Namrzání křídel je poměrně častý a pro provozovatele letecké přepravy dosti nepříjemný jev, který může za určitých okolností představovat i značná bezpečnostní rizika. Snad téměř každý, kdo v zimních měsících někam letěl, si před odletem všiml toho, jak letečtí mechanici postřikují křídla i trup letadla zvláštní kapalinou. (Jde o směs odmrazovací a protinámrazové kapaliny s teplou vodou.) Důvod je jediný – odstranění ledových krystalků z povrchu letadla a zabránění jejich dalšímu růstu.
Námraza na křídlech, zvláště pak na jejich náběhových hranách, totiž bývá zdrojem nebezpečných turbulencí, což může způsobit poměrně významné snížení či dokonce ztrátu jejich vztlaku, a to zejména v nejkritičtějších fázích letu – při startu a přistání. Takže piloti sníh, led či jinovatku na svých strojích nevidí moc rádi.
Nemrznoucí „rybí“ proteiny
Elegantním řešením, které by uvedené problémy odstranilo, by mohlo být použití speciálních laků se syntetickými nemrznoucími proteiny. Jak uvádí New Scientist, nemrznoucí proteiny vědci nalezli v tělech rostlin a hmyzu, jakož i ryb obývajících vody polárních oblastí. Například u některých druhů arktických platýzů je nacházíme takřka v celém jejich organizmu, proteiny se váží na drobounké ledové krystalky, čímž jim brání v růstu, a tím vlastně chrání ryby před jejich úplným zmrznutím. (Uvědomme si, že slaná voda netuhne při 0 st. C, ale při teplotách nižších, tyto ryby tedy žijí ve velmi nehostinném prostředí). Nejlepší představu o tom, jak nemrznoucí proteiny působí, si uděláme, když ocitujeme vedoucího výzkumného projektu Ingo Grunwalda, který pro server New Scientist uvedl: „(proteiny) mají zvláštní strukturu, která s ledem reaguje na principu zámku a klíče“.
Nemrznoucí proteiny se už dokonce podařilo připravit uměle v laboratořích, ale prozatím se používají jen jako ochrana potravin před jejich znehodnocováním v chladících zařízeních. Grunwaldův tým ale tvrdí, že jejich použití by mohlo být mnohem širší, a jako první přichází s myšlenkou vyvoje nemrznoucích proteinových nátěrových hmot. Už se jim podařilo najít způsob, jak proteiny vložit do laku, tak aby výsledný nátěr byl skutečně funkční, tedy opravdu chránil povrch před jeho namrzáním.
Pro účinné působení proteinů jim musí být v laku ponechána jistá „volnost“, a právě tento požadavek byl pro německé vědce dlouho největším oříškem. Ale nakonec slavili úspěch – vyřešili to přidáním další organické molekuly, která vytváří spojovací můstek mezi částicemi laku a proteinu, aniž by docházelo k výraznějšímu omezení jeho pohybu.
Budoucí použití se neomezuje jen na letadla
Povrch ošetřený novou metodou byl testován v komoře naplněné mrazivým vlhkým vzduchem. Výsledky jsou sice nadějné, ale ještě není úplně vyhráno. Testovaný povrch totiž měřil jen 1 cm2, víc laku zatím výzkumníci vyrobit nedokázali. Musí tedy ještě vypracovat technologický postup, jak připravit takové množství laku, které by vyhovovalo průmyslovým potřebám.
Pokud se i tohle podaří, tak se na trhu otevírá před nemrznoucími proteinovými laky široká škála uplatnění. Nejde jen o letadla, i když tam se jejich použití přímo nabízí, ale dále se předpokládá jejich užití také při ochraně rozvodů elektrického vedení nebo u běžných ledniček, u kterých by pak odpadla nutnost jejich odmrazování.
