Letecký den se proměnil v ohnivé peklo. Pilot byl o setinu rychlejší

  • 136
Měl to být příjemný závěr posledního srpnového víkendu roku 1988. Chyba pilota však vrchol představení proměnila doslova v peklo. Záchranné akce provázel chaos, protože na vojenskou základnu nesměly německé sanitky, americké jehly nepasovaly do evropských infuzí a zranění zbytečně trpěli v bloudících záchranných vozech.

Letecké dny a airshow patří k oblíbeným akcím jak u leteckých fanoušků, tak u samotných pilotů, kteří se mohou pochlubit svými stroji a uměním. Někdy však i tady dochází k obrovským tragédiím. Od jedné z nejhorších v historii dnes uplynulo právě 30 let.

28. 8. 1988, Ramstein, Západní Německo

Letecké dny na americké vojenské základně Ramstein nedaleko německého Kaiserslauternu už patřily k tradici. V neděli 28. srpna 1988 se sem sjelo více než 300 tisíc diváků, kteří se těšili na leteckou podívanou. Hezké nedělní odpoledne si užívali i američtí příslušníci vojenské základny a jejich rodiny. Obdivovali jak statické ukázky vojenské techniky, tak i umění pilotů ve vzduchu. Měli je takřka nadosah – letové ukázky se v té době konaly prakticky nad hlavami diváků, lidé stáli až téměř u ranveje.

Vrcholem programu mělo být vystoupení italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori (Tříbarevné šípy). Tvořilo ji deset cvičných proudových letounů Aermacchi MB-339A/PAN, pilotovaných výhradně zkušenými vojenskými piloty. Byla to největší letecká skupina své doby, jejíž mnohdy dechberoucí manévry vyžadovaly perfektní synchronizaci a slétanost.

Sólista skupiny Frecce Tricolori Ivo Nutarelli

Piloti byli na příslušnost ke skupině náležitě hrdí a byli si vědomi náročnosti své práce. „Svou práci musíte dělat nejlépe, jak to jde. Vždycky. Nemůžete udělat chybu,“ řekl v létě roku 1988 jeden z pilotů Frecce Tricolori, major Fabio Brovedani. „Myslím, že děláme něco, co se hodně blíží limitům – limitům mým i letadla. Ale nemyslím si, že dělám něco nebezpečného,“ uvažoval podplukovník Ivo Nutarelli, sólista skupiny.

Osudné probodnuté srdce

Frecce Tricolori na ramsteinském leteckém dni odstartovali v 15:40. Vrcholem jejich vystoupení měl být manévr zvaný Cardioide (probodnuté srdce). Při něm se skupina rozdělila na dvě části, pětičlennou a čtyřčlennou, každá z nich vykreslila polovinu srdce a dole se minuly. Poslední letadlo pilotované sólistou se odpojilo a proletělo vykresleným srdcem jako šíp. Finální část manévru se měla odehrát ve výšce pouhých 40 metrů, v podstatě nad hlavami diváků.

Schéma srážky tří letounů

Jenže toho odpoledne se manévr nepovedl. Ve chvíli, kdy obě skupiny dokončovaly srdce a míjely se nad ranvejí, přilétl letoun sólisty Iva Nutarelliho, ale letěl příliš nízko a střetl se s jedním ze strojů, které přilétaly z levé strany srdce. Nutarelliho letoun křídlem proťal kokpit druhého stroje, poté zasáhl ještě třetí, jemuž kokpitem poškodil ocasní plochy. Druhý a třetí letoun se zřítily na ranvej a do přilehlého lesa. Zbylých sedm strojů Frecce Tricolori (z nichž dva byly lehce poškozeny odletujícími úlomky) se nesnažilo o přistání, nýbrž odletělo na nedalekou základnu Sembach.

Všichni tři piloti, osmačtyřicetiletý sólista Nutarelli, jedenačtyřicetiletý podplukovník Mario Naldini i kapitán Giorgio Alessio na místě zahynuli. Jeden z pilotů zasažených strojů se ještě stihl katapultovat, ale byl příliš nízko a neotevřel se mu padák. Letoun, který dopadl na ranvej, ještě zasáhl záchranářskou helikoptéru, jejíž pilot na následky těžkých popálenin o několik týdnů později také zemřel.

Nejhorší následky měl dopad Nutarelliho stroje. Neřiditelný stroj plný kerosinu dál pokračoval ve směru letu, dopadl vedle ranveje na silnici, explodoval a odrazil se dál do davu diváků. Všecko se odehrálo během sedmi sekund, takže lidé neměli šanci utéci do bezpečí. Místo, kam trosky a sprcha hořícího paliva dopadly, bylo diváky považováno za nejatraktivnější, a tedy velmi hustě obsazené. Následky byly strašlivé.

„Jako ve Vietnamu, jako ve Vietnamu“

„Uviděl jsem oheň a řítící se vrak, který letěl přes silnici mezi lidi a zastavil se o stánek se zmrzlinou. Havarované letadlo za sebou táhlo ohnivou stopu dlouhou asi 150 metrů,“ vypověděl později jeden z hasičů. Vzpomínky jeho i dalších účastníků osudného leteckého dne uvádí publikace ke 20. výročí katastrofy, kterou vydalo dokumentační středisko vojenské základny Ramstein.

 Lidé byli v šoku, zranění bloudili po místě tragédie a snažili se najít své blízké. „Cítil jsem zápach, směs spáleného masa, kerosinu, krve a kovu. Začal jsem hledat svou přítelkyni, ale nemohl jsem ji najít. Viděl jsem potácející se lidi, úplně začerněné nebo bílé od popela. Všude leželi lidé a kusy těl,“ popisoval scénu zkázy Thomas Wenzel, jeden z diváků. Jeho přítelkyně byla později nalezena mezi oběťmi.

„Jeden pacient stále křičel ‚jako ve Vietnamu, jako ve Vietnamu‘. (...) Skutečně tam byl, byl to americký voják, a znal ohnivé koule, které všecko ničily,“ vzpomínala jedna ze zdravorních sester.

Podle italské vyšetřovací zprávy na místě zemřelo 34 lidí, dalších 36 později podlehlo později v nemocnicích následkům těžkých zranění, především rozsáhlých popálenin. Někteří zesnulí museli být identifikování podle zubních otisků nebo podle osobních věcí, které měli u sebe. Umíraly i děti a ženy, protože leteckého dne se účastnily celé rodiny. Poslední, sedmdesátou obětí se stal americký pilot vrtulníku, který o život bojoval až do poloviny září.

Pomník poblíž místa ramsteinské tragédie

Kolem 500 lidí bylo ošetřeno s více či méně těžkými zraněními. Někteří se s následky potýkají dodnes. Psychické následky si odnesli i někteří diváci nebo záchranáři, kteří přímo zraněni nebyli.

Záchranná akce, která po havárii následovala, navíc probíhala zcela chaoticky. Neměla jasně stanoveného vedoucího. K havárii došlo na americké vojenské základně, která nebyla volně přístupná, a Američané zprvu nechtěli do areálu vpustit německé sanitky. Ujali se záchranných akcí sami a snažili se zraněné rozvážet do okolních nemocnic. Neznali však dobře okolí, neuměli dobře německy, bloudili nebo vozili zraněné do nemocnic, které nebyly připravené na příjem.

Podle vzpomínkové publikace ramsteinského dokumentačního střediska měla americká armáda vlastní postupy pro akutní události - za každou cenu odvážela zraněné co nejrychleji do nemocnic. Naproti tomu Němci se snažili poskytnout nejnutnější pomoc na místě a až poté zraněné transportovat k dalšímu ošetření. Problémy působily i některé zdánlivé maličkosti – například americké jehly neseděly na evropské infuze.

Vyšetřovatelé vyloučili poruchu i sabotáž

Rozjelo se vyšetřování. Vyšetřovatelé měli k dispozici výpovědi mnoha očitých svědků a zejména mnoho záznamů z videokamer. Z těch bylo patrné, že kolizi způsobil letoun sólisty, který letěl níže a do místa srážky přiletěl o zlomek sekundy dříve, než měl. Ale jak se zkušený pilot Nutarelli s náletem více než 4000 hodin mohl dopustit tak fatální chyby při manévru, který předtím mnohokrát absolvoval?

Prověřovalo se několik možných variant – od technické závady, která by omezila řiditelnost Nutarelliho stroje, přes zdravotní indispozici pilota až po možnost sabotáže. K nehodě došlo na americké vojenské základně na konci 80. let, kdy v letectví k teroristickým útokům a sabotážím čas od času docházelo.

Ohledání trosek ani analýza videozáznamů však nic podezřelého neodhalily. Letouny byly až do okamžiku kolize řiditelné, piloti byli v pořádku a nebyli pod vlivem jakýchkoli omamných látek. Italská vojenská komise, která příčiny tragédie vyšetřovala, došla k závěru, že „za hlavní příčinu incidentu je nutné považovat lidský faktor. Je zřejmé, že k události došlo následkem chyby pilota - sólisty.“

Konspirační teorie: bylo nutné umlčet piloty? Nesmysl

Vyšetřování bylo uzavřeno poměrně rychle, už v říjnu 1988. Podle některých názorů to bylo až podezřele rychle. Objevily se alternativní teorie o příčině události, které však lze označit spíše za konspirační. Jedna z nich dávala ramsteinskou tragédii do souvislosti s havárií letu Itavia 870, při níž v roce 1980 nad Tyrhénským mořem havarovalo letadlo DC-9 s 81 lidmi na palubě. Příčiny nebyly nikdy zcela objasněny; za nejpravděpodobnější příčinu se považoval výbuch na palubě, ale spekulovalo se také o možném sestřelu. V oblasti, kde let 870 havaroval, v době havárie údajně prováděli lety také dva vojenští piloti – Nutarelli a Naldini.

Autoři „alternativních teorií“ spekulovali o tom, že se oba letci stali svědky nebo dokonce aktéry něčeho, o čem neměli nikdy promluvit, a později se stali oběťmi sabotáže. Teorie však působí značně nepravděpodobně – provést takovou akci na leteckém dni a tak, aby zasáhla zrovna konkrétní piloty, by bylo prakticky neproveditelné, už jen proto, že při manévrech hrály roli zlomky sekund. Závěr vyšetřování podobné teorie zcela vyvrátil - na troskách letounů v Ramsteinu se nenašly žádné stopy sabotáže.

Nad diváky se už nelétá

Po tragédii v Ramsteinu se uvažovalo, jak podobným událostem předejít. Zvažoval se dokonce i kompletní zákaz vojenských leteckých přehlídek. Nakonec došlo k zásadní úpravě bezpečnostních pravidel – letové ukázky už nesmějí probíhat přímo nad diváky nebo směrem k nim. Skupina Frecce Tricolori na strojích Aermacchi MB-339A létá dodnes, stále v desetičlenné sestavě.