Rok 2014. Prach, horký vzduch a nekonečné hory v dálce. Přistávací dráha americké základny Bagrám v afghánské provincii Parván působila jako jiný svět – obklopený vysokými T-wall zdmi, ostnatým drátem, plný hluku motorů vrtulníků, letadel… vůně paliva a pohybu těžké vojenské techniky.
Pro mě, jako pro vojáka z povolání, to byla první mise v Afghánistánu. Nadšení z techniky a prostředí však brzy vystřídala tvrdá realita. Během našeho působení došlo k atentátu afghánského občana, při kterém zemřeli moji kolegové. Jejich ztráta zasáhla celé naše společenství, jak tam, tak samozřejmě doma, v republice.
Hned na začátku mise jsem přemýšlel, že bych se vrátil k modelaření a po návratu domů bych si vytvořil model jako vzpomínku na Afghánistán. Z důvodu probíhající situace jsem si řekl, že by to mohl být model, který nebude jen o technice, ale taky o vzpomínce. Po návratu jsem se k modelářství vrátil po patnácti letech a pustil se do práce.
Pořídil jsem potřebné vybavení, model vozidla M-RAP, zhlédl poučná videa a pustil se do práce. Postavil jsem model vozidla M-RAP v měřítku 1:35, se kterým jsme vyráželi na patroly mimo základnu a plnili operační úkoly. Zjistil jsem reálné rozměry T-wall zdí, přepočítal je do měřítka, vytvořil formu, odléval, brousil, barvil… Snažil jsem se zachytit strukturu a opotřebení betonu, jak jsem si ji pamatoval.
Na vyrobenou zeď jsem nastříkal česko-afghánskou vlajku a pod ní umístil fotografie s popisky našich padlých kolegů. Kvůli tomu, že stavba trvala docela dlouho, hlavně z důvodu, že jsem v modelaření začínal a učil se, tak se stala v Afghánistánu podobná událost a já byl „nucen“ do modelu přidat další tři kolegy, kteří se domů už také nevrátili.
Diorámu jsem doplnil modelem M-RAP s českou vlajkou na masce, tak jak jsme ho měli na základně, aby z celé scény dýchal onen smuteční, vzpomínkový nádech. Nebyl to jen model – byla to moje osobní zpověď v měřítku 1:35. Vzpomínka na místo, kde jsem byl, na lidi, které jsem tam poznal, a hlavně na cenu, kterou někteří zaplatili.
Od té doby jsem u modelaření zůstal a postavil spoustu diorám, ale právě tato dioráma má pro mě největší hodnotu. Konkrétně tato dioráma vypovídá, aspoň pro mě, že za každým vojákem stojí rodina, přátelé, nějaký příběh. A za každým běžným modelem, diorámou, je víc než jen plast, barvy a lepidlo – je v něm kus života, paměti modeláře a jeho důvodu postavit to, co postavil.
Morbo
Fotografie a příběh svého modelu vkládejte ZDEVyberte minimálně 8 kvalitních a ideálně šířkových fotografií vašeho modelu, která vystihnou výjimečnost. Nebojte se vyfotit třeba i zajímavé detaily. Vložte je do přihlašovacího formuláře i se slovním popisem. Z příspěvků zaslaných prostřednictvím soutěžního formuláře vybere redakce iDNES.cz nejzajímavější příspěvky. Zasílat fotografie a příběhy můžete až do 2. září 2025 (23:00). Ve slovním popisu se neváhejte podělit o příběh modelu, tedy např. důvod, proč jste se rozhodli věnovat tolik práce právě tomuto kusu techniky. Můžete popsat i detaily z výroby, použité techniky, postřehy, triky či praktické rady. |
Komerční rámeček Ceny v soutěži Příběh mého modeluSoutěž je dvoukolová v každém kole vyhrávají tři soutěžící a tři hlasující v anketě. Ceny do soutěže věnovala společnost PECKA-MODELÁŘ. Na výsledky prvního kola se můžete podívat zde. Nyní probíhá kolo druhé. Ceny v druhém kole: 1. „Cena odborné poroty“: Plastiková stavebnice německého těžkého tahače Mercedes-Benz Actros MP4 Space Grand Prix Edition v měřítku 1:24  2. „Cena redakce“: Plastiková stavebnice vozu Aston Martin DB-5 agenta 007 Jamese Bonda v měřítku 1:24  3. „Cena čtenářů“: Plastiková stavebnice britského bombardéru Vickers Wellington Mk.IA/C v měřítku 1:72  Výhry pro tři vylosované hlasující v anketě 2. kola:    |
