náhledy
Parní lokomotiva řady 423.0, zvaná Velký Bejček, se významně zapsala do historie parní trakce u ČSD. Byla výsledkem snahy modernizovat a trochu sjednotit lokomotivní park pro lokální a vedlejší tratě tohoto nového železničního dopravce, který začínal svůj život s druhově bohatým dědictvím po éře rakousko-uherského mocnářství.
Autor: Tomas Kohl, CC BY-SA 2.0
Přezdívka Velký Bejček vycházela z relativně vysoké síly/výkonnosti lokomotivy, vztaženo k provozu na lokálních tratích.
Autor: Jiří Dobiáš
V označení řady 423.0 jsou „zaklety“ následující parametry. První číslice udává, že lokomotiva má čtyři spřažená dvojkolí. Z číslice druhé vypočteme (přičteme k ní trojku a vynásobíme deseti) maximální povolenou rychlost 50 km/h. A třetí číslice nám prozradí (přičteme k ní desítku) nápravový tlak 13 tun. A nuly za tečkou si teď nevšímejme, první číslicí za tečkou se rozlišovaly různé typy lokomotiv (dané trakce), které měly výše uvedené parametry stejné, a tudíž i stejnou hlavní část kódu; postupovalo se od „0“ výše.
Autor: České dráhy
Velký Bejček je jednou z nejslavnějších parních lokomotiv z koncernu ČKD, v jehož výrobním portfoliu figuroval asi dvě a půl dekády, byť výroba běžela s přestávkami. Lokomotiva se však objevila v době, kdy ještě koncern ČKD neexistoval. Tenkrát to byla První Českomoravská továrna na stroje, která se v roce 1921 spojila s Kolbenovou firmou Elektrotechnická, a tím vznikla společnost Českomoravská – Kolben. A konečně v roce 1927, po sloučení Českomoravské – Kolben s Akciovou společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., se na scéně objevil nám již dobře známý koncern ČKD.
Autor: Martin Švancar, ČD Nostalgie
Právě První Českomoravská továrna na stroje v pražské Libni byla poptána vývojem a výrobou dvou typů moderních parních lokomotiv, jeden byl určen pro hlavní a jeden pro lokální tratě. Vozový park čerstvých ČSD, zděděný po éře císaře pána, byl jednak zastaralý, jednak typově příliš bohatý. A tak přišla snaha o modernizaci a snížení počtu řad provozovaných lokomotiv. V roce 1921 tak vznikla v Libni rychlíková lokomotiva řady 365.0 a jako druhá v pořadí univerzální lokomotiva řady 423.0 pro vedlejší a místní tratě. Jednalo se o první dva typy tuzemských lokomotiv zkonstruovaných pro ČSD.
Autor: Jiří Dobiáš
Lokomotiv řady 423.0 bylo v letech 1921 až 1946 vyrobeno v několika sériích celkem 231 kusů, přičemž výroba neprobíhala kontinuálně, ale s přestávkami mezi sériemi. Z uvedeného množství jich 194 vyrobili v ČKD, menší množství dodaly Adamovské strojírny a ještě menší množství plzeňský koncern Škoda, z jehož produkce právě vidíme lokomotivu na tovární fotografii.
Autor: tovární snímek Škoda Plzeň
Jednotlivé série řady 423.0 přicházely v trochu odlišných podobách. Rozdíly byly na první pohled patrné především nad kotlem, tedy směrem od budky na písečníku, na parním dómu, případně na napájecím dómu, který měly pouze některé. Očím pozorovatele potom zůstaly skryty rozdíly interní, tj. v počtu trubek žárnic a ve výhřevné ploše atd.
Autor: public domain
Až do 179. exempláře (tj. do lokomotivy číslo 423.0179) se nad kotlem nacházela kapotovaná nástavba ukrývající písečník a parní dóm. U části lokomotiv tam byl i napájecí dóm, ale potom byla tato nástavba ještě o to delší. Podobnou nástavbu, ale o poznání méně mohutnou, nesly lokomotivy desetikusové série vyrobené během protektorátu, jednalo se o 161. až 170. exemplář. Samostatně „přiznaný“ písečník a parní dóm měly naopak 150. až 160. lokomotiva, stejně na tom byla i celá poválečná produkce od 171. do 231. kusu, která u toho měla navíc i napájecí dóm.
Autor: ČD Nostalgie
Alespoň dvě různé podoby Velkého Bejčka vidíme na této fotografii. Vpředu stojí lokomotiva, která má v nástavbě nad kotlem ukryty písečník, parní dóm a napájecí dóm, a za ní lokomotiva, která tam má pouze písečník a parní dóm.
Autor: ČD Nostalgie
Za pozornost stojí fakt, že mnohé z lokomotiv řady 423.0 se v šedesátých letech dočkaly částečné modernizace spočívající v instalaci ploché dyšny Giesl, která přinesla určitou úsporu uhlí (v řádu jednotek procent) a zvýšení výkonu o více než 10 procent. Tyto lokomotivy snadno poznáme podle úzkého, resp. plochého komína, který v souvislosti s instalací nové ploché dyšny nahradil původní komín kulatého průřezu.
Autor: PetrS., CC BY-SA 3.0
Velký Bejček je tendrová lokomotiva, jedním slovem tzv. tendrovka. To znamená, že nemá vlečný tendr, ale zásobníky uhlí a vody jsou přímo součástí lokomotivy. U řady 423.0 činila zásoba uhlí 3,5 metru krychlového (od 150. kusu to bylo 5 metrů krychlových) a zásoba vody 10 metrů krychlových (od 171. kusu to bylo 11).
Autor: Jiří Dobiáš
Velký Bejček byl klasifikován jako univerzální lokomotiva, byl tedy určen jak pro vlaky osobní, tak pro vlaky nákladní. Z vlaků osobních ho však na lokálkách postupně vytlačovaly motorové vozy, proto – jak běžel čas – byl častěji vídán s vlaky nákladními, případně smíšenými.
Autor: Martin Švancar, ČD Nostalgie
Velký Bejček byl z osobní dopravy postupně vytlačován motoráky.
Autor: Jiří Dobiáš
Ta rudá pěticípá věc okupující dýmniční vrata byla od roku 1951 víceméně povinnou „ozdobou“ trakčních vozidel ČSD, a to podle § 38 v Předpisu A5 – Technická pravidla provozu drah. Kvůli autentickému vzhledu se s tím můžeme setkat i na některých historických lokomotivách představujících stroj z provozu v daném období.
Autor: Martin Švancar, ČD Nostalgie
Velký Bejček má čtyři spřažená dvojkolí a k tomu po jednom běhounu (běhoun = běžné dvojkolí) vpředu a vzadu. Třetí spřažené dvojkolí je dvojkolím hnacím, na které se převádí výkon z parního stroje, k čemuž slouží ojnice. Které ze spřažených dvojkolí je dvojkolím hnacím, poznáme nepřímo také podle toho, že protizávaží na jeho kolech jsou větší, protože musí vyvažovat větší rotující hmotu.
Autor: Marek Mróz, CC BY-SA 4.0
Zřetelný pohled nejen na pojezd lokomotvy
Autor: Tomas Kohl, CC BY-SA 2.0
Velký Bejček v dílně
Autor: Herbert Ortner, CC BY 2.0
Do dnešního dne se dochovalo pět exemplářů řady 423.0, konkrétně se jedná o lokomotivy čísel: 423.001, 423.009, 423.041, 423.094 a 423.0145. Vidíme, že mezi nimi není například ani jedna z výroby poválečné. Ne všechny jsou provozuschopné, ale s těmi provozuschopnými se můžeme setkat při různých nostalgických a jiných speciálních jízdách.
Autor: Tom Danita, CC BY 2.0
Všechny barevné fotografie v této galerii zachycují lokomotivy už v kategorii historických vozidel. Nejsou to fotografie z pravidelného provozu.
Autor: ČD Nostalgie
Lokomotiva číslo 423.041, zvaná Velký Bejček
Autor: Jiří Dobiáš
Lokomotiva číslo 423.094, zvaná Velký Bejček, ve stanici Lužná
Autor: Jakub Vrána, iDNES.cz
Lokomotiva řady 423.0 se stala dříčkou a legendlou lokálek ČSD.
Autor: ČD Nostalgie
Poslední lokomotivy řady 423.0 byly ze služby vyřazeny až v roce 1980, tedy prakticky až při definitivním ukončení parního provozu u ČSD.
Autor: ČD Nostalgie
A na závěr ještě dvě autentické fotografie z provozu Velkého Bejčka. Zde je lokomotiva 423.057 v čele vlaku 86144 v zastávce Chrášťany zastávka, 19. října 1974. Zde si můžeme všimnout, že lokomotiva nemá na čele hvězdu. Minimálně v 70. letech bylo možné řadu parních lokomotiv bez hvězd spatřit, především na zapadlejších tratích se z toho asi už tak nestřílelo. Pravda je, že rudé hvězdy byly ve velkém odstraňovány po srpnové invazi roku 1968. Po nástupu normalizace se opět musely vracet, byť v menším provedení, ale ne všude k tomu asi došlo.
Autor: Ondřej Řepka
Manipulační vlak z Kopidlna do Bakova nad Jizerou s lokomotivou 423.011 v čele, 15. října 1967
Autor: Ondřej Řepka