Před 50 lety členové palestinské teroristické organizace provedli obří hromadný únos, který obrátil zraky světa k zapomenuté dráze na Středním východě.
Brzdili, až od motorů létaly plameny. Největší letecký únos všech dobÚtok z 11. září 2001 nebyl prvním hromadným únosem v historii civilního letectví. V září 1970 unesli členové Lidové fronty pro osvobození Palestiny celkem pět dopravních letadel.  Skupina unesených cestujících vystupuje z letounu společnosti Swissair na bývalé pouštní letecké základně RAF „Dawson’s Field“ v Jordánsku. |
Pokusili se unést celkem pět letadel a ve čtyřech případech uspěli. Tři únosy, včetně jednoho dramaticky zmařeného, jsme popsali v prvním díle našeho článku. V tomto textu se budeme věnovat osudu čtvrtého uneseného letounu, „Jumba“ společnosti PANAM.
PA 93 čas únosu 15:50
V neděli 6. září byl na pravidelnou linku PA 93 společnosti PANAM z Bruselu přes Amsterdam do New Yorku nasazen Boeing 747 imatrikulace N752PA. Letovou posádku Jumbo Jetu „Clipper Fortune“ tvořili: kapitán John Priddy, první důstojník Pat Levix a palubní inženýr Julius Dzuiba.
O 152 cestujících se staralo čtrnáct členů obsluhujícího personálu v čele s vedoucím kabiny Johnem Ferruggiem. Mezi cestujícími byla také manželka kapitána Priddyho a posádka kapitána Paula La Chapella, vracející se z několikatýdenního turnusu létání v Kongu, kde PANAM obsluhovala místní linky.
Let do Amsterdamu trval třicet pět minut a kapitán La Chapelle s radostí přijal pozvání do kokpitu nového Jumbo Jetu, který byl v leteckém světě od dubna 1970 velkou novinkou. Oba kapitáni se navíc velmi dobře znali. V Amsterdamu byl Jumbo jet dotankován a na palubu přistoupili poslední cestující. Když posádka s velkým zpožděním obdržela povolení k odletu po plánované trati do New Yorku, zahájil „Clipper Fortune“ v 15:00 h pojíždění.
Téměř před prahem dráhy přišel z věže příkaz zastavit. V další korespondenci vedené po frekvenci pracoviště GROUND TWR zaznělo, že na palubě jsou dva cestující, pánové Gueye a Diop, kteří měli původně letět s EL AL, avšak byli z neznámých důvodů odmítnuti.
My dnes již víme, že únosci byli ve skutečnosti Palestinci s tmavou pletí, kteří se za Senegalce vydávali. Z letu El Al byli vyloučeni, protože měli podezřelá po sobě jdoucí čísla pasů a podezření vzbudilo také drahé oblečení obou „senegalských studentů“.
K bezpečnostním složkám amsterdamského letiště se zpráva o nepodařeném únosu izraelského stroje dostala před startem letu 93. Naneštěstí informace, kterou jeho posádka od dispečera obdržela, byla nepochopitelně obecná.
Posádka se spojila s operační kontrolou společnosti PANOPS a snažila se získat bližší souvislosti. Mezitím byli oba cestující palubním rozhlasem vyzváni, aby kontaktovali personál. Kapitán Priddy se je rozhodl osobně konfrontovat, a jako svědka si vzal kapitána La Chapella. Oslovit oba muže předem se nakonec ukázalo jako chyba.
Když se cestující po druhé výzvě kapitánovi Priddymu sami přihlásili, na pohled se v oblecích a kravatách jevili jako distingovaní cestující. Nikdo z posádky netušil, o co se jedná, a nestál o hlasitou konfrontaci. Samotnému kapitánu Priddymu, který jim položil několik zdvořilých otázek, bylo trapně. Diop a Gueye se chovali vstřícně a nechali se prohlédnout. Kapitán se jim nakonec jménem společnosti omluvil a se svým kolegou se vrátil do kokpitu. Krátce na to se „Clipper Fortune“ ocitl ve vzduchu a směrem na Londýn nabíral výšku.
Nikdo z posádky však předtím nezaregistroval, že oba Senegalci se po prvním oslovení palubním rozhlasem stihli v poloprázdné první třídě přesunout na jiná místa. Nedaleko původních sedadel byla schována pouzdra s pistolemi a ručními granáty.
Tři za všechnyKrátce si představme alespoň tři hlavní postavy posádky letu PA 93, která se s nelehkou situací kolem únosu musela vypořádat. První bude kapitán John Walter „Jack“ Priddy III., který se narodil 20. května 1921 v Kentucky. Jeho letecká kariéra začala již v roce 1933, a o devět let později se stal nejmladším pilotem Pan American World Airways, PAA. Během války létal jako pilot hydroplánu Sikorsky S-42 na jihoamerických tratích. V roce 1948 se v Evropě zúčastnil zásobovací operace zvané „Berlínský most“. S letounem Douglas DC-7 byl držitelem neoficiálního rekordu mezi Frankfurtem a New Yorkem, kdy dosáhl času deset hodin. Pro své schopnosti byl vybrán mezi prvními piloty B-707, později rovnou jako kapitán B-747. Když v roce 1981 odcházel do penze, byl s 31 000 letovými hodinami nasbíranými během čtyřiceti let nepřerušeného létání první, komu se to povedlo. Zemřel ve Virginii 14. ledna 1983. Vedoucí kabiny John Joseph Ferruggio, létal pro PANAM od roku 1954 do roku 1985. Ve svých hlášeních cestujícím během letu vystupoval, ač se zbraní u hlavy, velmi klidně a s humornou nadsázkou. Po přistání v Káhiře aktivně řídil evakuaci, která se obešla bez obětí. Zemřel v Massachusetts v roce 2010 ve věku 84 let. Kapitán Paul Lachapelle nastoupil k PAA v roce 1957 jako záložní pilot/navigátor DC-6. O dva roky později byl kvalifikován na B-707, na kterém získal v roce 1963 kapitánskou kvalifikaci. Od roku 1978 létal na B-747 a koncem osmdesátých let přešel ke společnosti United. V roce 1993 musel ve svých šedesáti letech odejít do penze, kterou si dodnes aktivně užívá. |
O tom, jak nervózní byla situace na evropském nebi, svědčí okamžik, kdy se let PA 93 mírným kurzem vychýlil z plánované trati kvůli vysoké oblačnosti a řídící letového provozu maastrichtského oblastního střediska okamžitě reagoval otázkou, zda je na palubě vše v pořádku. Od prvního únosu byli dispečeři napříč západní Evropou ve velkém napětí.
Akce
Zhruba deset minut po startu poděkoval kapitán La Chapelle kolegům za přízeň a odebral se dolů, kde se přidal ke zbytku své posádky. Priddy jej však požádal, aby na ty dva přeci jen dával pozor. Když krátce před čtvrtou hodinou přelétal „Clipper Fortune“ Londýn, zvedl se Gueye ze své sedačky a zamířil po schodech nahoru. La Chapelle, který to zaregistroval, se jej s kopilotem Fitzgeraldem rozhodl následovat.
Na horní palubě před dveřmi do kokpitu pak konečně došlo na přímý konflikt. Silně se potící Gueye držel stevardku kolem krku, křičel a ohrožoval své okolí pistolí. La Chapelle chtěl seběhnout dolů, ale na schodech narazil na Diopa s namířenou zbraní, který malíčkem téže ruky vytáhl z granátu pojistku. Závěsy pod schody byly v tu chvíli zatažené, takže situaci, která se prudce vyhrotila, zatím nikdo další nezaregistroval.
Bylo krátce před 16:00, kapitán Priddy byl právě v kontaktu s PANOPSem, když v půli věty o tom, že situace se jeví klidná, se rozrazily dveře a do kokpitu vpadl Gueye.
Pod pohrůžkou exploze a zabíjení cestujících si únosci na kapitánu Priddym vynutili změnu kurzu na východ. Posádka na palubním odpovídači nastavila kód 3100 znamenající nezákonný zásah na palubě. (Pozn.: změna v kódovém označení nezákonného zásahu na dnešních 7500 byla ICAO přijata v prosinci 1975). Krátce nato vydal dispečer londýnského oblastního střediska povolení točit do východního kurzu a klesat do liché letové hladiny FL 270, která odpovídala zeměpisnému směru letu.
Palestince od nepřipraveného únosu neodradil ani fakt, že neměli k dispozici potřebné informace. Těmi disponovala vedoucí původně čtyřčlenné skupiny Chálidová, která ovšem skončila v britské cele. Neznali cílové pouštní letiště nedaleko Ammánu, ani neměli přímý kontakt na velení PFLP. Rozhodli se proto na vlastní pěst pokračovat do Bejrútu.
Jde se na přistání?
Únosci se v hlídání posádky střídali. Zatímco jeden byl vždy v kokpitu, druhý seděl na prvních stupních spirálového schodiště nebo procházel kabinou. Od cestujících, přesazených do zadní části letadla, byly vysbírány pasy. Cíleně byli vyhledáváni občané židovské národnosti, diplomaté a vojáci, kteří byli od ostatních odděleni a během letu dotazováni.
Po dvou hodinách se atmosféra trochu uvolnila a kapitán Priddy poprvé oslovil kabinu s tím, že již delší dobu není pánem situace. Byl povolen servis jídla s neomezenou konzumací alkoholu, která jde na vrub společnosti, jak oznámil Ferruggio, který ve svých hlášeních cestující po celou dobu letu povzbuzoval.
Ve 20:30 h, po pěti hodinách letu, začal „Clipper Fortune“ v letové hladině FL 270 nad Bejrútem vyčkávat. Situace byla ovšem zmatená, neboť původní plán PFLP s letadlem PANAM nepočítal. Únosci po frekvenci arabsky vyhrožovali, že pokud jim nebude umožněno komunikovat přímo s bejrútskými představiteli PFLP, stroj za třicet milionů dolarů vyhodí do vzduchu.
Používanou frekvenci však monitorovaly izraelské ozbrojené síly, které v čase pomlky vstoupily do hry. V angličtině navrhly posádce, ať přeletí hranice, vzdálené jen několik mil, a pokusí se přistát v Tel Avivu. Eskortu zaručí izraelské mirage, které jsou již ve vzduchu. Gueye jejich vysílání rozzuřilo a s hlasitými výhrůžkami jej utnul.
Nakonec se podařilo sehnat nejvyššího představitele PFLP Abu-Chálida, který přistání Jumbo Jetu po dvou hodinách vyčkávání vyjednal a libanonská armáda zablokovanou dráhu uvolnila. „Clipper Fortune“ přistál na dráze 03 vybavené systémem VASI (Pozn.: Visual Approach Slipe Indicator – světelný indikátor sklonu vizuálního přiblížení) po sedmi hodinách letu v 22:37 h. Jednalo se o historicky první přistání Jumbo Jetu na bejrútském letišti.
Ozbrojenci na palubě
Let PA 93 zastavil před odbavovací budovou na jediném osvětleném místě. Posádka dokončila seznam úkonů a pod ozbrojeným dohledem opustila kokpit. Gueye a Diop si omotali tváře arabskými šátky a nechali otevřít levé přední dveře. Ještě předtím posádku varovali, aby se v žádném případě nepokoušela o evakuaci. Ve tmě šlo na střeše budovy rozeznat siluety mužů se zbraněmi.
Po deseti minutách byly přistaveny schody a na palubu vstoupili další zakuklenci, kteří se s únosci velmi přátelsky vítali. Po nějaké době byly ve vojenských plátěných pytlích přineseny „sendviče“ – kódový výraz používaný mezi únosci a PFLP pro výbušniny. V pytlích však byly na palubu doneseny i zbraně.
O propuštění rukojmích usiloval libanonský prezident i americký velvyslanec. Představitelé PFLP si však byli vědomi, o jak cenný „dar z nebes“ se jedná a vyjednávat odmítli. Do úvahy přicházelo prostřelení pneumatik podvozků, které by další odlet znemožnilo, ale pohyb neznámého stínu v okolí letadla mohl stojánku snadno proměnit v bitevní pole.
Na letišti se pohybovaly jak jednotky regulérní libanonské armády, tak příslušníci PFLP a situaci mohla vyhrotit maličkost. Po rozmístění výbušnin a dotankování letadla čekala posádka na pokyny. Ještě předtím piloti v arabské konverzaci zaslechli slovo Ammán. Priddy byl připravený noční let na neznámé místo v poušti rezolutně odmítnout.
Posádka nakonec obdržela instrukce k letu do Káhiry. Výběr nové destinace měl své politické souvislosti. V New Yorku v té době probíhala mírová jednání mezi Egyptem a Izraelem, ze kterého byli Palestinci vyloučeni. Tím, že egyptský prezident Násir umožnil v Káhiře přistání jimi uneseného letadla, vtáhl do politické hry jejich úděl i rozhořčení.
K nelibosti únosců však nemohly být natankovány plné nádrže. Jumbo se chystalo na hodinový krátký let, po kterém by zůstatková hmotnost neumožňovala přistání na káhirském letišti. Konečně byly po třech a půl hodinách od přistání jeden po druhém nahozeny čtyři motory JT9D-7A Pratt & Whitney. Pak se „Clipper Fortune“ vydal za svitu přistávacích reflektorů na práh potemnělé dráhy 03, ze které v 01:36 h, odstartoval. Ještě předtím obdržela jeho posádka z věže neobvyklou mez odletového povolení - kamkoliv.
Výbušné finále
Dvojici únosců doplnil odborník na výbušniny Abú Mehána, přezdívaný kapitán Ali. Během hodinu trvajícího letu prováděl po letadle „ženijní práce“, a rozmisťoval trhaviny. Mačetou, která byla součástí nouzového vybavení nafukovacích člunů, upravoval podlahu a interiér, kam ukládal trhavinu s rozbuškami. Od kokpitu až po zadní část Jumba pak natáhl zápalné šňůry. Na velitelství PFLP však rozhodli, že i když má být letoun ihned po přistání vyhozen do vzduchu, cestujícím a posádce musí být umožněno těsně předtím uniknout.
Nad rozsvícenou káhirskou aglomerací pak „Clipper Fortune“ zahájil velmi pozvolné klesání. Ferruggio začal organizovat evakuaci, do které byly zapojeny obě posádky. Na přesnou koordinaci nouzového opuštění letadla mezi hlavní palubou a kokpitem nedošlo.
Teroristé sice svolili k evakuaci, ale když do přistání zbývalo několik minut, řekl si Mehána stevardce o zápalky a k jejímu údivu jednu ze zápalných šňůr demonstrativně zapálil. Následně vytáhl zbraň z pouzdra a cestou do přední části, kde cestující nic netušili, sledoval zažehnuté jiskření.
Bylo 04:07 h, když kapitán Priddy s „Clipper Fortune“ po velmi dlouhém přímém přiblížení těsně za prahem dráhy 05 jemně přistál. Piloti aktivovali reverzy, spojlery a brzdili ve snaze, co nejrychleji zastavit. Jakmile „Clipper Fortune“ zastavil, v jeho zadní části se otevřely dveře a s nimi se do tmy odpálily nouzové skluzy.
V tom okamžiku se letoun znovu rozjel!
Diop, který seděl za kapitánem mu s pistolí u hlavy, nařídil, ať pokračuje až na konec dráhy. V přední části se lidé hromadili před zavřenými dveřmi, když si všimli, že do kabiny začal zadními dveřmi pronikat hluk motorů. Jeden z cestujících, který proběhl dopředu, varoval před hořící zápalnou šňůrou, následně přiskočil ke dveřím 2L (druhé odpředu na levé straně) a rychle je otevřel. La Chapelle, který stál v jejich blízkosti, tomu nestihl zabránit. Uvědomoval si, že nafouknutý skluz se nachází v dráze levého podvozku, ale i blízkosti běžícího motoru č. 2.
„Clipper Fortune“ stále pojížděl, nafouknutý skluz měl při každém doteku se zemí snahu vykroutit se z rámu dveří a nechat se nasát běžícím motorem. Několik cestujících se pokusilo zadními skluzy sjet pod letadlo, ale byli sraženi proudem spalin z běžících motorů. Situace hrozila katastrofou. Ferruggio popadl megafon, doběhl s ním do poloviny točitých schodů a směrem ke kokpitu zakřičel: „Zastavte letadlo! Probíhá evakuace!“
Teprve nyní piloti prudce zastavili, vypnuli motory a evakuace se mohla naplno rozběhnout. Cestujícím pomáhali pod letadlem členové posádky, kteří je směrovali do tmy a povzbuzovali k běhu co nejdále od letadla. Do minuty a půl bylo po všem. Z letadla nakonec utekli i únosci. Na chvíli se rozhostilo ticho, ve kterém opuštěný a ztichlý Jumbo Jet s do zelena nasvícenými skluzy vypadal uprostřed černé káhirské noci jako létající talíř.
A pak to přišlo.
Zbytky zničeného Boeingu 747 na káhirském letišti
Barevné trasírky střel začaly dopadat na trup bílo-modrého stroje, který stihl nalétat jen málo přes tisíc hodin. V další chvíli prozářila noc oranžová koule spolu s ohlušující explozí. Trup letounu se otevřel a energie výbuchu vyvrhla do okolí miliony šrapnelů v podobě částí letounu, před kterými se všichni snažili na rovném prostranství ukrýt. K postupně explodujícímu letounu se v autobusech sjížděli egyptští vojáci, kteří všechny odváželi. Autobus, ve kterém se sešla Priddyho posádka, zastavil Diop, který jej chtěl unést do města. Vojáci mu však v tom pohotově zabránili.
Nad Českem operoval „proudový upír“Přezdívá se jí proudový upír, protože létá jen v noci. Létající observatoř SOFIA agentury NASA před rokem přeletěla i nad Českou republikou. Byl to jedinečný zážitek pro fanoušky letectví i pro pracovníky řízení letového provozu. Takový stroj rozhodně nespatříte na obloze každý den. |
Téměř hodinu trvalo, než se podařilo dopočítat všech, kteří byli na palubě letu 93. Jako zázrakem nikdo nezemřel, jen sedm lidí bylo zraněno lehce. Na druhý den byly trosky Jumba, ze kterého šly rozpoznat jen dominantní ocasní plochy, odklizeny a pro cestující i posádku vypravila PANAM zvláštní let. Všichni tři únosci zajatí egyptskou armádou byli po několika týdnech propuštěni na svobodu.
Konec druhého dílu.
Následující a poslední třetí díl je k dispozici na této stránce.
První díl najdete zde.
