Komický katamaran
Za praotce moderních ponorek se považuje Angličan William Bourne, který už v roce 1578 v teoretické rovině navrhl člun ponořující se pomocí čerpání mořské vody do zvláštních (balastních) nádrží v podobě kožených měchů s ručním lisem, který v případě vynoření čerpal vodu pryč.
Život Bourneovu nápadu o čtyřicet let později v Londýně vdechl Holanďan Cornelis Drebbel konstrukcí vesly poháněných, avšak funkčních ponorek, s nimiž zamýšlel provádět přepadové akce typu commandos. Myšlenky využít ponorku k boji proti nepřátelským lodím se už ovšem chopil Francouz, konkrétně Jean de Son.
Dobový náčrt de Sonovy ponorky. Dodnes se vedou spory, zda se jednalo o „plnokrevnou“ ponorku, protože v dochované dokumentaci chybí balastní nádrže, pro ponor naprosto nezbytné.
Za první anglo-holandské války (1652–1654) se objevil v Rotterdamu a nabídl holandské vládě stavbu člunu, se kterým hodlal „rychlostí letícího ptáka připlout k anglickým břehům a potopit sto lodí za den“. Podle všeho se jednalo o jakýsi dřevěný katamaran (loď se dvěma trupy), jehož středem procházela hlavní útočná zbraň – na obou koncích okovaný trám.
Mechanický pohon měl podobu lodního kolesa poháněného hodinovým strojem. Holanďané vynálezcovým chvalozpěvům uvěřili a na stavbu uvolnili dostatek peněz, jenže už první test dopadl špatně. Příliš slabý stroj s průkopnickou lodí nepohnul ani o decimetr.
