Bez televize ani ránu
Televizní vysílání je dnes věc nejen samozřejmá, ale když se podíváme na statistiky, zdá se, že i nezbytná. Alespoň čísla tomu nasvědčují. Průměrný Čech stráví sledováním televize 16,6 hodin týdně, u mladých Američanů je to až 28 hodin týdně. Televize je také nejdůvěryhodnějším médiem, alespoň tak to vidí Britové, plné dvě třetiny z nich považují zpravodajství v TV za důvěryhodnější než noviny nebo internetová média.
Jak všichni víme, televize (pokud uvažujeme celou soustavu kamera - vysílač – přijímač – obrazovka) je zařízení sloužící k přenosu obrazové informace v prostoru a její opětovné reprodukci. Se zaznamenáním obrazů měli fotografové zkušenosti už dávno. Ani s jejich reprodukcí nebyl takový problém. Ale to vysílání...
Televize není kino
Je třeba si uvědomit, že televize se diametrálně odlišuje od filmu, tedy od záznamu pohyblivých obrázků na filmový pás. Tam se jednalo čistě o vysokofrekvenční fotografickou sekvenci a její následné promítání prosvitem. Naopak televize řešila zcela jiný problém. Podobně, jako k rádiovému vysílání není potřeba záznamových válečků a desek, televizní vysílání se obejde bez filmu. Ale bude to chvíli trvat.
Rozložit, převést, vysílat a složit
Alexander Bain, skotský vynálezce, formuloval už roku 1843 tři nutné předpoklady pro elektronický přenos pohyblivého obrazu.
-
Obraz je potřeba rozložit na jednotlivé body a opět složit.
-
Světelné hodnoty je potřeba převést na elektrický proud odpovídající intenzity a naopak.
-
Rozklad i skládání musí probíhat synchronizovaně.
Mezi Bainovy úspěchy patří posílání obrazů přes telegraf, a to prostým rozložením na rastr (dnes bychom řekli na pixely) a později i zkonstruování prvního faxu. Do pohyblivých obrázků to však mělo daleko, chyběl mu právě ten třetí předpoklad – synchronizovanost.
Dílo svojí doby
Vynález televize není otázkou práce jednoho člověka. Spíše naopak, je to ukázka toho, jak mnoho činitelů se muselo sejít, aby jejich kombinací mohl tak komplexní vynález vzniknout. Vývoj televize v mnohém navázal na zkušenosti s telegrafií, rádiovým vysíláním i fotografií.
Několik desítek let po Bainově formulaci objevil Angličan Willoughby Smith důležitou vlastnost selenu, totiž že se jeho vodivost mění v závislosti na intenzitě dopadajícího světla. Tím odstartoval výzkum, který později umožní vyrobit světločivné prvky a dostát tak bodu dvě – převést světlo na elektrický signál.
A přece se točí
Německý vynálezce Paul Nipkow zase řešil problémy číslo jedna a tři. Jeho vynález je dnes známý pod pojmem Nipkowův kotouč.
Zařízení umožňuje rozklad obrazu na jednotlivé body. V rotujícím kotouči jsou malé otvory, seřazené do spirály. Jedna otočka tedy odpovídá přečtení jednoho sloupce, při správně nastaveném posunu tedy postupně přečte každý bod. Kotouč vynalezl Nipkow ještě jako student a nechal si jej patentovat roku 1885.
CRT je opravdu stará technologie
Dalším důležitým prvkem, nezbytným pro provoz televizní obrazovky, je katodová trubice. Vynalezl ji německý fyzik Karl Ferdinand Braun v roce 1897. Anglicky se vynálezu říká cathode ray tube. Ano, přesně tak, dobře známá zkratka CRT je starší než sto let. Braun byl za svůj přínos vědě odměněn spolu s Marconim Nobelovou cenou za fyziku v roce 1909.
Vidět daleko
V roce 1900 se narodila televize. Přesněji slovo „televize“. Poprvé jej použil Constantin Perskyi na konferenci v Paříži, kde shrnul současný stav technologií a jejich využitelnosti a rozvíjitelnosti. Slovo televize pochází částečně z latiny, částečně z řečtiny. Zatímco za „tele“ (daleko) vděčíme řečtině, visio (vidět) pochází z latiny.
Obrazovka 8x8 "pixelů"
Až v roce 1907 proběhla první veřejná funkční prezentace mechanického televizního přenosu. Provedli jej Georges Rignoux a A. Fournier. Šlo sice jen o přenos nehybných obrazů, zato metodou, která ani dnes není až tak mimo mísu. Zařízení, které obraz snímalo, je podobné bubnovému skeneru. Výstup byl realizován na „displeji“ o čtyřiašedesáti políčcích. Další podobný úspěch zaznamenali i Boris Rosing a jeho student Vladimir Zworykin v roce 1911.
Tu pravou televizi si ale můžeme datovat do roku 1925. Skotský vynálezce John Logie Baird dokázal přenést tónovaný obraz v reálném čase, a to za použití mechanické televize. Výsledný obraz měl pouhých třicet řádků, údajně akorát na to, aby byla rozpoznatelná lidská tvář.
Televize startuje
John Baird se stal na několik let předním průkopníkem v televizní technice. V následujících letech zrealizoval kabelové vysílání i vysílání transatlantické (Londýn – New York). Experimentoval také s infračerveným obrazem a trojrozměrnými obrazy. Jeho mechanická televize dokonce do jisté míry zvládla roku 1928 reprodukovat i barevný obraz (elektronická barevná televize pochází až z let čtyřicátých).
Bairdova televizní souprava dosáhla vrcholu v podobě 240 řádkového obrazu, tuto technologii používala pro své vysílání televize BBC. Později se prosadila televize elektronická, tedy bez pohyblivých částí.
Odkazy, které by vás mohly zajímat:
Někdy příště se v našem sobotním seriálu podíváme na začátky televize elektronické, počátky veřejného vysílání a možná i na něco o satelitech. Pro nedočkavce tu mám alespoň pár odkazů:
-
Baird Television (anglicky)
-
Rekonstrukce původních televizních obrázků (anglicky)
-
Muzeum počátků televize (anglicky, hodně fotek)
-
Historie TV na Wikipedii (anglicky)
-
Historie televize v Československu a Česku (jak jinak, než česky)
