Po bezproblémovém startu a jen deseti minutách letu se obří boeing Japonských aerolinií ve vzduchu náhle rozpadl. Bez varování se projevila špatně provedená sedm let stará oprava a trup letounu se ve výšce přes sedm kilometrů rozlomil.
Piloti dokázali téměř neovladatelné letadlo ve vzduchu udržet ještě více než půl hodiny, navzdory jejich snaze se však stroj zřítil. Z trosek letounu se podařilo zachránit jen 4 cestující z celkových 524 lidí na palubě. Od nejtragičtější nehody jediného letadla uplyne čtyřicet let.
Data o havárii Datum: 12. srpna 1985 |
Na pravidelnou cestu z tokijského letiště Haneda na čtyři sta kilometrů vzdálené letiště Itami v Ósace se krátce po šesté večer 12. srpna 1985 vydal kapacitní letoun Boeing 747-100SR. Na palubě třináct let starého letadla cestovalo 509 pasažérů, o než se staralo patnáct členů posádky.
Krátký vnitrostátní let mělo letadlo absolvovat za necelou hodinu. Start i počáteční fáze letu probíhaly bez problémů. Po dvanácti minutách ve vzduchu se však ve výšce 7 285 metrů interiérem letadla rozlehla ohlušující rána a mezi cestující vypadly nouzové dýchací masky.
Spolu s ránou přišla i náhlá dekomprese, jejíž síla dokonce vytrhala část stropního obložení. Příčina nebyla hned jasná, piloti měli nejdříve podezření na upadlý kryt v zadní části letounu, problém byl ale mnohem vážnější. Přímo v zadní části trupu se objevila trhlina.
Ztráta řízení a náraz
Už během několika sekund od události si piloti všimli, že obří letoun přestává reagovat na jejich pokyny. Silná rána poškodila všechny čtyři hydraulické okruhy, sloužící k ovládání letounu. V následujících chvílích už mohli jen bezmocně přihlížet, jak přicházejí o kontrolu nad strojem.
Nápor vzduchu unikajícího z prostoru pro cestující do ocasní části působil další problémy. V rychlém sledu nejdříve utrhl špičku ocasu a dostal se i do směrového kormidla, které zcela roztrhal. Jeho zbytky později našla vojenská loď v moři poblíž místa exploze.
Zničená ocasní plocha letounu Boeing 747SR vylovená japonskými námořníky poblíž místa incidentu | foto: 運輸安全委員会 (JTBS)
Piloti se nejdříve chtěli vrátit na letiště Haneda, ale těžce poškozený stroj již otočit nešlo. Řešit navíc museli akutnější problém, kdy se neovladatelný stroj dostal do takzvaného fugoidního cyklu. Letoun během ní v sinusoidě střídavě klesá, během čehož zrychluje, a poté nabírá výšku a zpomaluje.
Divoký pohyb nahoru a dolů se díky šikovné práci s tahem motorů podařilo postupně vyrovnat. Jejich situace však byla bezvýchodná, doufat mohli jen v zázrak. Po třiceti dvou minutách od události letoun narazil ve výšce 1 565 metrů do hory Takamagahara zhruba sto kilometrů od Tokia.
Odložené záchranné práce
Díky tomu, že piloti udržovali kontakt s dispečery, vědělo se o zřícení letadla prakticky okamžitě. První na místo dorazila helikoptéra armády USA z nedaleké základny, nedostala však povolení hledat přeživší, o to se měli postarat záchranáři z Japonska.
Jejich vrtulník však žádné stopy po přeživších nezaznamenal a japonské týmy se kvůli tomu i s odkazem na náročný terén a špatné počasí rozhodly odložit záchranné práce až na další den. Právě extrémně dlouhé čekání na pomoc negativně přispělo k vysokému počtu mrtvých.
Záchranáři hledají přeživší v troskách letounu 747-100SR na úbočí hory Takamagahara | foto: JTSB
Vyšetřování ukázalo, že drastický náraz přežil větší počet lidí – odhady mluvily o dvaceti až padesáti cestujících. Po dvanácti hodinách od nehody, kdy se záchranáři konečně dostali na místo, se podařilo zachránit jen čtyři cestující.
Následkem pádu a špatného postupu při záchranných pracích zemřelo 520 lidí. Nehoda se zapsala do historie jako nejhorší nehoda jediného letadla. Více obětí měla jen srážka dvou Boeingů 747 na ranveji letiště Los Rodeos na Tenerife v roce 1977.
Za smrt stovek lidí mohla zfušovaná oprava
Vyšetřování Japonské rady pro bezpečnost dopravy (JTSB) ukázalo, že spouštěčem katastrofické události bylo porušení tlakové přepážky. Během letu po vystoupání do sedmikilometrové výšky selhala, což zapříčinilo masivní dekompresi a další poškození letounu.
Skládání ocasní části letounu 747SR během vyšetřování nehody | foto: JTSB
Příčinu tragické nehody se však podařilo vysledovat až k jiné, sedm let staré události. Piloti tehdy přistávali s příliš zvednutou přídí, kvůli čemuž se ocas letadla dostal do kontaktu s dráhou. K úhoně došla právě i tlaková přepážka. Její opravu zajišťovali přímo technici společnosti Boeing.
Nedodrželi však předepsaný postup a poškozený panel nahradili dvěma oddělenými deskami, navíc nedostatečně přichycenými – jednolitou desku měly na místě držet tři řady nýtů. Jeden samostatný panel tu však držela jen jedna řada, bylo tedy jen otázkou času, kdy selže.
CyklusPředstavuje jeden let – součástí je tedy vzlet, komprese kabiny, dekomprese a přistání. |
Už v době opravy představovala špatně opravená přepážka hrozbu. Podle pozdějších propočtů výrobce měla oslabená přepážka razantně sníženou odolnost – k únavě materiálu mělo dojít maximálně po deset tisících cyklech. Na japonském letadle však do osudného momentu vydržela přes dvanáct tisíc cyklů.
Letoun Boeing 747-100SRVýrobce: Boeing  Boeing 747SR-46 s imatrikulační značkou JA8119. Tento stroj se v srpnu 1985 zřítil do japonských hor. | foto: Harcmac60 Podtyp SR letounu Boeing 747 je kapacitnější variantou s kratším doletem (zkratka SR znamená Short Range), určenou zejména pro krátké domácí trasy. V závislosti na variantě dokázal přepravit až okolo 550 pasažérů. Prvních sedm kusů vzniklo na objednávku právě Japonských aerolinií, další vývojové podtypy využívaly také aerolinky All Nippon Airways. |
Přestože nehoda skončila tragicky, piloti si vysloužili uznání. S takřka neovladatelným strojem se jim podařil mimořádný výkon, kdy v podstatě jen pomocí změn v tahu motorů dokázali ovládat výšku i směr letu. Během vyšetřování se jim nedokázala vyrovnat žádná z posádek na simulátoru.
