Když se snažím v něčem takovém, jako jsou nehody 737 MAX, zorientovat, musím začít bez názoru. A nebo, když už mám názor (což se stává občas každému, z ničeho nic se nám udělá názor), dělám vše pro to, abych si svůj názor moc neoblíbil. Aby se nestal součástí mojí identity. Protože když člověk má napřed názor a pak hledá fakta, snadno se stane, že vybírá fakta, aby mu seděla k tomu názoru, namísto toho, aby měnil názor podle dostupných faktů a nových informací.
To děláme všichni, a každý musíme najít způsob, jak se naučit měnit své názory a brát je jako něco, co máme v na stole, ne něco, co je součástí našeho těla. Bohužel všichni známe případy, kdy se okolí posmívá tomu, že někdo na něco změnil názor. Což je na hlavu postavené. Změnit názor na základě informací je ta nejlepší věc, kterou může někdo udělat. Je to projev dospělé práce s informacemi. Jenže když lidi bereme jako "protivníky" v diskuzi, nutíme je svůj názor znovu a znovu obhajovat a tím se s ním více a více ztotožňovat.
Jak z toho ven - myslím obecně, celospolečensky - nevím. Každý za sebe ale můžeme dává pozor, zda náhodou namísto diskuze o faktech neprovozujeme "souboj", kde fakta hrají roli, jen pokud jsou na naší straně.
