zavřít
1 / 23
náhledy
Sláva britských proudnicových parních lokomotiv LNER třídy A4 vystoupala div ne ke hvězdám. Na svém kontě si jedna z nich nese i záznam v Guinnessově knize rekordů, tak byla rychlá.
Autor: Steve Knight, CC BY 2.0
V letech 1935 až 1938 si nechala britská železniční společnost LNER (London and North Eastern Railway) vyrobit celkem 35 lokomotiv řady A4, určených pro vozbu rychlíků. Každá z těchto lokomotiv byla také pokřtěna vlastním jménem. Byla to jména různá, především ze zoologické říše ptáků nebo podle britských dominií, ale i z jiných oblastí, přičemž množiny těchto jmen byly spolu nesouvisející.
Autor: Andrew, CC BY 2.0
A hned ještě v úvodu si řekneme, že právě lokomotiva LNER řady A4, čísla 4468 a jména Mallard (což není nic jiného než kachna divoká), je držitelkou nikdy potom nepřekonaného oficiálního rychlostního rekordu v kategorii parních lokomotiv. Stalo se tak 4. července 1938, když dosáhla rychlosti 202,58 km/h (125,88 mph). Táhla při tom vlak se sedmi vozy a o hmotnosti 240 tun, pravda ovšem je, že v daném úseku byla trať s klesáním 5 promile, což rekordní lokomotivě někteří kverulanti vyčítají. Především Němci pak nemohli britské lokomotivě přijít na jméno, protože tím pokořila jejich rekord 200,4 km/h, dosažený v roce 1936 lokomotivou DRG třídy 05 táhnoucí vlak se čtyřmi vozy a o hmotnosti 197 tun.
Jsou důvodná podezření, že později některé americké parní lokomotivy dosáhly i vyšších rychlostí. Ale to bylo neoficiálně, bez snahy o rekord, nýbrž se snahou dohnat zpoždění.
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
Otcem řady A4 byl konstruktér sir Nigel Gresley (1876 – 1941). Jeho jméno dostala i jedenadvacátá vyrobená lokomotiva řady A4, která vstoupila do služby 30. října 1937. Jméno pro ni na poslední chvíli navrhl jeden železniční nadšenec a fanoušek společnosti LNER, protože to byla zároveň 100. lokomotiva tohoto konstruktéra pro LNER s uspořádáním pojezdu „Pacific“.
Pojezd „Pacific“ má podle amerického značení kód 4-6-2, v Evropě tento pojezd známe spíše jako 2′C1′. V každém případě to znamená dvě běžná dvojkolí vpředu, tři dvojkolí spřažená a jedno běžné dvojkolí vzadu (u lokomotiv s vlečným tendrem, jako je i třída A4, se tendr samozřejmě v pojezdu lokomotivy neuvádí).
Autor: Gavin Cameron, CC BY 3.0
Sir Nigel Gresley přišel na chuť aerodynamickému řešení drážních vozidel během své návštěvy Německa roku 1933, kde se akorát objevila aerodynamická motorová jednotka DRG řady 877, zvaná Fliegender Hamburger. Britská LNER chtěla něco podobného pro svou hlavní trať z Londýna do Newcastlu. Gresley navrhl, vzhledem k vytížení trati, že bude lepší aerodynamická lokomotiva s řadou vagonů, což mělo oproti motorové jednotce z pohledu přepravní kapacity jasně navrch. Zvláště když standardně (myšleno bez aerodynamického opláštění) řešená lokomotiva LNER řady A3 jezdila mezi Londýnem a Newcastlem podobně závratnou rychlostí jako Létající Hamburčan na své trati v Německu.
Autor: Andrew, CC BY 2.0
V roce 1935 byly postaveny první čtyři kusy lokomotivy řady A4 pro novou rychlíkovou linku Silver Jubilee, jezdící denně jednou tam a zpět mezi nádražími London King’s Cross a Newcastle Central. Lokomotivy dostaly jména Silver Link, Quicksilver, Silver King a Silver Fox. Vlaky Silver Jubilee zvládly danou trať délky 374 km za tři hodiny a 18 minut, a to včetně zastávek (z toho vychází průměrná rychlost kolem 113 km/h). Lokomotivy pro Silver Jubilee byly v kombinaci stříbrné a šedé barvy, stejně tak jimi tažené vozy.
Autor: public domain
Rychlík Silver Jubilee nebyl výjimečný pouze svou lokomotivou. Proudnicové linie tvořily „obálku“ celého vlaku. Jednalo se o speciální vagony vyrobené pouze pro tento rychlík, jednalo se o dva osobní kloubové dvojvozy, jeden první a jeden třetí vozové třídy, mezi nimi byl restaurační kloubový trojvůz s jednou krajní část první třídy, druhou krajní část třetí třídy a kuchyňskou částí uprostřed.
Autor: public domain
Když společnost LNER uzřela velký úspěch svého nového rychlíkového spoje Silver Jubilee a prvních čtyř lokomotiv řady A4, pustila se do dalších. Do otevírání dalších rychlíkových spojů a do objednávek dalších lokomotiv řady A4. Mluvíme především o rychlíku The Coronation z Londýna do Edinburghu, ale byly i další. A těch lokomotiv, včetně prvních čtyř, vzniklo celkem 35.
Autor: public domain
V průběhu času se barevný kabát lokomotiv řady A4 měnil, nejčastěji známe modrý a dále zelený. Za druhé světové války se musely spokojit s barvou černou, aby nebyly tak nápadné pro zraky německých letců.
Autor: Andrew, CC BY 2.0
Několik let po druhé světové válce došlo ve Velké Británii ke znárodnění velkých železničních společností, včetně LNER, za vzniku státní společnosti British Railways, později známé jako British Rail. U ní došlo mimo jiné k přečíslování lokomotiv, přičemž lokomotivy řady A4 dostaly nově čísla 60001 až 60034 (vidíme, že jedna do pětatřiceti chybí, chuděra nepřežila druhou světovou válku).
Autor: public domain
Lokomotivy řady A4 byly vyřazovány z pravidelného provozu postupně v letech 1962 až 1966.
Autor: Phil Sangwell, CC BY 2.0
Lokomotiva Mallard se zvláštním vlakem na nádraží ve Scarborough v roce 1986
Autor: Alan Walker, CC BY-SA 2.0
Do dnešního dne se dochovalo celkem šest lokomotiv řady A4, a to 60007 Sir Nigel Gresley, 60008 Dwight D. Eisenhower, 60009 Union of South Africa, 60010 Dominium of Canada, 60019 Bittern a 60022 Mallard. Některé z nich ještě nedávno jezdily, ovšem dnes už má snad status provozuschopné pouze jedna – 60007 Sir Nigel Gresley (způsobilost kotle vyprší v roce 2032).
Autor: Hugh Llewelyn, CC BY-SA 2.0
LNER Class A4
Autor: Andrew, CC BY 2.0
Aerodnamická parní lokomotiva LNER řady A4 konstrukčně vychází z parní lokomotivy LNER řady A3 (kterou jsme zde už jednou zmínili), respektive původní řady A1, přičemž asi nemá smysl zdůrazňovat, že i ty byly dílem Gresleyovým. Výrobu lokomotiv zajišťovala především lokomotivka LNER Doncaster Railway Works.
Autor: North York Moors Railway by Michael Hutchinson, CC BY-SA 2.0
LNER Class A4
Autor: Nick Wise, CC BY-SA 2.0
Teď na chvíli hoďme za hlavu dosaženou rekordní rychlost 202,58 km/h, v běžném provozu se s lokomotivami LNER řady A4 dosahovalo maximální rychlosti kolem 140 km/h.
Autor: Phil Sangwell, CC BY 2.0
LNER Class A4
Autor: Andrew, CC BY 2.0
LNER Class A4
Autor: Andrew, CC BY 2.0
Lokomotivy šly z výroby s bočním zástěnami zakrývajícími horní část pojezdu. Tyto zástěny byly za několik let demontovány (povětšinou během druhé světové války). Zde vidíme lokomotivu bez zástěn, lokomotivy se zástěnami jsou na několika fotografiích na začátku galerie. Demontáž zástěn mimo jiné usnadnila servis pohonu a pojezdu zlepšením přístupu k daným prvkům.
Autor: Hugh Llewelyn, CC BY-SA 2.0
Vlečný tendr za lokomotivou řady A4 pojme 8 tun uhlí a 23 kubíků vody.
Autor: Andrew, CC BY 2.0
LNER Class A4
Autor: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0
LNER Class A4
Autor: Andrew, CC BY 2.0
