„Loď leží v hloubce 40 metrů v kýlové poloze, mírně zahnutá doprava po zásahu torpéd. Její nástavby jsou zničené rybářskými sítěmi a nákladové prostory jsou plné sedimentů. V místě je viditelnost asi dva metry,“ popisuje slavný vrak vedoucí české skupiny vrakových potápěčů Czech Diving Team (CDT) Zdeněk Partyngl.
Čeští potápěči ve spolupráci s Albánskou potápěčskou federací a jejím prezidentem Iglim Pustinou jako první a jediná zahraniční expedice, navštívila a zdokumentovala vrak italské osobní lodě SS Firenze. Byl to právě zkušený albánský potápěč Pustina, kdo vrak v roce 2012 objevil zhruba 60 km od místa, kde loď na Štědrý den 1940 zasáhla řecká torpéda.
Loď SS Firenze je pro českou skupinu CDT velmi důležitá. Tým se specializuje na vraky, které nesou určitou československou stopu. Mezi jeho úspěchy patří nalezení vraku křižníku Garibaldi, identifikace ponorek U-16 a U-72 z první světové války a dodnes je pro tým velmi důležitý i křižník Zenta. Zde se dokonce díky potápěčům CDT podařilo objasnit okolnosti jeho zkázy.
Plavba v zimě 1919
Do této mozaiky bezesporu patří i loď SS Firenze. Ta v lednu 1919 – ještě pod svým původním jménem SS Roma – evakuovala z Vladivostoku do Neapole první skupinu 139 československých legionářů. Byl mezi nimi i Čeněk Klos, který své vzpomínky sepsal do knihy Boj s rakouskou hydrou.
První transport z Vladivostoku byl určen zejména zraněným a starším legionářům. Plavba kolem břehů Indonésie, Indie, přes Suezský průplav až do Neapole trvala téměř dva měsíce (15. ledna až 10. března 1919).
„Další osudy osobního parníku SS Roma, později přejmenovaného na SS Firenze jsou spojeny s dálkovými plavbami do Orientu, Afriky i Asie. Spolehlivě sloužila různým přepravním společnostem až do 10. června 1940, kdy byla za úplatu předána do služeb Italského válečného námořnictva,“ uvádí zpráva CDT, který nikdy nepodceňuje archivní přípravu. Ta je velmi důležitá například při identifikaci vraku.