Projekt Perlan
|
V rámci projektu Perlan byl již jeden rekord pokořen. 30. srpna 2006 dosáhli dva piloti během letu v kluzáku Perlan 1 výšky 15 460 metrů. Mohli stoupat ještě dál, ovšem komplikace s ovládáním stroje vedly k dřívějšímu ukončení letu. Piloti totiž na sobě měli půjčené skafandry od NASA, což řízení moc neulehčovalo.
Perlan 2 míří ještě výše, chce překročit pro let kluzákem těžko představitelných 27 kilometrů. Piloti tentokrát skafandry potřebovat nebudou, kabina totiž bude mít stabilizovaný tlak. Konstrukce z uhlíkových vláken pak má zajistit odolnost - křídla prý zvládnou ustát přetížení až 6 G.
Největší problém je však samozřejmě dosáhnout podobných výšek bez vlastního pohonu. Mise Airbus Perlan 2 (společnost Airbus sponzoruje celý projekt od roku 2014) totiž počítá s tím, že kluzák bude vynesen do výše jen okolo 1,5 km. Následně už má využívat jen vzestupných vzdušných proudů vznikajících za horami (tzv. proudění ve tvaru vlny, v tomto případě půjde o Andy). Jejich existenci odhalili dva němečtí piloti již v roce 1933 nad Krkonošemi.
Přistání kluzáku Perlan 2 po jeho prvním letu v září 2015
Existenci tohoto proudění využil Perlan I při svém vzestupu do více než patnáctikilometrové výšky. K tomu, aby se dostali výše, potřebují tvůrci projektu velmi specifické meteorologické podmínky, a proto k letu Perlanu 2 dojde na předem vybraném místě nad Andami v červnu, tedy během tamní zimy. Během zimy totiž obepíná jižní pól tzv. „polární vír“, tedy v podstatě kruhovité proudění vzduchu, které zasahuje až vysoko do stratosféry. Právě kombinace proudění vzduchu nad Andami a polárního víru by měla kluzáku umožnit dosáhnout výšek nad 25 kilometrů.
Podaří-li se této výšky dosáhnout, Perlan 2 se dostane do prostředí, které pro kluzáky není zrovna běžné. Atmosférický tlak dosahuje zhruba dvou procent hodnoty tlaku u hladiny moře a teploty moho klesnout až k -70 °C. Šéf Airbusu Allan McArtor tyto podmínky přirovnává k atmosféře na Marsu a doufá, že data získaná přístroji na palubě Perlanu pomohou NASA a jiným agenturám v přípravách na návštěvu této planety. Nemluvě o tom, že konstrukční společnosti (a to i sponzor letu Airbus) se stále alespoň teoreticky stále zabývají možnosti stratosférických dopravních letů zde na Zemi.
Perlan 2 během svého prvního letu v září 2015
Přistání kluzáku Perlan 2 po jeho prvním letu v září 2015
Oba piloti, Jim Payne a Morgan Sandercock, nasedají do kabiny před začátkem testování
Kluzák Perlan II s rozpětím křídel 25,5 m prochází testováním v San Diegu před prvním pokusným letem
Co se překonání rekordu týče, bez zajímavosti určitě není ani to, že v případě úspěchu by Perlan 2 nepřekonal „jen“ dosavadní nejvyšší let kluzáku o přibližně dvanáct kilometrů. Zároveň by tento lehký, 800 kg vážící stroj s rozpětím křídel 25,5 metru překonal i rekord průzkumného letounu SR-71 „Blackbird“, který dosáhl v roce 1976 vodorovného letu ve výšce 26 kilometrů.
Ale to neznamená, že by padl některý z absolutních leteckých výškových rekordů, ať už to je výška vodorovného letu letadla těžšího vzduchu (bezpilotní NASA Helios, 2001, 29 524 metrů), nebo absolutního výškového rekordu proudového letadla (Ye-266, 1973, 36 240 metrů, byť šlo spíše o balistický skok). O výkonech balónů či raketovými motory poháněných strojů nemluvě.
