Mezinárodní konsorcium úřadům v Dubaji slíbil dodávat z nové fotovoltaické elektrárny sluneční elektřinu za neuvěřitelnou cenu zhruba 70 haléřů za kilowatthodinu (2,99 centu za kWh). Je to zatím nejnižší zaznamenaná cena za solární instalaci, zhruba o 15 procent nižší než dosavadní cenový rekord.
Padla v rámci soutěže o významnou část (800 MW) obří elektrárny Mohammed bin Rashid Al-Maktoum, která by nakonec měla mít v roce 2030 instalovaný výkon pět gigawattů. Rekordně nízkou zakázku do soutěže poslalo konscorcium složené ze španělských (Fotowatio Renewable Ventures), saudsko-arabských (Abdul Latif Jameel) a také domácích investorů (Masdar).
Podobné soutěže nahradily výkupní tarify, které známe z podpory obnovitelných zdrojů u nás. Jde jednoduše o aukce, ve kterých se zájemci předhánějí v návrzích na cenu, za kterou jsou ochotni dodávat elektřinu do sítě. Obvykle přitom náklady na samotnou instalaci musí zaplatit developer z vlastní kapsy a ty se jim postupně vracejí v platbách za elektřinu. Státnímu rozpočtu se tak ulevilo a břemeno se přesunulo spíše na developery.
Tento systém přispěl k poklesu k poklesu cen za solární elektrárny, v případě dubajského rekordu je ve hře ovšem více příznivých faktorů a podobné ceny se tak (zřejmě) v jiných soutěžích v blízké době nepodaří dosáhnout. Pozitivní vliv na výsledek mělo v první řadě podnebí. V Dubaji je za rok 3 500 hodin slunečního svitu (tedy více než devět hodin denně), což je více než dvojnásobek hodnoty české - a panely také vyrobí o to více energie. Projekt je ne zcela standardní i svým rozsahem, a tak má dodavatel šanci si u výrobců panelů vyjednat velké slevy.
Svou roli v nízké ceně zřejmě hrají i stále klesající ceny technologií, tedy hlavně fotovoltaických panelů, ale jen do určité míry. Například v minulém roce saúdskoarabská Acwa Power Int. vysoutěžila jinou část dubajského megaprojektu za cenu zhruba 1,50 Kč/kWh, tedy dvojnásobek letošní rekordně nízké ceny. To je mnohem rychlejší pokles než u cen technologií, a stojí za ním nejspíše důvody čistě obchodní.
Cenu například může mít pověst nejlevnějšího dodavatele na trhu, pro kterou by developeři mohli obětovat i zisk z jednoho projektu. Situace některých firem také vyžaduje stále nové zakázky, aby měly přístup k dalším finančním prostředkům nutným k udržení chodu společnosti a tempa investic, shodují se komentátoři. Často se proto spekuluje, zda některé vysoutěžené ceny jsou vůbec realistické.
Na závažnosti dohadům přidávají i velké potíže některých firem z oblasti. V letošním roce skončily bankrotem vleklé potíže firmy SunEdison, která nastřádala čistý dluh kolem 11 miliard dolarů. Příčinou kolapsu byla zřejmě právě snaha o překotný růst a velmi kavalírský přístup k vytváření dalších dluhů, který je dnes předmětem vyšetřování amerických úřadů. V insolvenci je také další velký a velmi dravý developer, španělská Abongea, jejíž dluh by podle představitelů španělské vlády mohl celkem dosáhnout až 25 miliard eur.
Úmyslně či neúmyslně „přepálit start“ se zdá být pro solární firmy dnes velmi snadné. Uvidíme, zda to není případ i rekordního dubajského projektu, který se s cenou dostal hluboko do oblasti náležející jinak zavedeným fosilním technologiím. Vždyť cena elektřiny z uhelné elektrárny, kterou Dubaj objednala v říjnu loňského roku a která by měla začít fungovat v roce 2020, má prodejní cenu elektřiny naprojektovanou na 1,06 Kč za kWh (4,5 centu).
Informace: V úvodu článku jsme vyjasnili, jakou technologii bude elektrárna používat a doplnili i jeho totožnost.
