Letoun L-29 Delfín patří podle mého názoru k velmi podařeným výrobkům našeho průmyslu, který je známý v mnoha státech světa a úspěšně absolvoval i improvizované bojové použití, přestože jeho účelem je výcvik pilotů. Jedná se o typ, který starší z nás znají z doby před rokem 1989 jako jeden z prvních plastikových modelů, z doby, kdy byla reálná možnost nákupu barev typu UNICOL jako vrchol doplňků. V časopise ABC pak byl návod na výrobu „obtisku" loga delfína.
 |
V již vyzrálém věku jsem se rozhodl model si znovu postavit z nostalgie k dřívější době dětství. Také jsem tento typ viděl často létat na obloze, několik jich je v muzeu u Kunovic. Na vlastní stavbu jsem si pořídil stavebnici firny AMK v měřítku 1/72, k tomu kovové planžety pro interiér i exteriér od firmy Eduard a povedlo se mi sehnat i obtiskovou sadu s logem delfína (snad Propagteam, bez záruky).
Slavné Aero L-29 Delfín porazilo u Moskvy polského i sovětského soka |
Nejsem odborník na porovnávání stavebnic, ale proti původní stavebnici snad ze sedmdesátých let jde přece jen o modernější možnost, doplňky pak vždy přidávají na atraktivitě. Stavbu jsem začínal interiérem, kde jsem používal díly ze stavebnice a doplňoval leptanými díly z planžet (dnes bych zvažoval i sety interiéru, které jsou na trhu), i přes snahu o přesnost jsem musel mírně upravit „nedovírající" poloviny kabiny po „nabobtnání" šíře interieru, nepochybně nepřesnostmi na mé straně. Podobně pak následoval boj s umístěním rozvodů do šachet hlavního podvozku.
Problémem tohoto typu modelu s příďovým podvozkem pak bylo zajištění dostatečné zátěže do omezeného prostoru v otevřené přídi, i s pokusem o užití co nejvíce olova má model trochu problém s vyvážením. V klidu stojí, jak má, po otřesu má tendenci sedat na „zadek", více olova se však do přídě nevešlo.
Legendární kancelář Skunk Works používá v testech české albatrosy a delfíny |
Nakonec vše nějak dopadlo. Netvrdím, že je to dokonalé, jsem si chyb bohužel vědom, ale podle mého názoru ve vitríně v kategorii „z pěti metrů dobrý" pravděpodobně neurazí. Z modelů jinak dělám hlavně letadla 1/72 a lodě 1/700, jednak z důvodu ceny (to zpočátku), ale i místa. Navíc menší modely považuji za větší výzvu, i když samozřejmě „čtvrtky" a „dvaatřicetiny" nabízejí více detailů.
Na tuto soutěž jsem volil mezi Spitfirem Oto Smika s otevřeným motorem, kryty zbraní – ale v článku stejný model už ukazujete – a mezi výjimkou u mne, Jeepem LRDG 1/35 (SAS jednotky v Africe 1942–43) od Tamyie, ale česká klasika vyhrála. Opakuji, o nedostatcích vím, ale doufám, že z těch zmíněných pěti metrů neurazí.
19. září 2022 |
