zavřít
1 / 41
náhledy
Proudnicové, neboli aerodynamické parní lokomotivy známe především ze Spojených států, Velké Británie, Německa a Francie. Ale objevily se i v několika dalších zemích, byť v některých z nich v množství stopovém, například v ČSR se mihla pouze jediná. Seznamme se s krásou těchto strojů prostřednictvím obrazového materiálu, který nabízí jejich neúplný výběr.
Autor: Andrew, CC BY 2.0
Cesta k proudnicovým lokomotivám byla dlážděna ekonomickými úmysly, jednalo se o zrychlení spojů a úsporu paliva (a nakonec i vody). Pravdou ovšem je, že z pohledu zrychlení spojů se ten význam poněkud vytrácel (oproti standardním členitým parním lokomotivám dosahovaly ty aerodynamické sice vyšších maximálních rychlostí, ale ve věci průměrných traťových rychlostí ten progres nebyl zdaleka takový). Úspora uhlí, respektive paliva už za řeč víceméně stála. Pestrý týden u příležitosti první jízdy naší lokomotivy 386.001 (viz foto) uvedl: „Francouzská železnice Paris–Lyon–Méditerranée (PLM) opatřila jednu ze svých rychlíkových lokomotiv aerodynamickým obalem. Tato lokomotiva dosahovala se čtyřmi vagóny, t.j. se zátěží 200 tun, průměrné rychlosti 114 km/hod na trati 257 km dlouhé. Lokomotiva téhož typu, ale bez aerodynamického obalu, dosáhla na téže trati průměru 107 km/hod, spálila však při tom o 25 % uhlí více.“ V jiných případech to ovšem bylo méně výrazné, například v případě legendární britské LNER A4 se uvádí úspora uhlí 8 až 10 % (při rychlosti 160 km/h) oproti srovnatelné, ale standardní neaerodynamické LNER A3.
Autor: Železničné múzeum SR – ŽSR
S proudnicovými parními lokomotivami se ovšem pojily i nevýhody vyplývající z jejich konstrukce, protože to nebylo nic jiného než klasická parní lokomotiva opatřená „navrch“ aerodynamickým pláštěm, skládajícím se z nosné kostry a krycích plechů. To mělo za následek složitější servis lokomotivy, když byly důležité prvky zakryty. Nakonec i z těchto důvodů byla většina proudnicových parních lokomotiv opláštěna méně ortodoxně, s nezakrytými spřaženými dvojkolími. Nemálo takových lokomotiv bylo z praktických důvodů dokonce po určité době aerodynamického pláště zbaveno, někdy třeba jen částečně (právě v oblasti spřažených dvojkolí).
Autor: nzsteam, CC BY 2.0
Lokomotiva opláštěním také přibrala na hmotnosti, i když to obecně u lokomotivy nemusí být na škodu. Na druhou stranu tyto lokomotivy byly určeny už z principu pro osobní rychlíky, a tam zpravidla žádná obr těžká lokomotiva potřeba nebyla.
Autor: Oscar August Dosda, public domain
Po stránce technické přínos aerodynamických parních lokomotiv nedosáhl očekávání. Jejich velký přínos ale tkvěl v moderním vzhledu se stylu Art deco, který přitahoval pozornost cestujících. Především ve Spojených státech se proudnicové parní lokomotivy staly otázkou prestiže a byly nasazovány na prestižní dálkové expresy. Ale i v této zemi bylo takových lokomotiv postaveno necelých 220, což se někdy dává do kontrastu s celkovým počtem 120 tisíci tam vyrobenými parními lokomotivami (porovnání trochu kulhá, protože by se mělo spíše vztahovat k celkovému počtu rychlíkových parních lokomotiv, navíc vyrobených ve stejném období jako ty aerodynamické (tj. asi od poloviny 20. let do 40. let 20. století).
Autor: public domain
A zde máme názornou ukázku ozřejmující tvorbu proudnicového opláštění parní lokomotivy. Dále se již podíváme na některé z relativně bohatého portfolia proudnicových parních lokomotiv. Každému takovému typu věnujeme zpravidla dvojici obrázků. U prvního bude stručně uveden typ a země původu, často i rok vzniku a případně i počet vyrobených kusů. Typové značení není tovární, ale takové, jaké je mezi veřejností zažité - vycházející ze jména provozovatele a jeho značení lokomotivních řad.
Autor: public domain
Baltimore and Ohio P-7, USA. V roce 1927 bylo postaveno 20 lokomotiv klasického provedení, asi deset z nich bylo v letech 1937 až 1946 opatřeno aerodynamickým pláštěm.
Autor: public domain
Proudnicová parní lokomotiva Baltimore and Ohio P-7
Autor: public domain
DR-Baureihe 61, Německo, 1935 a 1939, 2 kusy
Autor: public domain
Ve 30. letech vznikaly rychlé motorové vozy, které měly ukázat, že budou více než slušnou náhradou rychlíků vedených parními lokomotivami. A jako „protizbraň“ zase vznikla ve dvou kusech tato aerodynamická parní lokomotiva DR-Baureihe 61. A protože se motorové vozy/soupravy v konečných stanicích pro jízdu opačným směrem neotáčí, byla tato parní lokomotiva DR-Baureihe 61 řešena jako tendrová (to znamená bez vlečeného tendru), aby mohla jezdit v obou směrech stejnou rychlostí a neztrácel se čas jejím otáčením, i když samozřejmě také musela přejet po paralelní koleji na druhý konec vlaku.
Autor: tovární snímek Henschel & Sohn
PLM 221 B, Francie. Jedná se o původně staré lokomotivy klasického provedení (PLM 221 A), které byly ve druhé polovině 30. let opatřeny aerodynamickým pláštěm. Původní stroje vypadaly dost archaicky, opláštěné naopak moderně, což z pohledu obyčejného cestujícího bylo velkým přínosem.
Autor: public domain
PLM 221 B v provedení s „vykrojeným“ opláštěním v oblasti spřažených dvojkolí (dokonce i u běžných dvojkolí na tendru), jak vypadala většina těchto lokomotiv (na předchozím snímku je plně opláštěná raná varianta).
Autor: public domain
LNER Class A4, Velká Británie, 1935 až 1938, 35 kusů
Autor: public domain
LNER Class A4 patří mezi nejslavnější lokomotivy světa. Lokomotiva čísla 4468 a jména Mallard dosáhla 4. července 1938 oficiálního rychlostního rekordu v kategorii parních lokomotiv, a to 202,58 km/h (125,88 mph), který nebyl nikdy překonán. Táhla při tom vlak se sedmi vozy a o hmotnosti 240 tun. Pravda ovšem je, že v daném úseku byla trať s klesáním 5 promile, což rekordní lokomotivě někteří kverulanti vyčítají. Především Němci pak nemohli britské lokomotivě přijít na jméno, protože tím pokořila jejich rekord 200,4 km/h, dosažený v roce 1936 lokomotivou DRG třídy 05 táhnoucí vlak se čtyřmi vozy a o hmotnosti 197 tun.
Autor: Andrew, CC BY 2.0
Milwaukee Road Class A, USA, 1935 až 1937, 4 kusy
Autor: public domain
Milwaukee Road Class A byla první americkou parní lokomotivou, která byla od počátku stavěná jako proudnicová (aerodynamická). Mnohé parní proudnicové lokomotivy totiž vznikaly až dodatečným opláštěním již nějaký čas provozovaných klasických exemplářů. Zde můžeme ještě uvést, že lokomotiva Milwaukee Road Class A používala jako palivo těžký topný olej (mazut). V tendru byla 15kubíková nádrž na mazut a 49kubíková nádrž na vodu.
Autor: public domain
MÁV 242 sorozat, Maďarsko, 1936 až 1939, 4 kusy
Autor: FORTEPAN / Lissák Tivadar
Proudnicová parní lokomotiva MÁV 242
Autor: Juhos Sándor, CC BY-SA 4.0
Chicago and North Western class E-4, USA, 1937, 9 kusů
Autor: public domain
Proudnicová parní lokomotiva Chicago and North Western class E-4
Autor: public domain
LMS Coronation Class, Velká Británie
Autor: Dan Sellers, CC BY-SA 4.0
V letech 1937 až 1948 bylo postaveno 38 rychlíkových lokomotiv LMS Coronation Class, část z nich v aerodynamickém provedení, ale to jim bylo později z praktických důvodů demontováno.
Autor: public domain
PKP Pm36, Polsko, 1937, 2 kusy
Autor: public domain
Proudnicová parní lokomotiva PKP Pm36
Autor: Narodowe Archiwum Cyfrowe
ČSD řada 386.0, Československo, 1938, 1 kus
Autor: dobový tisk (1938)
Jedinou lokomotivu řady 386.0, a to klasického provedení, vyrobila pro ČSD (Československé státní dráhy) v roce 1927 plzeňská Škodovka. V roce 1938 se na této lokomotivě objevilo aerodynamické opláštění, které si realizoval sám její provozovatel ve vlastních dílnách v Moravské Ostravě. Jednalo se o jedinou aerodynamickou parní lokomotivu v historii ČSD. S takto upravenou lokomotivou však byly jenom problémy (technického rázu) a nebyla zaznamenána ani žádná úspora uhlí v porovnání s ekvivalentními klasickými rychlíkovými Mikády (řada 387.0). V roce 1948 byla sešrotována.
Autor: časopis Pestrý týden (březen 1938)
DR-Baureihe 03.10, Německo, 1939 až 1941, 60 kusů
Autor: tovární snímek Borsig Lokomotiv Werke
Po druhé světové válce dostalo Polsko devět lokomotiv DR-Baureihe 03.10, které tam nesly označení PKP Pm3 (PKP = Polskie Koleje Państwowe). S předchozí fotkou zde porovnejte více odhalený pojezd a také odhalený parní stroj (nejen tato zařízení se pod pláštěm samozřejmě těžko ochlazovala proudícím vzduchem).
Autor: Hubert Śmietanka, CC BY-SA 3.0
DR-Baureihe 19.10, Německo, 1941, 1 kus
Autor: tovární snímek Henschel & Sohn
V jediném exempláři postavená parní lokomotiva DR-Baureihe 19.10 měla velice zajímavě řešený pohon (na této fotografii, kde má lokomotiva demontované krycí plechy u pojezdu, je to dobře patrné). Tvůrci se nechali ovlivnit těmi lokomotivami elektrické trakce, u kterých mělo každé hnací dvojkolí vlastní trakční elektromotor. Zkrátka u této parní lokomotivy se chtěli vyhnout spřaženým dvojkolím, dali jí tedy čtyři hnací dvojkolí, to znamená každé s vlastním parním motorem (se dvěma válci do V). První a třetí dvojkolí mělo motor na levé straně, druhé a čtvrté dvojkolí na pravé straně.
Autor: tovární snímek Henschel & Sohn
Pennsylvania Railroad Class S1, USA, 1939, 1 kus
Autor: Pennsylvania Railroad
Obří lokomotiva PRC Class S1 vznikla v jediném exempláři. A protože se v provozu neosvědčila, od zamýšlené výroby dalších kusů bylo upuštěno. Jinak se jednalo o jednu z mála tzv. duplexních lokomotiv. Duplexní parní lokomotivy mají dvě samostatné sady hnacích/spřažených dvojkolí, přičemž obě sady nese jeden rám (to je odlišuje od lokomotiv kloubových, např. od „Malletek“). krásně to je vidět na předchozím obrázku.
Autor: public domain / namaloval Griffith Harold
Norfolk and Western J class. USA, 1941 až 1950, 14 kusů
Autor: Fan Railer, CC BY-SA 4.0
Proudnicová parní lokomotiva N&W Class J
Autor: Fan Railer, CC BY-SA 4.0
Southern Pacific GS-4, USA, 1941 až 1942, 28 kusů
Autor: Drew Jacksich, CC BY 2.0
SP GS-4 je zástupcem částečně aerodynamických (semi-streamlined) parních lokomotiv.
Autor: Drew Jacksich, CC BY 2.0
C38 Class (exemplář číslo 3801), Austrálie, 1943, 1 kus
Autor: nzsteam, CC BY 2.0
Proudnicová parní lokomotiva 3801
Autor: Wolf Web, CC BY-SA 2.0
South Australian Railways 520 class, Austrálie, 1943 až 1947, 12 kusů
Autor: John Masson, CC BY-SA 3.0
Proudnicová parní lokomotiva South Australian Railways 520 class
Autor: Frank Stamford, CC BY 2.0
DB-Baureihe 10, Západní Německo, 1957, 2 kusy
Autor: Urmelbeauftragter, CC BY-SA 3.0
