Soutěž skončila
Podívejte se na výsledek hlasování
Na úvod bych rád vysvětlil, že plastikové modelářství pro mě bylo stěžejní v době, kdy jsem smolil jeden produkt východoněmeckého podniku VEB Plasticart za druhým – letadla a vrtulníky byly hojně k dostání a nestály tolik. Poté mě uchvátily vystřihovánky a jejich obliba u mě došla do takového stadia, že jsem se stal jedním z Papírových archeologů, šířících povědomí o jednom z tradičních českých oborů. Ovšem na plastikové modely jsem nikdy nezanevřel a čas od času se k nim velice rád vracím.
Nyní však musíme zacouvat do historie. V roce 1977 už jsem byl velkým fanouškem F1, a ačkoliv jsem nebyl příznivcem Lotusu, jeho „černé rakve“ byly velmi atraktivní. Tehdy byl vedle zkušeného Američana Andrettiho druhým pilotem Švéd Gunnar Axel Arvid Nilsson. Sympatický, skromný seveřan v tom roce vyhrál GP Belgie na voze Lotus 78 Ford (nebo též JPS Mk. III); bylo to mimochodem jeho jediné vítězství a zmíněný vůz byl jedním z nejúspěšnějších typů této značky v celé její historii.
Po sezoně se chtěl Gunnar postavit „na vlastní nohy“ a podepsal jako týmová jednička kontrakt u nově vzniklé stáje Arrows. Bohužel další zprávy byly tragické – na začátku roku 1978 mu byla diagnostikována rakovina varlat (tehdy se psalo – asi s ohledem na citlivé téma – o žaludku či o leukémii) a bohužel jí v říjnu téhož roku podlehl. Švédové tak v krátké době přišli o dva piloty F1, protože o několik týdnů dříve podlehl následkům havárie na Monze Ronnie Peterson.
Příběh obou seveřanů si můžete přečíst také na webu formule-fans.cz. Později jsem narazil na fotografii atypického lotusu, tedy co do zbarvení. Ikonická pro něj v té době byla černozlatá kamufláž podle hlavního sponzora JPS. Tento vůz byl ovšem červený. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o monopost, který stáj prodala nějakému soukromníkovi; ti si ho celkem logicky upravovali podle osobních sponzorů, ale startovní číslo 6 naznačovalo, že pokud se nejedná o nějakou exhibici (leč na těch se právě dbá na původní provedení), musí jít o Nilssonův vůz.
 Fotografie a příběh svého modelu vkládejte ZDEVyberte minimálně 8 kvalitních a ideálně šířkových fotografií vašeho modelu, které vystihnou jeho výjimečnost. Nezapomeňte na krátké popisky fotografií. Nebojte se vyfotit třeba i zajímavé detaily. Vložte je do přihlašovacího formuláře i se slovním popisem. Ze soutěžních příspěvků zaslaných prostřednictvím soutěžního formuláře vybere redakce iDNES.cz nejzajímavější příspěvky. Právě probíhá druhé kolo soutěže. Zasílat fotografie a příběhy můžete až do úterý 1. září 2026 do 23:00. Ve slovním popisu se neváhejte podělit o příběh modelu, tedy např. důvod, proč jste se rozhodli věnovat tolik práce právě tomuto kusu techniky. Můžete popsat i detaily z výroby, použité techniky, postřehy, triky či praktické rady. |
Nakonec jsem zjistil, že v něm nebohý Švéd jel nejen poslední Grand Prix F1 (Velkou cenu Japonska 1977), ale v podstatě absolvoval závodní derniéru svého života. Ono netradiční zbarvení bylo výsledkem jednorázové dohody s koncernem British American Tobacco.
Lotus 78 Ford je běžně k dostání, ale toto vymykající se provedení – pokud se vůbec sežene, protože si nejsem jistý, zda ho někdo nabízí – je raritou a bohužel dost drahou. Šel jsem tedy cestou minimálního odporu. Firma Tamiya má v katalogu zmíněný typ v měřítku 1:20, takže model se vydal z Japonska do středu Evropy.
Pak už to chtělo jenom sehnat obtisky; i tady se ukázal velký pokrok modelářských pomůcek, takže jsem našel, vybral a po několika dnech dorazily na mou adresu z Itálie. Projednou se tedy model neshoduje s tím, co je prezentováno na krabici, ale Gunnar si tuto poctu určitě zasloužil.
Model nebylo třeba nijak upravovat, naštěstí existují i zdroje o přibližném složení barev, takže ty jsem pořídil stejně jako další vybavení v obchodě Pecka Modelář. Jediný problém byl v tom, že obtisky už nejspíš nepatřily k nejnovějším, a tudíž měly tendenci se trhat a praskat, což by znamenalo nemalý zádrhel. Naštěstí k nejhoršímu došlo u startovního čísla, a to šlo nahradit z původního obtiskového aršíku.
Vozů od výrobce Tamiya jsem už pár postavil, takže v tomto směru jsem – ač se nepovažuji za žádného špičkového modeláře – na žádné úskalí nenarazil. Nakonec jsem se rozhodl pro ještě jednu úpravu – stavebnice má dvě provedení: s pilotem nebo bez něj, a já si s ohledem na dostupnost objednal tu druhou. Existuje však také soubor F1 Driver & Technical Engineer Set, z něhož jsem použil figurku sedícího pilota – pochopitelně i tady bylo nutné doobjednat příslušné obtisky, ale ve finále jsem onen hold Nilssonovi dotáhl do úplného konce.
Komerční rámeček Výhry v 1. kole soutěže Příběh mého modelu 2026V letní soutěži Technetu pro plastikové modeláře s názvem Příběh mého modelu 2026 je celkem 50 plastikových stavebnic, které věnovala firma PECKA-MODELÁŘ. Soutěž je dvoukolová a nyní si představíme výhry v prvním kole. Cena odborné poroty nabídne tyto plastikové stavebnice:  Cena redakce nabídne těchto pět plastických stavebnic:  Cena čtenářů představuje tyto plastikové stavebnice:  Cena pro modeláře do 15 let zahrnuje těchto pět plastikových stavebnic:  Cena zvláštního uznání:  Pět stavebnic pro vylosované čtenáře, kteří hlasovali pro soutěžní model:  |
