Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvHumanoidní robotika má za sebou roky slibů a zklamání. Jenže pak se objeví video z Číny: roboti tančí synchronně, střídají kroky, „bojové prvky“ a vypadají stabilněji než většina lidí po druhém pivu. Skeptická otázka je nasnadě – je to technologická revoluce, nebo jen dobře sestříhaný marketing?
Profesor Václav Hlaváč, zástupce ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT, v Rozstřelu říká, že tohle už nejde shodit ze stolu jako PR video. „Není to propagace, je to velký pokrok,“ zdůrazňuje. Zároveň ale dodává větu, která takovým ukázkám vrací realistické měřítko: „Všimněte si ale, že na tom videu nejsou diváci.“
Proč v ukázkách často nejsou diváci
Absence publika podle Hlaváče naznačuje, že podobné choreografie se ladí dlouho a opakovaně. „To znamená, že se to sestavovalo velmi pravděpodobně dlouho,“ popisuje.
Jinými slovy: ano, je to pokrok – ale nečekejme zázrak na první dobrou. Robotika totiž nespočívá pouze ve schopnosti „umět chodit“. V pozadí je složitá teorie řízení, dynamika pohybu a řada omezení, která se projeví až v reálném provozu.
Co Hlaváče na čínské vlně humanoidů zaujalo nejvíc, je rychlost, se kterou se celý obor posunul. Připomíná zkušenost z Pekingu ze Světového robotického kongresu. „Oni udělali velký státní program pro humanoidní robotiku, zadali to nejlepším pracovištím a přinutili je, aby udělali spin-out firmy,“ říká.
A teď podle něj přichází další fáze: „Teď jsou ve fázi, kdy proti sobě soutěží na trhu, což vede zase k další veliké inovaci, protože se kanibalizují mezi sebou.“ Právě kombinace státního tlaku a tržní rivality může být důvodem, proč je Čína technologicky vepředu.
Nejde jen o Čínu. V BMW už roboti pracují
Hlaváč zároveň odmítá představu, že humanoidní robotika je dnes jen čínskou doménou. Podle něj se výrazně posouvají i americké firmy. V Rozstřelu připomněl například humanoida Figure 02, který už testuje německá automobilka BMW.
Tady se ale podle něj často láme očekávání veřejnosti. Pokud už roboti pracují ve fabrikách, proč nejsou všude? Důvod je prozaický: efektní ukázková videa neřeší největší slabiny současných humanoidů – nosnost a spolehlivou manipulaci.
Právě manipulace s předměty je podle Hlaváče největší problém. „Nejslabší stránkou je, kolik robot unese,“ říká. Jako příklad uvádí čínské humanoidy, které mají nosnost kolem pěti kilogramů na jednu paži. „A to je úžasné,“ připouští.
Jenže v reálném průmyslu to často nestačí. Výrobní linky i sklady běžně vyžadují manipulaci s těžšími předměty. Některé nové stroje se už snaží dostat třeba na dvacet kilogramů – právě jako americký robot Figure 02.
Proč vlastně humanoid?
V Rozstřelu zazněla od moderátora Vladimíra Vokála i otázka, proč se architekti robotů vlastně snaží napodobovat lidské tělo. Nebylo by jednodušší stavět stroje na kolech nebo na pevné konstrukci?
Hlaváč odpovídá, že humanoidní forma má smysl hlavně proto, že svět je přizpůsobený lidem. Schody, prahy, kliky nebo nástroje – to všechno je navržené pro lidské tělo. V takovém prostředí se humanoid může pohybovat přirozeněji.
Naopak v továrnách nebo skladech, kde jsou rovné podlahy a jasně definované pracovní úlohy, bývají praktičtější jiné konstrukce. Například robotické platformy na kolečkách nebo manipulátory na vertikálním sloupu, které se vysunou do výšky a pracují jen rukama.
Čína zrobotizovala oslavy svého nového roku. Ohnivého koně vítali humanoidi |
U sociálních služeb ale vstupuje do hry ještě jeden faktor: psychologie. „My lidé personifikujeme,“ říká Hlaváč. Jako příklad uvádí robota Pepper, který se testoval v domově důchodců v Praze. Technicky přitom neumí téměř nic. „Robot vypadal jako člověk, nic víc. Jinak tam mohl stát reproduktor a mikrofon. Přesto si s ním senioři rádi povídali.“
Představa robota, který vyndá prádlo z pračky, odnese koš a ještě ho vyžehlí, podle Hlaváče zatím naráží na technologickou realitu. Problémem jsou hlavně měkké materiály – například prádlo, látky nebo kabely. Právě ty se chovají nepředvídatelně a robot je musí nejdřív „pochopit“.
Hlaváč ale připomněl vývoj robotických vysavačů. „Ten má dneska skoro každý, kdo ho chce mít,“ říká. Nadšení ale často rychle opadne – a některé stroje skončí v koutě, protože si neporadí třeba s vysokým kobercem.
Podobně opatrný je i u humanoidů. „Nevím, jestli to bude do deseti let. A jestli to bude u každého,“ odpovídá na otázku, zda budou roboti běžnou součástí domácností. Dřív podle něj dává smysl jejich nasazení tam, kde lidé chybějí – například právě v sociální péči. Pomoc při přesunu pacienta z postele na vozík nebo při jiných fyzicky náročných úkonech by mohla být jednou z prvních praktických aplikací.
Rozhodne ekonomika
Klíčovým faktorem podle Hlaváče nakonec nebude technologie, ale ekonomika. Firmy se budou muset rozhodnout, zda chtějí vydělávat okamžitě, nebo investovat do budoucnosti.
„Jde o to, jestli chtějí ty peníze vydělat dneska, nebo jestli je chtějí vydělat za několik let,“ říká. Uvádí i jednoduchou kalkulaci: nejméně kvalifikovaný dělník stojí firmu přibližně půl milionu korun ročně. Pokud pracuje ve třísměnném provozu, náklady se mohou vyšplhat na 1,5 až 2 miliony korun za rok. V takové situaci už robot může začít dávat ekonomický smysl.
Zajímavé je, že humanoida si nyní pořizuje i ČVUT. Jde o stroj, který lidé mohli vidět právě na virálním videu s robotickými tanečníky. Cena? „Zhruba na úrovni šestnáct tisíc dolarů,“ říká Hlaváč.
Je to budoucnost lidstva? Roboti budou vylézat z mobilů a sledovat nás |
Robotika se podle Hlaváče bude dál vyvíjet, ale revoluce nepřijde přes noc. „Pracujme na tom. Vyčkejme. A hledejme skuliny, kde se to vyplatí,“ uzavírá.
Co chystá Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT v Praze? Jaká je spolupráce s českým soukromým sektorem? A uplatňují se projekty vědců z ČVUT v praxi? I na to odpovídal Václav Hlaváč v Rozstřelu.
