Na let číslo 5022 se z madridského letiště Barajas na Gran Canaria, třetí největší z Kanárských ostrovů, vydal 20. srpna letoun McDonnell Douglas MD-82 španělské společnosti Spanair, patřící pod skandinávský SAS. Na palubě se nacházelo 166 cestujících a 6 členů posádky.
Data o havárii Datum: 20. srpna 2008 |
Stroj se z hlavního města vydával na druhou část vnitrozemské trasy po mezipřistání. Původně začínal na letišti El Prat v Barceloně a první etapu letu absolvoval bez problému. Na vzlet z dráhy 36L letiště Barajas se patnáct let starý letoun chystal před půl druhou odpoledne.
Až na ranveji piloti zaregistrovali problém se vzrůstající teplotou – jedno z čidel měřících teplotu okolního vzduchu se postupně dostalo až na 104 °C. Piloti proto start přerušili a stroj se vrátil na stojánku, aby ho prohlédli mechanici. Problém souběžně řešili s vedením společnosti, která dokonce nabídla výměnu letadla, piloti však chtěli počkat na verdikt mechaniků.
Ti problém identifikovali jako chybně trvale sepnutý obvod vyhřívání čidla. Vyřešili ho jednoduše – protože během letu nebyl očekáván mráz, vyhřívání shozením jističe vypnuli a prohlásili stroj za schopný letu.
Nevydařený vzlet
Start se kvůli technickým problémům zdržel o hodinu. Aspoň jeden cestující ho během oprav chtěl opustit, jelikož ztratil v letoun důvěru, personál mu však neumožnil odejít. Nové povolení ke startu stroj dostal téměř po hodině od prvního pokusu. Na ranvej se dostal jen několik minut před půl třetí a po provedení posledních kontrol se rozjel.
Nehoda se odehrála během pár okamžiků – jen tři sekundy po odlepení předního kola od země se kabinou rozlehl alarm upozorňující na náhlou ztrátu vztlaku. Letoun, který v té době dosáhl výšky necelých osmi metrů nad povrchem ranveje, se začal naklánět doprava.
Fotografie místa prvního dopadu letounu z vyšetřovací zprávy CIAIAC s jasně viditelnými rýhami od kol zadního podvozku. V popředí je val, od kterého se poté letoun opět odrazil. | foto: CIAIAC
Na záznamu zvuku z kabiny je slyšet výkřik: „Porucha motoru!“ Piloti proto upravili jejich výkon, čímž však náklon letounu nechtěně ještě zvýšili. Stroj se začal stáčet vpravo od dráhy a vystoupal o další čtyři metry. Zmatku nepomáhala kakofonie alarmů, které se v té době rozléhaly kabinou.
Pád a ohnivé peklo
Letoun se kvůli ztrátě vztlaku začal propadat a jen čtrnáct sekund po vzletu narazil ocasní částí do země po pravé straně dráhy. Nekontrolovatelný a pomalu se rozpadající letoun kvůli vysoké rychlosti pokračoval ještě zhruba kilometr po zemi. Během toho se několikrát odrazil od terénních nerovností a postupně přišel o podvozek a oba motory.
Další náraz utrhl ocasní část a způsobil zhroucení pilotní kabiny dovnitř letounu. Drhnutí po zemi také zapříčinilo únik a vznícení víc než deseti tisíc litrů paliva z čerstvě doplněných nádrží. Trup letounu, nyní už zcela pohlcený plameny, se zastavil až nárazem do koryta potoka.
Fotografie okolí nehody z vyšetřovací zprávy CIAIAC. V popředí je vidět obrys letounu na místě dopadu poté, co se odrazil od valu vlevo. Místo nehody v pozadí. | foto: CIAIAC
Vzhledem k tomu, že letoun ani neopustil areál letiště, se záchranáři na místo dostali velmi rychle. Z trosek letounu se jim však podařilo zachránit jen 26 těžce zraněných lidí z celkových 172 na palubě. Na následky úrazu a popálení však šest lidí zemřelo při transportu a další dva v nemocnici několik dní po pádu stroje.
Část přeživších vděčí za svůj život náhodě. Síla posledního nárazu je, ještě připoutané do sedadel, vymrštila do říčky, což je dle závěrečné zprávy zachránilo před uhořením.
Vyšetřování nehody
Pracovníci Komise pro vyšetřování nehod a incidentů v civilním letectví (CIAIAC) se k nehodě rozjeli takřka okamžitě. Spolu s nimi na místo zamířili i další odborníci a zástupci aerolinky. V první fázi se zaměřili zejména na levý motor, který měl údajně nehodu způsobit.
Ranvej, u které letoun Spanair havaroval, zůstala v provozu. Hned vedle místa nehody je zachyceno další přistávající letadlo.
V tehdejším tisku se objevily informace, že během vzletu začal hořet, což mělo vést ke ztrátě výkonu a vychýlení stroje z dráhy. Deník El Mundo zase přinesl informaci, že se motor při startu rozpadl a trosky poškodily kormidlo na zádi letadla. To opět mělo stroj vychýlit a způsobit pád.
Vyšetřování se však postupně začalo stáčelo jiným směrem. Kamerové záznamy z letiště pomohly vyloučit tezi, že motor začal před pádem hořet. Zkraje září už bylo jasné, že stroj neměl při vzletu dostatečně vysunuté klapky, které se ve startovní fázi letu starají o zvýšení vztlaku.
Systém TOWSPod zkratkou se ukrývá Take-off warning system, což lze přeložit jako systém varování při vzletu. Jeho úkolem je upozornit piloty na nevhodnou konfiguraci stroje. |
Jednoduše řečeno – piloti se pokusili vzlétnout se špatně nastaveným letadlem. Dosud ale nebylo jasné proč. Konfigurace letounu je součástí předletových příprav, na chyby má navíc upozorňovat alarm TOWS, ten se však dle záznamů z černých skříněk neozval.
Příčina? Opakované chyby
Podezření později padlo i na mechaniky, kteří letadlo před druhým startem prohlíželi a měli přehlédnout další závadu. Tím byla právě porucha TOWS. Komise však nedokázala jednoznačně určit příčinu a obvinění byla později stažena.
Letoun se během smýkání po zemi zcela rozpadl. Oddělila se i celá ocasní část. | foto: ČTK/AP
Ze záznamníků je sice patrné, že systém nevhodnou konfiguraci klapek detekoval, informaci už však nepředával na přístroje v kabině. Piloti tak o špatném nastavení klapek nevěděli. Právě je však CIAIAC označila za hlavní viníky nehody, jelikož správné postavení klapek nenastavili během přípravy. Jejich polohu navíc neověřili ani během tří následujících kontrol.
Komise také uvedla, že nerozpoznali příznaky ztráty vztlaku, jež mylně pokládali za poruchu motorů, a proto nedokázali pád vyrovnat. Zkušební posádky na simulátoru si dle závěrečné zprávy dokázaly se situací poradit a nehodě předejít i přes nevhodné nastavení klapek.
Letoun McDonnell Douglas MD-82Výrobce: McDonnell Douglas (později i Boeing)  Letoun Spanair MD-82 imatrikulace EC-HFP pouhý měsíc před nehodou během přistání na letišti v Curychu. | foto: Gerry Stegmeier, GFDL 1.2 Model MD-82 (známý také jako DC-9-82) je podtypem řady 80, kterou začala firma McDonnell Douglas vyrábět v roce 1979 jako evoluci slavného modelu DC-9. Od základního modelu se odlišuje silnějšími motory, větší nosností i doletem. Zvnějšku je však identická. Model byl poměrně oblíbený. Největším provozovatelem byla společnost American Airlines, jejíž flotila v dobách největšího zastoupení čítala přes tři sta letounů MD-82. Stroje jsou dodnes aktivní v civilní službě – zhruba tři desítky letadel využívají aerolinky po celém světě. Velmi podobný průběh měla nehoda stejného modelu 16. srpna 1987. Stroj Northwest Airlines na letu 255 se ihned po startu z letiště v Detroitu kvůli špatně nastaveným vztlakovým klapkám zřítil. Obdobně jako u letu Spanair 5022 piloty nevaroval systém TOWS. Zřícení letounu přežil jediný cestující. |
Nehoda měla také skandální dohru v podobě záměn ostatků. Většinu obětí se sice podařilo identifikovat pomocí DNA, během doručování uren pozůstalým však došlo k záměně a úřady druhý den požádaly o vrácení.
