náhledy
Před 20 lety, 25. března 1996, oficiálně napojil ropovod IKL Českou republiku na západoevropskou ropovodnou síť, čímž významně snížil závislost země na dodávkách z Ruska. Podívejte se, jak vznikal a proč se musejí jeho trubkami prohánět ježci. Jeden takový je na obrázku právě po práci vyjímán z potrubí.
Autor: MERO
Stavba části ropovodu IKL, který má zajišťovat energetickou nezávislost ČR. Začíná v bavorském Vohburgu, kde je napojen na evropský ropovod TAL (z přístavu Terst v Itálii). Německem IKL vede jižně od Řezna, pak se stáčí na sever a do České republiky vstupuje u Rozvadova. Prochází přes Tachovsko (Plzeňský kraj), kolem Krušovic (Středočeský kraj), až do Centrálního tankoviště ropy (CTR) v Nelahozevsi. Odtud putuje ropa buď samostatnou ropovodní propojkou do Kralup, případně ropovodem Družba do Litvínova. Právě díky IKL Česká republika po více než 30 letech získala alternativní zásobovací trasu schopnou zastoupit východní ropovod Družba. Na snímku pokládání samostatného potrubí z CTR do Kralup, což umožňuje zásobování Kralup ropou z IKL.
Autor: MERO
Přes dva roky zabralo vyřízení veškerých legislativních předpisů a norem, které byly především na německé straně velmi složité a přísné. Na fotografii je pokládaní potrubí na dno Dunaje v Německu.
Autor: MERO
Stavba byla hotová během dvou let. Zkratka IKL vznikla ze záměru postavit ropovod na trase Ingolstadt – Kralupy nad Vltavou – Litvínov. Díky změně projektu nakonec vede ropovod z Vohburgu do Nelahozevsi.
Autor: MERO
Potrubní systém o délce 347 km propojil Centrální tankoviště ropy (CTR) v Nelahozevsi s tankovištěm ropy v bavorském Vohburgu, kam putuje ropa z italského přístavu Terst.
Autor: MERO
Ropovod byl v době výstavby nejmodernějším a nejbezpečnějším zařízením svého druhu minimálně v Evropě. Přes technologickou vyspělost ropovodu investuje provozovatel MERO do jeho průběžné modernizace ročně zhruba 50 mil. Kč. Na fotografii je napojení čerpací stanice Benešovice na ropovod.
Autor: MERO
Ve Vohburgu byly během necelých dvou let postaveny čtyři nádrže o celkovém objemu 200 000 metrů krychlových.
Autor: MERO
Nádrže ve Vohburgu jsou stejně jako české v Nelahozevsi dvouplášťové. Při dokončení byly nalakovány na bílo, aby sluneční energie příliš neohřívala uskladněnou ropu.
Autor: MERO
Norná stěna u řeky Diany.
Autor: MERO
Napojení ropovodu TAL a sytému ropovodu IKL ve Vohburgu.
Autor: MERO
Čerpadla v přečerpávací stanici v Benešovicích. Každé pohání motor o příkonu 1,9 MW.
Autor: MERO
Elektrodomek s armaturní šachtou na trase IKL
Autor: MERO
Poslední armaturní šachta na ropovodu IKL před Centrálním tankovištěm ropy (CTR).
Autor: MERO
Nádrže Centrálního tankoviště ropy (CTR) při pohledu na horu Říp. Vnitřní části mají průměr kolem stovky metrů.
Autor: MERO
V Nelahozevsi se nacházejí strategické zásoby ropy pro Českou republiku. Velín ropovodů a centrálního tankoviště najdete v nenápadné budově.
Autor: MERO
A nyní již slíbení ježci. Ježek funguje jako špunt hnaný proudem ropy. Do ropovodu se dostane ve vkládací komoře. Z potrubí vyjde ve výstupní komoře, kde se za velmi přísných podmínek manipuluje s ropnými kaly. Na snímku je vkládací a vyjímací komora pro čisticí a měřící ježky v Benešovicích.
Autor: MERO
Čistících ježků je několik druhů. K intenzivnímu čištění vnitřních stěn potrubí se používá ježek s názvem čistič kartáč.
Autor: MERO
K měření tloušťky stěn potrubí a zjišťování případných anomálií a vad na potrubí slouží inteligentní ultrazvukový ježek.
Autor: MERO
Ježek s magnetem se používá ke standardnímu čištění potrubí a současně sběru kovových částí, např. zbytků elektrod po svařování či ocelového prachu.
Autor: MERO
K intenzivnímu čištění vnitřních stěn potrubí a současně sběru kovových částí je kombinovaný ježek: čisticí kartáč + magnet.
Autor: MERO
Ježek hrotový se používá k narušení parafinových plátů na vnitřních stěnách potrubí, aby je pak následně mohl vytlačit čistící ježek.
Autor: MERO
K oddělení různých typů rop v případech, kdy by mohlo dojít k jejich nežádoucímu smíchání v potrubí, se používá ježek dělící.
Autor: MERO
Různé typy ježků pěkně vedle sebe.
Autor: MERO