V hlavní roli metamateriály
Metamateriály jsou uměle vyrobené kompozitní materiály, jež díky svému zvláštnímu vnitřnímu uspořádání nabývají zcela nových vlastností, které u běžných, v přírodě se vyskytujících látek nepozorujeme. K dosažení neviditelnosti vědci využívají především jejich neobvyklých elektromagnetických vlastností, které jim umožňují ovlivňovat dráhy světelných paprsků.
Dopadající světlo se od metamateriálů neodráží, ani není pohlcováno, jak bývá zvykem u běžných látek, naopak šíří se dál, jakoby po povrchu metamateriálu, což jej činí neviditelným. Utajovaný předmět přitom ani nemusí být z metamateriálu vyroben, stačí ho jen do něj zabalit. Efekt je stejný, světlo objekt obtéká podobně jako proudící voda kámen v řece. Neviditelných plášťů založených na podobném principu bylo v uplynulých letech vyrobeno hned několik. - více čtěte - Vědci pracují na plášti neviditelnosti
Neviditelnost na dálku
S takovým přístupem se ovšem nespokojil tým z Hongkongské univerzity vědy a technologie a ve výzkumu neviditelnosti dospěl ještě o krůček dál. Podařilo se mu, prozatím alespoň v teoretické rovině, vytvořit koncept tzv. ukrývání na dálku.
O co jde? Novinkou je, že oproti předešlým řešením by se objekt, jehož přítomnost chceme zatajit, již nemusel nacházet jen uvnitř metamateriálu (nebo zařízení z něj zhotoveného)! Nalézal by se mimo něj, sice v jisté, předem dané vzdálenosti, ale pořád mimo. I tak by ale nadále zůstal neviditelný. Podle Yuna Laie, který výzkumné práce vedl, stačí jen vyrobit příslušný metamateriál, jehož vlastnosti jeho tým jednoznačně popsal.
Optický iluzionismus
Jenže ani to se Laiovi a spol. nezdálo být dost. Své myšlenky dále rozvíjeli a přišli na způsob, jak specifických vlastností metamateriálů využít k navození skutečných iluzí. Po aplikaci pravidel tzv. transformační optiky, která umožňuje efektivně měnit optickou geometrii prostoru, by pak mohly reálné předměty na sebe vzít prakticky jakýkoli tvar. Hrníček by se nám například mohl jevit jako tácek, místo pevné neporušené zdi bychom v ní viděli díru. A naopak, jak jen si dovedete představit.
Čínští vědci ovšem zdůrazňují, že jejich práce je prozatím pouze teoretická. Ovšem, když uvážíme, kolik času vědcům zabralo, než přešli od prvních teoretických studií k experimentům, které vedly k sestrojení skutečných, i když zatím jen laboratorních plášťů neviditelnosti, máme se jistě v budoucnu na co těšit.
Vývoj podobných zařízení by jistě uvítal především zbrojní průmysl.
Zdroj: physics.aps.org
