Poklady z depozitáře
Sledovat další díly na iDNES.tvŠlo o těleso ogiválního tvaru vylisované z tvrdého plastu a opatřené třemi stabilizačními plochami. Jeho dolní konec byl opatřen jednoduchou tryskou a úchytnou přírubou. Horní pak kaučukovou špičkou, zajišťující stabilizaci letu a bezpečnost při nárazu. Doplňkem raketky byla klasická modrá kovová hustilka Velamos, opatřená zpětným ventilkem a vypouštěcím zařízením. Dále pak malý plastový pohárek na vodu, sloužící zároveň jako odměrka potřebné kapaliny.
Principem činnosti bylo, že těleso raketky se asi z jedné třetiny přes trysku naplnilo vodou z odměrky. Poté bylo pomocí zpětného ventilu nasazeno na hustilku a zajištěno jednoduchou vypouštěcí pákou opatřenou motouzem. Následně byl do raketky hustilkou stlačován vzduch. V návodu výrobce byl zřejmě určen počet zdvihů potřebných k dosažení bezpečného pracovního tlaku uvnitř raketky.
Po ustavení celého zařízení do svislé polohy šlo motouzem naráz uvolnit jisticí páku a vlivem rychlého unikání vzduchu a vody tryskou došlo ke startu rakety. Jakých dosahovala výšek letu, dnes již nevíme.
Tento zajímavý sbírkový předmět, profesionální předchůdce dnes tak oblíbených vodních raket z PET lahví, byl získán do sbírky VHÚ v sedmdesátých letech minulého století darem od soukromníka.
Samotná raketka měla délku 270 mm, největší průměr 49 mm a prázdnou hmotnost 60 g. Byla slepena ze dvou dílů tvrzeného plastu a opatřena gumovou špicí. Plast byl původně černý, přestříkaný barvou v odstínu lila.
Článek jsme aktualizovali o dvě fotografie z archivu našeho spolupracovníka Radka Folprechta, který dohledal návod k použití této dětské rakety a zmínku o jejich výrobě v Kovozávodech Semily.























