Cestou samurajů
 |
Japonci ve válce s Čínou (1894–95) získali pověst zdatných námořníků a o jejich solventnosti svědčily četné (a notně předražené) nákupy válečných lodí v evropských docích. Z toho důvodu velení císařského námořnictva čelilo „náletům“ nabídek od různých ponorkových výrobců, nicméně hrdí samurajové o ponorné čluny dlouho zájem neměli.
Teprve hrozící válka s Ruskem je donutila přemýšlet o změně postoje, a když v roce 1902 odjela do Evropy námořní mise zkoumající nejnovější dobové trendy, dostala za úkol zjistit, zda jsou ponorky opravdu tak perspektivní zbraní, jak se ve světě tvrdí. Když komisaři usoudili, že na ponorkách asi něco bude, japonský námořní štáb se zaměřil především na pigboaty, které v té době vyráběla Hollandova Electric Boat Company. Důvod výběru byl prostý – od Hollanda si koupili licenci Britové a právě jejich Královské loďstvo Japonci považovali za nejlepší na světě.
Smlouvu na stavbu pěti ponorek třídy A japonští důstojníci s Hollandem uzavřeli v červnu 1904, o výrobu samotnou se postarala společnost Fore River ve městě Quincy. Všechny čluny byly hotové a odzkoušené už za čtyři měsíce a s ohledem na probíhající válku s Ruskem byly ještě v říjnu v rozebraném stavu urychleně odeslány do Jokosuky.
O kompletaci se postarali američtí technici v čele s Hollandovým zkušebním kapitánem Frankem Cablem a od srpna do října 1905 všech pět pigboatů s prostými názvy No. 1 až No. 5 vstoupilo do služby. Válka s Ruskem mezitím skončila japonským vítězstvím, takže zbývalo dost času na různé testy. Velitelem ponorkové eskadry se stal kapitán Kozaburó Óguri (v Anglii absolvoval ponorkový kurs), který dospěl k závěru, že nová zbraň se nejlépe uplatní při obraně pobřeží.
To ale ještě nebylo všechno. V duchu japonské tradice „kopíruj a vylepšuj“ loděnice Kawasaki v Kóbe během roku 1906 postavily ponorky No. 6 a No. 7. Od amerického originálu se lišily slabší výzbrojí v podobě jediného torpéda, menšími rozměry a silnějším motorem. Když se však „Kaigun Holland No. 6“ v dubnu 1910 v Hirošimské zátoce srazil s křižníkem Akaši a byl s celou posádkou ztracen, Japonci hledali inspiraci jinde.
Po jedné ponorce nakoupili v Itálii, Francii a Velké Británii, aby uspokojení našli v podobě šesti německých ponorek, které v roce 1920 získali jako kořist za svou účast v první světové válce. O rok později Hollandovy pigboaty vyřadili a k americké konstrukční škole se vrátili až v roce 1955 zápůjčkou ponorky Mingo.
