Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvNejvýznamnější předválečnou lokomotivou z koncernu ČKD vyráběnou pro Československé státní dráhy (ČSD), alespoň z pohledu kvantitativního, byl Velký Bejček, tedy řada 423.0. V letech 1922 až 1938 bylo dodáno 160 těchto lokomotiv a v roce 1941 ještě deset pro protektorátní dráhy. Šlo o lokomotivu pro lokální a místní dráhy, pro tratě s méně únosným svrškem. Z označení řady, konkrétně z poslední číslice před tečkou, na první pohled vidíme, že lokomotiva měla nápravový tlak kolem 13 tun (3+10=13).
ČSD měly snahu sjednotit do velké míry lokomotivní park na lokálních tratích, kde se to po éře rakouské a uherské množstvím různých typů jenom hemžilo. Výroba 423.0 tak běžela v několika sériích, přičemž tyto přicházely v trochu odlišných podobách, kdy rozdíly byly na první pohled patrné nad kotlem a nad dýmnicí, tedy na parním dómu, písečníku, případně napájecím dómu (ten měly pouze některé) a na komíně. Očím pozorovatele potom zůstaly skryty rozdíly interní, tj. v počtu trubek žárnic a ve výhřevné ploše.
Lokomotiva řady 423.0 zvaná Velký Bejček. Takto vypadaly lokomotivy čísel 423.0141 až 423.0149. Nad kotlem je pod společnou kapotou parní dóm a písečník, napájecí dóm chybí. (Pozn.: komín byl původně klasický s kulatým průřezem, v rámci modernizace byl později zaměněn za plochý.)
Při obnově lokomotivního parku po druhé světové válce objednávaly ČSD zpravidla nové modernější parní lokomotivy. Ale v kategorii těch lehčích sáhly opět po povedené řadě 423.0. V roce 1945 bylo objednáno 60 lokomotiv, během následujícího roku je v ČKD všechny vyrobili, plus přidali jednu navíc mimo objednávku jako dar slovenským železničářům. Lokomotivy nesly čísla 423.0171 až 423.0231.
Velkých Bejčků, tj. lokomotiv řady 423.0, bylo tedy vyrobeno v letech 1922 až 1946 v několika sériích celkem 231 kusů.
Druhá poválečná objednávka, tentokrát z roku 1947, zněla opět na 60 kusů. Ale lokomotivy už byly dodány pod označením nové řady 433.0. Řada 433.0 samozřejmě přímo vycházející z poslední série řady 423.0., vlastně si byly podobné jako vejce vejci.
A jaký rozdíl mezi řadami 423.0 a 433.0 nám prozradí právě jejich označení? Je to jednoduché, lokomotiva 423.0 má maximální povolenou provozní rychlost 50 km/h, u 433.0 to je 60 km/h (ke druhé číslici připočteme trojku a celé to vynásobíme deseti).
Parní lokomotiva řady 433.0
Lokomotiva řady 433.0 zvaná Skaličák
Všech šedesát kusů lokomotivy řady 433.0 bylo vyrobeno během roku 1948. Lokomotiva později dostala přezdívku Skaličák (čímž se dosáhlo „přezdívkového“ rozlišení od Velkého Bejčka), kvůli hojnému deponování na železničním uzlu Skalice nad Svitavou.
Nasazení bylo samozřejmě stejné jako u Velkých Bejčků. Na lokálních tratích začaly jezdit s nákladními i osobními vlaky. Angažování v nákladní dopravě postupně začalo převažovat kvůli masivnímu nasazování osobních motorových vozů. Hojně byly přeřazovány i do posunovací služby. V každém případě poslední Skaličáky, stejně jako Velcí Bejčci, dosloužily až na samém počátku osmdesátých let, kdy parní trakce u ČSD končila.
Vlak s lokomotivou 433.049 za stanicí Krupá, 23. 4. 1977 (foto: Ondřej Řepka)
Vlak s lokomotivou 433.049 mezi stanicemi Lužná u Rakovníka a Krupá, 23. 4. 1977 (foto: Ondřej Řepka)
Za pozornost stojí fakt, že mnoho z lokomotiv řady 433.0 se dočkalo v letech 1965 až 1967 částečné modernizace spočívající v instalaci ploché dyšny Giesl (poznáte podle úzkého komína), která přinesla určitou úsporu uhlí (v řádu jednotek procent) a zvýšení výkonu o více než 10 procent. Asi nepřekvapí, že stejná věc se děla i Velkým Bejčkům, stačí se podívat na jedinou fotografii lokomotivy řady 423.0 v tomto článku (je v galerii i výše v textu, lokomotiva má číslo 423.0145).
Parní lokomotiva řady 433.0 má čtyři spřažená dvojkolí, třetí z nich je hnací.
Lokomotiva řady 433.0 s plochou dyšnou Giesl (foto: Ondřej Řepka)
Několik lokomotiv dosloužilo na podnikových vlečkách, kam byly také odprodávány, nebo, jak se to často dělo, v roli vytápěcích kotlů. Do dnešního dne se dochovalo v různém stavu osm Skaličáků, valná většina z nich však má daleko do stavu provozuschopného.
Skaličák v obrněném vlaku Hurban
Jeden dochovaný Skaličák, číslo 433.008, byl v roce 1986 zakomponován do repliky povstaleckého obrněného vlaku Hurban. Vlak slouží jako památník Slovenského národního povstání ve Zvolenu, prohlédnout si ho můžete v parku nedaleko a západně od Zvolenského hradu.
Lokomotiva 433.0 byla sice vyrobena až po válce, ale to nemá na funkci památníku žádný vliv. Ostatně pod „pancířem“ ji nikdo z nás, možná až na železniční experty, ani nepozná. A navíc replika vlaku Hurban je dosti volná, například v originále byly pro zhotovení dělových vagonů použity tanky LT-35, což zde se evidentně nekoná (to naopak pozná téměř každý).
Replika obrněného vlaku Hurban, který bojoval během SNP.
Ještě si připomeňme, že povstalecké dílny vyrobily celkem tři improvizované obrněné vlaky. První dostal jméno Štefánik, druhý byl již uvedený Hurban a třetí Masaryk. Posádky všech vlaků vedly hrdinné boje. A když byly vlaky znehodnoceny, jejich posádky přešly na partyzánský způsob boje.
