Letní otevřený vůz koněspřežné tramvaje. Vůz řídil kočí z přední plošiny.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Jeden a půl tunový vůz vyrobila Ringhofferova továrna.
Autor: Archiv DPP
Primátorský vůz číslo 200 postavila Ringhofferova továrna v roce 1900 podle návrhu architekta Kotěry v secesním slohu.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Primátorská tramvaj na Mánesově mostě 26. května 2010
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Pražští primátoři cestovali vozem číslo 200 na výjezdová zasedání městské rady. Tradicí se staly jízdy do míst, kde se za účasti primátora a radních otevíraly nové tramvajové trati.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Primátorská tramvaj neměla stěrače. Na obou plošinách proto měla před řidičem spouštěcí okno.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Pod malými okny se nachází křesla pro dva sedící. Nábytek je ořechového dřeva, čalounění je v kůži.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Pod velkými bočními okny se nachází pevné stolečky. Křesílka jsou otočná.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Primátorská tramvaj měla šest pevných velkých bočních oken a šest menších, která se dala spustit až dolů.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V roce 2010 byl salon vozu primátorské tramvaje vybaven nábytkem vyrobeným podle dobových fotografií.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Kontrolér ČKD byl zabudován v roce 1922
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Manuální ovládání brzdy (vlevo), zvonku a pískovače (vpravo)
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Primátorský vůz ve střešovickém muzeu v září 2007
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Interiér primátorské tramvaje před rekonstrukcí do původní podoby
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Primátorská tramvaj již měla podvozky, které se natáčely kolem čepů,
Autor: Archiv DPP
Vůz číslo 5001 byl výrobně dokončen v listopadu 1951 (výrobní číslo 143 055). Poté byl přepraven do vozovny Motol ke zprovoznění. Dne 22. listopadu 1951 se zúčastnil první oficiální prezentace přelomové technologie tramvají PCC .
Autor: Archiv DPP
V muzeu MHD ve Střešovicích je vystaven vůz číslo 5001. Je to první tramvaj typu T1.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Na rozdíl od známější verze T3 jsou tyto vozy o něco užší a mají jen jeden světlomet. Tramvaj s typickou rudou hvězdou měla díky tvaru přezdívku "žehlička".
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Podle dnešních standardů byla kabina součástí salónu cestujících.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Úzký interiér „žehličky“ měl podélně uspořádaná sedadla.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V tramvaji T1 prodával jízdenky cestujícím průvodčí.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Salón tramvaje T1 měl podélně uspořádaná sedadla a žárovkové osvětlení
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V letech 1951 až 1956 bylo do Prahy dodáno celkem 133 vozů T1. V Praze tramvaje jezdily v letech 1952 až 1983.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Tramvaj T II, evidenční číslo 6002, byla dodána z výrobního závodu do vozovny Motol 24. února 1955. V této vozovně byla deponována po celou dobu zkušebního provozu v Praze.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Sběrač tramvají T II byl navržen buď jako pantografový, nebo jako tyčový.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V průvodu historických vozidel bude poprvé prezentována i typická souprava 2xT3 tvořená nejstaršími dochovanými vozy T3 z roku 1962 č. 6149 (exponát Muzea MHD) a 6102 (historický vůz využívaný ke smluvním jízdám).
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Po důkladné a zdařilé rekonstrukci provedené letech 1989 a 1990 v Opravně tramvají DP Praha v byl vozu navrácen provozní stav i vzhled z počátků provozu (1962 až 1964).
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Nejstarší dochovanou tramvají T3 je vůz z roku 1962 č. 6149 (exponát Muzea MHD) a 6102, který se používá ke smluvním jízdám.
Autor: Archiv DPP
Salón tramvaje T3 číslo 6149 s čalouněnými sedadly a úzkými větracími otvory.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Zvýšené stanoviště průvodčího mezi prvními a druhými dveřmi.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Nejstarším dochovaným elektrickým motorovým vozem zachovaným v Muzeu MHD ve Střešovicích je vůz číslo 88.
Autor: Archiv DPP
Druhým nejstarším elektrickým motorovým vozem, který vyrobil František Ringhoffer, je motorový vůz číslo 109. Otevřený vlečný vůz č. 526 je jediný dochovaný vlečný vůz svého druhu.
Autor: Archiv DPP
Dvounápravové elektrické motorové vozy, které od roku 1905 vyráběla Ringhofferova továrna na Smíchově, navrhl architekt profesor Jan Kotěra. Od něj také pocházel vnější vzhled vlečňáků. Vozu číslo 624 se říkalo „malý vamberák“, nebo „vajíčko“.
Autor: Archiv DPP
Jedním z „Kotěrových vozů, vyráběných od roku 1905, byl vůz číslo „dvoustovák“ 297 z roku 1908. Soupravu tvoří malý vamberák (vlečný vůz číslo 638) z roku 1909 a „vajíčko“ z roku 1920 (vlečný vůz číslo 728).
Autor: Archiv DPP
Po skončení první světové války v letech 1920 -1925 byly dodávány tzv. čtyřstováky (řada č. 359 až 473). Vůz 444 je ve stavu po zásadních rekonstrukcích. Vlečný vůz z roku 1926 měl přezdívku plecháč.
Autor: Archiv DPP
Tramvajovou dopravu z doby první republiky (1931 až 1939) reprezentuje motorový vůz číslo 357. Dobově odpovídá spřažení do soupravy s vlečným vozem „krasin“ číslo. 1314.
Autor: Archiv DPP
Vyhlídkový vůz číslo 500 z roku 1913 nebyl určen pro pravidelný provoz. Dvounápravový volnoosý vůz měl velký rozvor 3 600 mm. Poprvé v něm byla požita kombinace pružení listovými pery s vinutými pružinami.
Autor: Archiv DPP
Největší meziválečnou dodávkou tramvají byly motorové vozy řady 2000, celkem jich bylo 317 kusů.Vůz číslo 2222 byl vyroben v roce 1930, vyřazen z provozu byl v roce 1973. Vlečný vůz („plecháč“) číslo 1111 byl vyroben v roce 1930, vyřazen 1973. Vlečný vůz číslo 1219 („plecháč – kolíňák“) byl vyroben v roce 1928.
Autor: Archiv DPP
Dalším zástupcem řady tzv. „dvoutisícováků“ je motorový vůz 2239. Vlek „krasin“ z roku 1942 má číslo 1523
Autor: Archiv DPP
Motorový vůz č. 2294 je je posledním zachovaným představitelem z obrovské dodávky obousměrných dvounápravových motorových vozů, které Praha obdržela před druhou světovou válkou v letech 1927 až 1933. Vlek „velký vamberák“ pochází z roku 1908.
Autor: Archiv DPP
Jednosměrný motorový vůz typu 3363 z roku 1942 „ponorka“ významně ovlivnil vývoj konstrukce pražských tramvajových vozidel. Zahájil éru jednosměrných motorových vozů, které také v dnešní době tvoří většinu tramvajových vozidel. Vlek „krasin“ 1580 pochází z roku 1946.
Autor: Archiv DPP
Jednosměrný motorový vůz 3083 „mevro“ z roku 1948 byl zachován jako důležitý milník v historii vozidel pražské tramvajové dopravy. Byl to poslední dodávaný typ dvounápravových motorových vozů pražské MHD. Vlek 1583 je typu „rychlík“.
Autor: Archiv DPP
Motorový nákladní vůz číslo 4053 („lóra“) pochází z roku 1917. Součástí soupravy je vlečný nákladní vůz („lóra-uhelka“), má číslo 4525 a je z roku 1917. Vlak dále tvoří samovýklopný vlečný nákladní vůz číslo 4532 systému Ochsner z roku 1926 a vlečný plošinový nákladní vůz „lora“ číslo 5001 z roku 1898–1899.
Autor: Archiv DPP
Kolejový brus 4092 z roku 1966 z tehdejší NSR byl vyřazen v roce 2001. Brus Schörling brousil hlavy kolejnic pevnými kameny za jízdy, kameny měly pneumatický přítlak s možností smáčet povrch kolejnice vodou.
Autor: Archiv DPP
Bývalý služební vůz muzea MHD a sněhový pluh 4217. Je to původně motorový vůz č. 355, z něhož, v polovině šedesátých let, vznikl pluh na sníh vozovny Vokovice označený č. 4027. Od roku 1974 s číslem 4217 nejezdil dlouho, radlice byla sejmuta a v roce 1976 byl navržen na likvidaci a odstaven ve vozovně Hloubětín. V roce 1978 byl předán muzeu DP.
Autor: Archiv DPP
Vyhlídkový vůz číslo 5500 vznikl rekonstrukcí bývalého prototypu tramvaje T4D. V současnosti je velmi sporadicky využíván k příležitostným jízdám.
Autor: Archiv DPP
Tramvaj T II číslo 6002 se stala první tramvají řady T schopnou jízdy na metrovém rozchodu. Po zkouškách v Praze byl vůz osazen prototypovou dvojici úzkorozchodných podvozků a pantografový sběrač tzv. brněnského typu. V prosinci 1956 byl odeslán do Liberce.
Autor: Archiv DPP
Vůz T3SUCS číslo. 7292 je zachován ve stavu z posledního provozního dne. Dokumentuje poslední období provozu tramvají s elektrickou výzbrojí typu PCC na sklonku jejich více než šedesátileté služby v městské hromadné dopravě v Praze.
Autor: Archiv DPP
Tramvaj číslo 6340 z roku 1964 byla do Muzea MHD vybrána jako typický představitel pražských tramvají oz počátku provozu pražského metra v roce 1974 do roku 1989.
Autor: Archiv DPP
Tramvaj typu T3M s tyristorovou pulzní regulací číslo 8084 - „tyristorka“
Autor: Archiv DPP
Tramvaj číslo 8211 (T3R.P) je příkladem modernizace zahájené v roce 2000. Prováděla se při generální opravě vozové skříně. Přitom byla odporová výzbroj se urychlovačem nahrazena za bezkontaktní impulsní výzbroj s tranzistorovou IGBT regulací s rekuperací brzdné energie zpět do sítě.
Autor: Archiv DPP
Tramvaje T3R.PLF vznikla jako varianta modernizačního programu T3R.P. U 33 vozidel byla při rekonstrukci původních vozů T3 původní vozová skříň nahrazena novou vozovou skříní typu VarCB3LF. Tato skříň je proti původní přibližně o 1 metr delší a větší je i vzdálenost otočných čepů.
Autor: Archiv DPP
Jednosměrná čtyřnápravová tramvaj T6A5 číslo 8601 vyniká nátěrem navrženým ing. arch. Petrem Kotasem. Vůz má velká okna s výklopnou horní částí, dvoukřídlové vně výklopné dveře IFE s ochranou proti sevření s poptávkovým otvíráním cestujícími.
Autor: Archiv DPP
Kátéčko KT8D5 číslo 9048 z roku 1990 bylo vybráno do sbírky Muzea MHD jako jediný pražský představitel konstrukčního vývoje československých tramvajových vozidel v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Autor: Archiv DPP
Tramvaje KT8D5R.N2P vznikly rekonstrukcí a modernizací obousměrných tříčlánkových tramvají KT8D5, Během ní byl dosazen nový nízkopodlažní střední článek.
Autor: Archiv DPP
Šedesátku částečně nízkopodlažních tramvají 14T vyrobila Škoda Transportation. Tvarové řešení skříně vozidla bylo navrženo firmou Porsche Design Group, interiér navrhl ak. sochař František Pelikán.
Autor: Archiv DPP
Stoprocentně nízkopodlažní tříčlánkové tramvaje 15T dodává do Prahy Škoda Transportation od roku 2009. Tramvaj má unikátní pohon. Vozidlo nemá průběžné nápravy. Každé kolo pohání kapalinou chlazený synchronní trakční motor s permanentními magnety. Kolo má také vlastní jednotku kotoučové brzdy.
Autor: Archiv DPP
Montážní vůz Praga RN. Tzv. “šibenice“, se používaly při montáži, opravách nebo kontrole trolejového vedení elektrických drah a trolejbusů. Za základ pro konstrukci vozu bylo použito šasí s motorem a nápravami z nákladního automobilu Praga RN o nosnosti 3 tuny.
Autor: Archiv DPP
Montážní vůz Mercedes-Benz – Schörling z roku 1966 také měl přezdívku „šibenice“. Ty byla společná pro všechny typy montážních aut. Vozy tohoto typu nahradily dožívající prastaré montážní auta z předválečného období. Sloužily v době velkých rekonstrukcí trolejí pro provoz pantografových sběračů.
Autor: Archiv DPP
Montážní vůz Škoda 706 RT – Schörling č. 6-022 byl první dvoucestný montážní vůz (automobil upravený pro jízdu po silnici i kolejích), který byl do DP Praha dodán. Kolejový adaptér umožňoval vozidlu pohyb na otevřeném kolejišti. Při něm se vozík adaptéru spustil do kolejí a přizvednul celý automobil tak, aby byla přední kola asi 10 cm nad kolejnicí. Zadní kola však zůstávala opřená o hlavu kolejnice a obstarávala pohyb vozu.
Autor: Archiv DPP