Robotické vysavače mají dva přístupy k objektům, které brání v jejich poslání. Buď se jim vyhnou a dané místo zůstane nevyčištěné, nebo je přemohou silou a pak je buď tlačí před sebou, nebo na ně najedou a po zamotání do kartáče se zastaví. Roborock Saros Z70 k tomu přistupuje jinak.
Jakmile rozpozná překážku, postupuje podle předem zvoleného scénáře. Buď otevře kryt a vytáhne rameno zakončené „chňapátkem“, objekt uchopí a odnese na předem uživatelem určené místo, například košík, nebo místo vynechá, uklidí všude okolo. Když má hotovo, dojede k předmětu který předtím objel, uchopí jej, přemístí na již vyluxovanou plochu a na jeho původním místě vyluxuje.
A protože tušíme, na co se chcete zeptat – ne, překážky kašovité konzistence uklidit neumí.
Tomu je o trochu blíž (varování: myslíme to v nadsázce) podobně koncipovaný robotický vysavač na expozici Dreame X50 Ultra. Má také robotické rameno a také umí „chňapátkem“ uchopit a přemístit objekt, v zásobníku si však může tento nástavec vyměnit za jiný (dokonce jich je několik na výběr) a pak se může například úzkým nástavcem dostat do pro něj jinak zcela nepřístupných míst a alespoň částečně tam vysmýčit.
 |
Alespoň podle vysvětlování vystavovatele je „chňapátko“ Dreame sofistikovanější než u Roborocku. Součástí ramene je totiž kamera, jejíž výstup zpracovává systém počítačového vidění. Pokud tedy překážkou nejsou ponožky, ale medvídek, vysavač vidí, že jej za naduté bříško jen těžko chytne a proto jej uchopí třeba za nožičku a tak lépe odtáhne. Poradí si s objekty většími než zhruba centimetr, takže kupříkladu s kostičkou lega si poradit nemusí.
Robotických vysavačů jsme na lasvegaském výstavišti viděli nepočítaně a často šlo o pokročilé kombinace – například s automatickou výměnou a čištěním mopových nástavců pro vytírání.
