První horská ozubená železnice byla dokončena v roce 1869 ve Spojených státech. Jejím cílem je vrchol hory se snad nejhorším počasím na planetě Zemi. Přibližme si tuto dodnes provozovanou železnici prostřednictvím čtyř desítek fotografií.
Autor: Jeremy Thompson / Roller Coaster Philosophy, CC BY 2.0
Otcem zubačky na Mount Washington byl Sylvester Marsh, stejně tak je tento muž podepsán pod prvními lokomotivami po ní jezdícími.
Autor: public domain
A jak vůbec Marshe napadlo stavět zubačku na horu, o které se říká, že je postižena nejhorším počasím na světě? To bylo tak, jednoho dne se vydal na túru, při které chtěl zdolat vrchol toho kopce. Ale cestou nějak zabloudil a při časově náročném bloudění, kdy ho napadaly různé věci, ho také napadla myšlenka na vybudování zubačky na vrchol. Mimochodem ve stejném roce byla na daném vrcholu postavena první turistická chata.
Autor: public domain
Mount Washington má vrchol „směšných“ 1 917 metrů n.m. a je nejvyšší horou White Mountains. A když se o ní hovoří jako o hoře s nejhorším počasím, není to žádné plácání do větru. Posuďte sami, 12. dubna 1934 zde byla naměřena rychlost větru při maximálním nárazu 416 km/h a průměrná hodnota rychlosti větru při desetiminutovém intervalu 372 km/h. Dešťovými či sněhovými srážkami je tam poznamenáno v průměru 216 dní ročně.
Autor: Jeremy Thompson / Roller Coaster Philosophy, CC BY 2.0
Zubačka na Mount Washington končí „pár metrů“ od vrcholu hory.
Autor: public domain
Povolení ke stavbě zubačky dostal Marsh v roce 1858. Nejprve se musel poprat s projektem, a tak než se pořádně rozjely práce v terénu, přišla na jaře 1861 americká občanská válka, která realizaci železnice o několik let odložila. Hlavní stavební činnosti potom započaly v roce 1866. O dva roky později se začalo komerčně jezdit (tzn. s platícími zákazníky) na dokončeném úseku do místa zvaného Jacob’s Ladder (Jakubův žebřík). V celé délce byla trať slavnostně otevřena 1. srpna roku následujícího.
Autor: public domain
Ozubnicová železnice Mount Washington (Mount Washington Cog Railway nebo zkrátka pouze The Cog, když byla první) má délku 4,8 km, maximální stoupání činí 374 promile a průměrné stoupání 250 promile. Je tedy druhou nejstrmější na světě, prvenství má v tomto směru švýcarská zubačka Pilatusbahn s maximálním stoupáním 480 promile a průměrným stoupáním 380 promile (vidíme, že diference ve stoupáních na prvním a druhém místě je markantní).
Autor: Roy Luck, CC BY 2.0
Prakticky po celé své délce byla železniční trať postavena co nejprimitivněji (resp. tak, jak to terénní podmínky nejjednodušeji dovolovaly), a to z důvodu minimalizace investičních nákladů. Místo klasického železničního spodku postavili lešení (původním významem dřevěnou konstrukci) a po něm natáhli koleje.
Autor: Roy Luck, CC BY 2.0
Dělníkům na zubačce na Mount Washington asi nestačily jako adrenalinové budiče ataky „hnusného“ počasí, a tak si vymysleli vlastní povyražení v podobě „prkenných kluzáků“, po kterých se spouštěli po traťové ozubnici dolů. Ve skutečnosti se tedy jednalo o vlastní dopravní prostředky k rychlému návratu do dolní stanice. Zaměstnanci železnice požívali tato prkna ještě dlouhou dobu po dokončení stavby železnice. Je pravda, že v roce 1908 bylo po jedné tragické nehodě takové sjíždění zakázáno, ale někteří se tím neřídili a jízdy na prknech jsou zaznamenány až do 20. let 20. století. Prknu se říkalo ďáblův šindel.
Autor: public domain
Sjezd celé tratě na ďáblově šindeli trval průměrně 15 minut. Je ovšem zaznamenán rekord 2 minuty 45 sekund. Pokud ten šílenec jel opravdu celou trať, jak se tvrdí, byla jeho průměrná rychlost o něco vyšší než 100 km/h.
Autor: public domain
A ještě jeden pohled na jezdce na ďáblově šindeli. To se zkrátka neomrzí.
Autor: public domain
Rozchod zubačky Mount Washington je 1 422 mm (4 stopy a 8 palců), a tak ji chtě nechtě musíme klasifikovat jako úzkorozchodnou, když normální rozchod je 1 435 mm (4 stopy a 8,5 palce).
Autor: Ramakrishna Gundra, CC BY-SA 4.0
Za pozornost určitě stojí Marshova ozubice, která už nikde jinde použita nebyla. Je složena z válečků a L profilů.
Autor: Brian Snelson, CC BY 2.0
Na trati jsou zajímavé výhybky. Taková výhybka pracuje na způsob přesuvny, ale s tím rozdílem, že se samozřejmě posouvá prázdná.
Autor: Brian Snelson, CC BY 2.0
Možná lepší pohled na výhybku, ze kterého lépe pochopíme, jak pracuje.
Autor: Jeremy Thompson / Roller Coaster Philosophy, CC BY 2.0
A ještě do třetice pohled na výhybku. Právě po ní projel vlak.
Autor: Dennis Jarvis, CC BY-SA 2.0
Stará fotografie s vlakem na Jakubově žebříku na zubačce na Mount Washington, lokomotiva má vertikální kotel. Jakubův žebřík se vyznačuje nejpruším stoupáním na dané trati. Až do roku 1910 se tam používalo jako palivo pro parní lokomotivy dřevo, pak se konečně přešlo na uhlí.
Autor: public domain
První parní lokomotivy na zubačce Mount Washington se vyznačovaly vertikálním kotlem. Na fotogafii je lokomotiva v pořadí druhá, ta první měla vertikální kotel nesený v rámu lokomotivy na čepech, čímž si držel svislou polohu nezávisle na sklonu stoupání. Ten na fotografii vypadá, že je pevně uchycen v nakloněné poloze.
Autor: public domain
Následně se aplikovaly kotle horizontální, samozřejmě montované na pevno, ale v nakloněné poloze, aby ve vyšších hodnotách stoupání trati ležely přibližně ve vodorovné rovině.
Autor: Jeremy Thompson / Roller Coaster Philosophy, CC BY 2.0
Až do roku 2008 se používaly na zubačce na Mount Washington lokomotivy parní. Potom přišly lokomotivy dieselové na naftu s biosložkou. Fotografie ukazuje lokomotivu se sundanými krycími plechy strojovny. Příchod lokomotiv dieselových neznamenal automaticky odchod lokomotiv parních.
Autor: Brian Snelson, CC BY 2.0
Od samého počátku až do současnosti bylo pro zubačku na Mount Washington vyrobeno celkem patnáct lokomotiv parních a sedm lokomotiv dieselových.
Autor: Dennis Jarvis, CC BY-SA 2.0
Po celou bohatou historii zubačky na Mount Washington se tamní turistické vlaky skládají vždy z jedné lokomotivy a z jednoho osobního vagonu. Jsou známé i staré fotografie s připojeným ještě druhým menším vagonem na zavazadla.
Autor: Johannes.lang, CC BY-SA 3.0
Zde se parním lokomotivám nasypává uhlí.
Autor: Brian Snelson, CC BY 2.0
Doplňování vody parní lokomotivě
Autor: David Brossard, CC BY-SA 2.0
Stará pohlednice s vlakem na Jakubově žebříku na zubačce na Mount Washington
Autor: public domain
Parní lokomotiva spotřebuje při jedné 4,8 kilometrů dlouhé jízdě na vrchol asi 900 kg uhlí a 3 800 litrů vody.
Autor: Watts, CC BY 2.0
Dieselová lokomotiva spotřebuje při jedné 4,8 kilometrů dlouhé jízdě na vrchol necelých 70 litrů nafty s 20procentním podílem biosložky.
Autor: Roy Luck, CC BY 2.0
Dnes by měly být z parních lokomotiv provozuschopné ještě dvě, a to MW2 Ammonoosuc a MW9 Waumbek. Ta první z nich byla vyrobena v roce 1875 a ta druhá (jinak celkově podle čísla asi devátá, ale kdo ví) v roce 1908. Lokomotivy jsou po několika modernizacích a úpravách, takže dnes nevypadají na chlup stejně v době vzniku, ale ve vizuální podobě tam žádné velké rozdíly nebudou.
Autor: Dennis Jarvis, CC BY-SA 2.0
Lokomotiva MW2 Ammonoosuc by měla být jednou ze dvou parních lokomotiv dodnes provozovaných na zubačce Mount Washington Cog Railway.
Autor: Watts, CC BY 2.0
I když není hezky, vypadají ty vlaky hezky. Dokonce i s lokomotivou dieselovou.
Autor: Kremerbi, CC BY-SA 3.0
Na Mount Washington nevede pouze zubačka, ale i skromná silnice. A logicky i cesty turistické, kde to jinak než pěšky nejde.
Autor: King of Hearts, CC BY-SA 4.0
Mount Washington Cog Railway
Autor: Tony Hisgett, CC BY 2.0
Při pohledu na levně řešenou stavbu železnice musíme prozradit, že pan Marsh se měl v době její výstavby vyjádřit v tom smyslu, že dřevěná konstrukce je pouze dočasná a později bude nahrazena poctivým zděným tělesem. Ale jak vidíme, nikdy k tomu nedošlo. A ve věci snahy o minimalizaci nákladů to není vše. Zprvu tam byly dokonce kolejnice z pásového železa (konkrétně o průřezu 2 palce × 0,5 palce), což byla technologie dávno překonaná a hlavně s převažujícími nevýhodami (náročnější údržba kvůli uvolňování železných pásů z podkladu a občas nějaká hadí hlava). Proto netrvalo dlouho a byly tam namontovány kolejnice klasické.
Autor: Fredlyfish4, CC BY-SA 4.0
Mount Washington Cog Railway
Autor: Tony Hisgett, CC BY 2.0
Mount Washington Cog Railway
Autor: Carol M. Highsmith / Library of Congress
Mount Washington Cog Railway, výchozí stanice. Zde je vystavena i vůbec první lokomotiva pro trať postavená, která se používala už při její výstavbě.
Autor: Willeke_igkt, CC BY 2.0
Když je v zimní sezoně návštěvnické centrum na vrcholu Mount Washington uzavřeno a není tam tedy žádný chráněný prostor přístupný veřejností, jezdí v té době zubačka pouze do stanice Vaumbek, ležící asi v jedné třetině tratě mezi výchozí a vrcholovou stanicí.
Autor: Willeke_igkt, CC BY 2.0
Mount Washington Cog Railway
Autor: David Brossard, CC BY-SA 2.0
Mount Washington Cog Railway
Autor: Dennis Jarvis, CC BY-SA 2.0
Mount Washington Cog Railway
Autor: David Brossard, CC BY-SA 2.0