1 / 44
Ruská Apšeronská úzkokolejka vznikla kdysi kvůli dopravě těženého dřeva, ale důležitou se stala i pro dopravu osobní. Dnes už tato železnice zdaleka není tak rozsáhlá jako dřív, nepěkné redukce z ní dokonce udělaly dvě nezávislé větve, přesněji větev a větvičku. Zatímco ta delší větev slouží stále běžné nákladní i osobní dopravě, tak na té krátké jezdí už jen vlaky turistické. (Foto: speciální „exkurzní“ vlak na dlouhé větvi Apšeronské úzkokolejky)
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Ani při pohledu na Apšeronskou úzkokolejku se nedá říct, že by Rusko bylo velmoc. Ale tím se dnes nebudeme zabývat. Zraky necháme spočinout na krásách podkavkazského venkova a na zajímavých drážních vozidlech, ať už jsou v jakékoliv kondici.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Rozchod Apšeronské úzkokolejky činí 750 milimetrů. Trať se označuje jako horská, nachází se v severním předhůří Velkého Kavkazu, respektive její jižní partie už do něj prakticky vstupuje. Vzhledem k malým sklonům samozřejmě není ozubnicová (horské tratě zkrátka nemusí mít ozubnici, aplikace ozubnice se odvíjí od sklonů tratě, řada horských železnic je adhezních).
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Apšeronskou úzkorozchodnou železniční trať otevřeli už v roce 1927, ale to zdaleka ještě nebyla dokončena v celé své délce. Ve čtyřicátých letech byla hotova už celá stěžejní část z Apšeronu až do vzdálenějších lokalit v samotné oblasti těžby dřeva.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Trať tedy vedla z Apšeronu na jih až do Špalorezu na tehdejším 59. traťovém kilometru a pokračovala déle „do hlubokého lesa“, kde byla ukončena na 73. traťovém kilometru. A potom zde byla jedna významnější větev vedená východněji, na kterou se odbočovalo na výhybce za vesnicí Samurská, její poslední stanice byla ve vsi Guzeripl, přičemž i tato větev za poslední stanicí pokračovala dále „do hlubokého lesa“.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
V roce 2010 však část Apšeronské úzkokolejky zrušena (demontována), a to z Apšeronu až k vesnici Černigovskaja. Dnes tedy vede Apšeronská úzkokolejka v úseku Černigovskaja - Špalorez. A postupné redukce se dočkala i uvedená odbočná větev, která dnes existuje pouze v krátkém úseku u Guamky, proto tuto krátkou trať dnes známe i jako Guamka-Mezmaj.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Z Apšeronské úzkokolejky zbyly dnes dvě oddělené větve.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Věnujme teď několik fotografií a slov právě ultrakrátké turistické železniční trati Guamka-Mezmaj vedené Guamskou soutěskou. Ten název nás může trochu mást, protože turistický vlak sice vyjíždí ze stanice Guamka, ale do osm kilometrů vzdálené stanice Mezmaj už nejezdí. Provozovaná trať je mnohem kratší, asi 1,7 kilometru. Z konečné lze potom pokračovat dál soutěskou pěšky.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
A není náhodou, že u Guamky, alespoň na některých místech podél provozované tratě, to vypadá trochu zachovaleji, než u hlavní větve Apšeronské úzkokolejky. Ovšem vyloženě lépe na tom jsou potom samotná drážní vozidla, tedy jejich většina. Je to právě tím, že trať u Guamky je už čistokrevným turistickým podnikem. Má i jiného provozovatele, ale to není pro nás podstatné.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
V Guamce vyrostl i tento hotel s restaurací. Ale moc velkým architektonickým skvostem není. Navíc obrané věže mají příliš velká okna a ani střecha není příliš vhodná pro umístění PVO.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Ale zaměřme se na ty hezčí věci, zde je právě soutěska, kterou je trať vedena.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Guamskou soutěskou protéká říčka Kurdžips.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Primitivní motorový vůz osazený moderní technikou, trať v Guamské soutěsce
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Guamská soutěska
Autor: Vyacheslav Argenberg, CC BY 4.0
Pracovní drezína v guamské soutěsce
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Stěžejní trakčním vozidlem tatě u Guamky je dieselová lokomotiva TU8 (Tепловоз Узкоколейный, тип 8 / dieselová lokomotiva úzkorozchodná, typ 8). Výkon motoru je 180 koní, přenos výkonu mechanický a uspořádání pojezdu B’B’.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Interiér osobního vagonu z tratě u Guamky
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
V každém případě nejzajímavějším vozidlem v Guamce je železniční sněhový pluh SO-750 (v originále СО 750, kde CO znamená Снегоочиститель a číslo 750 by potom mělo znamenat rozchod).
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Sněhový pluh je v Guamce „zaparkován“ na boční kusé koleji kolejového trianglu.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
A není tam sám. Z dalších dvou čekatelů musíme vyzdvihnout především zajímavou cisternu, když už si takhle stoupl fotograf.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Zkorodovaná cisterna byla tím nejlepším odrazištěm k přeskoku na trať Černigovskaja - Špalorez, tedy na dnes přežívající úsek z hlavní větve Apšeronské úzkorozchodné železnice.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Plný výčet provozovaných stanic, respektive zastávek na této trati je: Černigovskaja, Desjatyj kilometr, Novyj Režet, Tuby, Verchnije Tuby a Špalorez.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Černigovskaja
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Černigovskaja
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Kušinka
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Za mostem je stanice Desjatyj kilometr
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Desjatyj kilometr, vlevo samozřejmě nejsou budovy železniční stanice, ale je tam stará usedlost.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Stanice Tuby a skříňový ZIL-131
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Stanice Verchnije Tuby s hloučkem domorodkyň
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Špalorez
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Apšeronská úzkokolejka slouží stále i k dopravě dřeva, byť asi zdaleka ne v takových objemech jako kdysi.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Apšeronská úzkokolejka slouží stále i k dopravě dřeva, byť asi zdaleka ne v takových objemech jako kdysi.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Zajímavé vozidlo, které můžeme zvát osobní drezínou, zkrátka je to „ultralehký“ motorový vůz (o poznání lehčí než třeba naše osmsetdesítka). Jeho typové označení je TU6P (v originále ТУ6П - Тепловоз Узкоколейный, тип 8, для перевозки Пассажиров). Z označení drezína víceméně plyne, že se používal primárně ke služebním účelům (doprava pracovníků drah), ale to neznamená, že nemůže dopravovat standardní komerční cestující. Na Apšeronské úzkokolejce se k dopravě cestujících určitě používá.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Pohled do království cestujících v TU6P. Vozidlo konstrukčně vycházelo z lokomotivy TU6, přesněji tedy z modernizovaného provedení TU6A.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Pohled do království cestujících v TU6P, tentokrát směrem ke kabině strojvedoucího
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
A zde máme TU8P, tedy modernější typ osobní drezíny. Ten zase konstrukčně vycházel z lokomotivy TU8, kdy lokomotivu tohoto typu jsme již viděli na fotografiích od Guamky.
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Drezína evidentně obsahující komponenty z nákladního automobilu GAZ-53
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Pravděpodobně se jedná o drezínu GMD-4. Tyto v malém počtu vyráběné drezíny sice využívaly dílů ze starších vozů GAZ-51, ale u zobrazeného exempláře byly při pozdější rekonstrukci či generální opravě nahrazeny díly (minimálně některé) z GAZu-51 novějšími díly z GAZu-53.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
Železniční sněhový pluh
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Osobní vagony typu PV40 s tabulkovou přepravní kapacitou 40 cestujících
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Vyřazený osobní vagon typu PV40
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
Jiný vyřazený osobní vagon typu PV40
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
„Uzavřený“ nákladní vagon označovaný jako chlebový
Autor: Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0
TU6P s plošinovým vozem, který při některých speciálních či exkurzních jízdách může zastat roli vozu osobního. Běžní cestující si takovou věc neužijí. Dále vidíme most přes řeku Maratuki, hned vedle mimo snímek je stanice Desjatyj kilometr.
Autor: Artem Svetlov, CC BY 3.0
