Osobní trajekt Doňa Paz se na poslední cestu z města Tacloban na filipínském ostrově Leyte vydal 20. prosince 1987. Během plavby do hlavního města Manily měl naplánované mezipřistání ve zhruba šedesát kilometrů vzdáleném městě Catbalogan na ostrově Samar. Překonání celé, necelých osm set kilometrů dlouhé cesty, mělo lodi zabrat téměř den.
Data o havárii Datum: 20. prosince 1987 Plavidlo: MV Doňa Paz Plavidlo: MT Vector |
Linka do hlavního města bývala tradičně přetížená a i při této plavbě byla kapacita překročená – oficiální zápis lodi určené pro 1 518 lidí mluvil o počtu 1 565 pasažérů. Ty pak doprovázelo několik desítek členů posádky.
Trajekt z Taclobanu vyrazil v půl sedmé ráno místního času. Do Manily na ostrově Luzon měl dorazit čtyři hodiny po půlnoci následujícího dne.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Na cestě se nepředpokládaly žádné komplikace – počasí bylo celkem klidně, ačkoli vítr způsoboval menší vlny. I když nesvítil měsíc, díky absenci oblačnosti nic nebránilo ani dobré dohlednosti.
Hořící moře
Okolo půl jedenácté večer se přeplněný trajekt nacházel nedaleko výběžku Dumali v úžině Tablas mezi ostrovy Mindoro a Marinduque. Krátce poté se však z opačné strany přiblížil tanker Vector převážející 1 130 tun benzinu, nafty a petroleje pro společnost Caltex Philippines. V nádržích lodi byl více než milion litrů hořlavin.
Katastrofy osobních lodí. V počtu obětí je Titanic až na čtvrtém místě |
Ani jedna z posádek si druhé lodi včas nevšimla a obě plavidla se krátce poté, zhruba osmnáct kilometrů od pobřeží ostrova Mindoro, srazila. Síla nárazu roztrhla nádrže tankeru, jejichž obsah se začal vylévat do moře.
Extrémně hořlavý náklad se vzápětí vznítil, pravděpodobně od jisker vzniklých třením kovu o kov. Požár se rychle rozšířil na obě plavidla a hořet začalo také vyteklé palivo v okruhu několika set metrů.
Potopená loď Doňa Paz na záznamu pořízeném v roce 2019 posádkou výzkumné lodi Petrel. | foto: Charlie_Crenston99 na sociální síti Reddit
Těžce poškozený trajekt Doňa Paz se potopil po dvou hodinách od srážky, tanker šel ke dnu o dvě hodiny později. Trosky obou plavidel klesly do hloubky více než pěti set metrů.
Přežilo 26 lidí
Jeden z přeživších později vypověděl, že už krátce po srážce zhasla světla trajektu a celá scéna se ocitla v naprosté tmě. Vzápětí ji však začal ozařovat postupně sílící požár. Posádka lodi začala panikařit, nikdo z nich se nepokusil zorganizovat pasažéry k evakuaci.
Většina pasažérů proto nebyla schopna přeplněnou loď, kterou rychle pohlcoval prudký požár, opustit. I v případě úspěchu na ně čekala hořící mořská hladina.
OBRAZEM: Největší tragédie civilní lodní dopravy. Titanic nebyl nejhorší |
Zachránit se podařilo pouze dva ze třinácti členů posádky tankeru Vector a 24 pasažérů trajektu, jež z moře vyzvedla projíždějící loď Don Claudio. Záchranáři letectva USA ve vrtulnících, kteří se k nehodě dostali jako první až po několika hodinách, nenašli žádné přeživší ani trosky plavidel.
Překročení kapacity
Oficiální počet mrtvých se zastavil na čísle 1 565 lidí. Až později však vyšlo najevo, že posádka trajektu zcela ignorovala předpisy a s vidinou většího zisku povolila vstup na loď více než trojnásobnému množství lidí, kteří se chtěli na Vánoce dostat do Manily. Z 24 zachráněných cestujících jich na oficiálním seznamu bylo jen pět.
Nejhorší nehodaPřes extrémně vysoký počet obětí nebylo potopení trajektu Doňa Paz nejtragičtější událostí. K té došlo už v lednu 1945, kdy německou osobní loď Wilhelm Gustloff s uprchlíky torpédovala sovětská ponorka S-13. Na lodi pro 1 400 výletníků se tehdy nacházelo přes deset tisíc uprchlíků. Zachránit se podařilo zhruba patnáct set lidí. |
Filipínské úřady zprvu odmítaly přiznat takové překročení kapacity lodi a pracovaly pouze s počtem oficiálně nahlášených pasažérů. Na základě výslechů pozůstalých však už v únoru 1988 Národní úřad pro vyšetřování oznámil, že na palubě se nacházely nejméně tři tisíce lidí.
Až o více než deset let později, v lednu 1999, pak skupina pověřená filipínským prezidentem zveřejnila nový odhad. Uvedla, že na palubě se nacházelo 4 341 cestujících a 58 členů posádky. Spolu s jedenácti námořníky z tankeru se finální číslo zastavilo na 4 386 obětech.
Nehoda trajektu s tankerem je dodnes nejhorší námořní nehodou v dobách míru, která několikanásobně překonala do té doby nejhorší potopení Titaniku o 76 let dříve a doposud je také nejtragičtější srážkou.
Ignorování předpisů
Oficiální vyšetřování filipínského Úřadu pro námořní průmysl (Maritime Industry Authority – MARINA) přiřklo vinu za nehodu majiteli ropného tankeru, který loď provozoval bez potřebných povolení. Obsluhu navíc svěřil nezkušené a nedostatečně kvalifikované posádce, jejíž součástí nebyl námořník na hlídce, který by měl na starosti pozorování okolí.
Největší výbuch před Hirošimou. Loď s výbušninami zničila před 105 lety Halifax |
Vyšetřovatelé však zároveň upozornili na hrubá porušení předpisů ze strany provozovatele trajektu Doňa Paz společnosti Sulpicio Lines, který povolil násobné překročení kapacity lodi.
Trajekt MV Doňa PazVýrobce: loděnice Onomiči Zosen  Trajekt Doňa Paz v barvách rejdaře Sulpicio lines. | foto: Maritime Quest Loděnice v japonské Hirošimě motorový trajekt postavily v první polovině šedesátých let a po spuštění na vodu v roce 1963 sloužila v japonských vodách pod jménem Himejuri Maru s kapacitou 608 cestujících. Filipínská společnost Sulpicio Lines jej koupila po vyřazení v roce 1975 a po majiteli firmy přejmenovala na Don Sulpicio. Stala se jednou z dvojice vlajkových lodí a sloužila na pravidelné lince z Manily do Taclobanu a zpět. O čtyři roky později během jedné z plaveb na palubě vypukl požár, který loď zcela zničil, uniknout se však podařilo všem lidem na palubě. Rejdařská společnost se rozhodla trajekt rekonstruovat a upravit pro vyšší počet cestujících. Do služby se vrátila v roce 1981 s novým jménem Doňa Paz.
|
K tragické bilanci také přispěly zamčené skříně se záchrannými vestami a absence koordinovaného postupu evakuace. Podle závěrů vyšetřování byl kormidlováním lodi v době nehody pověřen nezkušený plavčík, zatímco zbytek posádky trávil čas v baru nebo sledováním televize.
Největší lodní tragédie v Evropě od války. Před 30 lety se potopila Estonia |
Roli také hrála absence vysílačky na trajektu, kvůli čemuž se úřady o katastrofě na moři dozvěděly až osm hodin po srážce. V Manile po lodi začali pátrat, až když v plánovaném čase nepřiplula do přístavu. Dalších osm hodin pak zabrala příprava a organizace záchranných prací, které už pak byly zbytečné. Proč přesně k nehodě došlo, se nikdy nepodařilo zjistit.
