěné z trosek pilotní kabiny. "Zkoumáním byly zjištěny velmi těžko rozlišitelné stopy od ručiček na hodnotě 16:01:32, další blíže neidentifikovatelné stopy na hodnotě 16:03:32 a stopy naprosto přesné na hodnotě 16:09:48. Poslední určení času by mělo odpovídat dopadu pilotní kabiny na zem," uvádí závěrečná zpráva (časy v GMT).
Letadlem tedy poté, co přestaly fungovat letové zapisovače, něco otřáslo tak silně, že se ručičky otiskly do hodin. Další stopy, zaznamenané o dvě minuty později, pravděpodobně vznikly ve chvíli, kdy se letadlo rozlomilo. Následoval téměř šestiminutový pád samotné pilotní kabiny k zemi.
Posudek: "YU-AHT bylo rozrušeno výbuchem trhaviny…"
Vyšetřovatelé brzy zjistili, co bylo příčinou prvotního poškození. Zespod na troskách kabiny pro cestující se našly nezvyklé stopy: očouzený koberec, neznámá černá práškovitá látka a drobné útržky novinového papíru. Ještě jasnější stopy nesl vnitřek zavazadlového prostoru. "Na povrchu jedné části voštinového panelu vnitřních dveří zavazadlového prostoru se nacházejí četné nárazy i průrazy. Z míst průrazů byly vyjmuty fragmenty, které způsobily tyto průrazy. Bylo zjištěno, že jde o částice potahu papírového kufru, který měl na povrchu hnědočernou barvu," uvádí závěrečná zpráva.
Mechanoskopické a chemické analýzy pak došly k jednoznačnému závěru. Příčinou nehody byl výbuch nálože v jednom z kufrů. Papírový kufr hnědočerné barvy byl jako jediný ze všech zavazadel poškozen zevnitř. Závěr byl jednoznačný:
"YU-AHT bylo rozrušeno výbuchem trhaviny, obsahující jako hlavní složky 2,4,6-trinitrotoluen, 2,4-dinitrotoluen, dusičnan amonný, chlorid sodný. Samotná trhavina byla obalena amatérsky vyrobenou pyrosloží ze směsi burelu a práškového uhlí. Trhavina s pyrosloží byla uložena v kufříku hnědočervené barvy, indikována rozbuškou /elektricky/, časovaná pravděpodobně strojkem z budíku, na němž byly zjištěny stopy trhaviny," uzavíral znalecký posudek.
Byly hororové minuty dílem ustašovců?
Ohledání těl obětí potvrdilo, že naprostá většina byla během kritických minut při vědomí a uvědomovala si, co se děje. V místech, kde se letadlo rozlomilo, se na troskách našly šmouhy od krve, způsobené prsty. Znalecký posudek konstatoval, že zranění cestující se evidentně snažili udržet uvnitř rozpadajícího se letadla. Stejně tak byli do posledních chvil při vědomí i oba piloti, kteří měli ruce a nohy na řízení. Snažili se letadlo řídit ještě ve chvíli, kdy se odtržený kokpit řítil k zemi.
Vesna VulovičováLetuška si po 40 letech připomíná tragickou událost na Děčínsku. |
Letuška Vesna Vulovičová, ačkoli utrpěla mnohočetná těžká zranění a byla dočasně ochrnutá, se nakonec vyléčila. K létání se dokonce chtěla vrátit, ale letecká společnost JAT jí to neumožnila. Později pracovala v administrativě společnosti. Je zapsána v Guinnessově knize rekordů jako člověk, který přežil pád z největší výšky. Na samotnou nehodu si dodnes nepamatuje.
Nikdy se nepodařilo zjistit, kdo trhavinu do letadla vpašoval. Vesna Vulovičová později ve výpovědi zmínila člověka, který z letadla vystoupil při mezipřistání v Kodani. To vedlo k domněnce, že nálož byla na palubu umístěna už ve Stockholmu.
Podezření padlo na chorvatskou separatistickou organizaci Ustaša, která téhož dne provedla v Jugoslávii atentát na vlak. K útoku na civilní letadlo se ustašovci údajně přihlásili ve Švédsku telefonátem na tamní policejní stanici. Organizace měla údajně informaci, že na palubě letadla bude jugoslávský premiér, který měl být cílem útoku. Podle dánských tajných služeb na něj jugoslávské teroristické organizace plánovaly atentát už dříve.
Konspirační teorie: tragický omyl československé armády
Navzdory důkazům a názorům odborníků se v médiích čas od času objeví konspirační teorie, které oficiální závěr zpochybňují. V roce 1997 přinesl odborný magazín Letectví a kosmonautika informaci, že letoun YU-AHT měl být omylem sestřelen československou armádou. V roce 2009 pak informaci zveřejnila i německá rozhlasová stanice ARD.
Dne 26. ledna 1972 končilo v Praze setkání vrcholných představitelů zemí Varšavské smlouvy. Kvůli mimořádným odletům politiků byly omezovány civilní lety a protivzdušná obrana státu byla v pohotovosti. Letadlo společnosti JAT po poruše nebo výbuchu bomby na palubě prý mělo začít nouzově klesat a armáda je v nižší letové hladině omylem sestřelila. Další verze hovoří o tom, že příkaz k "vyčištění" vzdušného prostoru už nebyl aktuální, ale na jednom ze stanovišť protivzdušné obrany to stále nevzali na vědomí a na letadlo v cestovní hladině, vypálili jednu nebo dvě rakety. První je poškodila a při nouzovém klesání je "dorazila" druhá.
Odborníci se jednohlasně shodují, že teorie je nesmyslná. Vylučují to především jednoznačné chemické i mechanické stopy po výbuchu na palubě. "Zfalšovat takové důkazy je nemožné," říká dopravní pilot a odborník na letecké nehody Ladislav Keller.
Nic nenasvědčuje ani případnému omezení civilního letového provozu v dané oblasti. Podle přepisů komunikace s řízením letového provozu se v oblasti pohybovaly i další civilní stroje.
Armádní odborník: Letadlo by vypadalo jako řešeto
Možnost sestřelení neidentifikovaného cizího letadla vylučují i armádní experti, které oslovila redakce Technet.cz. Armáda měla sice ve výzbroji použitelné rakety a letadlo bylo na dostřel stanoviště Protivzdušné obrany státu (PVOS) v Přestavlkách u Roudnice nad Labem, ale je velice nepravděpodobné, že by armáda rakety použila.
"V případě, že by došlo k nějakému narušení, by se to neřešilo protiletadlovými raketami, ale především hotovostními stíhacími letouny," napsal exkluzivně pro Technet.cz odborník, který si z pochopitelných důvodů nepřál být jmenován.
Utajit případné selhání podle něj není možné. "Vědělo by o tom minimálně 150 až 200 lidí. V hotovostním systému s raketami bylo nepřetržitě přítomno kolem deseti vojáků z povolání a kolem stovky vojáků základní služby, kteří byli potřební pro fungování celého systému. Další byli na velitelských stanovištích, další ve skladech raket, na spojovacích ústřednách atd. Všichni by o tom věděli a v dnešní době by to už i řekli, protože už by neměli důvod tajit."
Start protiletadlové rakety je provázen značným hlukem, takže by se neutajil ani před obyvateli. Případná raketa by byla vidět i na radarových snímcích. Protiletadlové střely jsou navíc kvůli zakřivení zemského povrchu omezeny výškou, ve které lze cíl zasáhnout. Možnost "doražení" poškozeného letadla ve výšce několik stovek metrů nad zemí proto lze vyloučit.
Kdyby navíc letadlo skutečně zasáhla raketa, bylo by poškození úplně jiné, než jaké ukazují fotografie trosek. "Pokud by raketa byla správně navedena na přední část, byla by přední část devastujícím způsobem poškozená. Vypadala by jako řešeto, jako zasažená obrovskou brokovnicí, což by šlo na troskách těžko utajit."
"Vše svědčí o tom, že můžeme zavrhnout teorii o sestřelení protiletadlovými raketami z hotovostního systému PVOS. Závěry vyšetřovací skupiny jsou logické. Vyšetřování nemohlo být zmanipulované, protože se ho účastnili příslušníci jugoslávské strany a nezávislí odborníci," uzavírá odborník.