Východoněmecký stanový přívěs Camptourist CT7

Východoněmecký stanový přívěs Camptourist CT7 | foto: Jörg Blobelt, CC BY-SA 4.0

S čím se také jezdilo na dovolenou. Stanové přívěsy z NDR

  • 37
Nejen plastové lžičky a duroplastové trabanty, ale i stanové přívěsy Camptourist můžeme pasovat na východoněmecké legendy. V Československu jsme tyto přívěsy vídávali především prostřednictvím německých dovolenkářů, ale mezi jejich uživatele se díky exportu zařadili i někteří z našich spoluobčanů.

Stanové přívěsy tvoří určitý mezistupeň mezi stany a „tvrdými“ karavany (obytnými přívěsy). Pamětníci mají stanové přívěsy zpravidla spojeny s Východním Německem, přesněji tedy Německou demokratickou republiku (NDR), kde se vyráběly v relativně velkých počtech a v bohatém množství variant. Pro jejich provoz tam totiž panovaly ideální podmínky, dá-li se to takto vzletně klasifikovat.

Standardními osobními automobily východoněmeckého lidu byly lehké a maloobjemovými motory vybavené trabanty (postupně přicházely typy Trabant P50, Trabant 600 a Trabant 601), které měly výrazné limity v tahu. I u nejsilnějšího a zároveň nejmasověji a nejdéle vyráběného (v letech 1963 až 1990) typu Trabant 601 je povolena hmotnost nebrzděného přívěsu 300 kilogramů a brzděného přívěsu 400 kilogramů.

Ve východoněmeckém řidičském koláči tak představovali řidiči malých vozů výrazný podíl, což se muselo chtě nechtě odrážet i v karavaningu. A právě proto se v NDR vyráběly vedle několika typů lehkých klasických karavanů (LC 9-200, Würdig 301 a QEK Junior) i stanové přívěsy, kdy z řady variant si i uživatelé trabantů dokázali vybrat tu svou.

Samozřejmě se v NDR vyráběly i „těžší“ karavany (například s celkovou hmotností 700 kilogramů to byly typy Apolda III a Intercamp HS) a podobně tak i stanové přívěsy.

Východoněmecký stanový přívěs Camptourist CT5-2

Stanový přívěs obecně nabízí méně komfortu než klasický karavan. Na druhou stranu stanový přívěs nabízí nezanedbatelné výhody oproti klasickému karavanu, a to nižší pořizovací cenu, a protože se jedná o malý a zároveň plochý přívěs, tak přináší i nesrovnatelně jednodušší a opět levnější přepravu. Výstavba stanu „na přívěsu“ není uživatelsky nijak náročná a během několika kroků vám tam stojí stan o relativně velké podlahové ploše (postavit klasický stan podobné velikosti je o poznání složitější záležitostí).

Stanový přívěs ve Spojených státech amerických, rok 1922

Nemysleme si však, že stanové přívěsy používané k rekreačním účelům byly vynálezem východoněmeckým. Nebylo tomu tak, ty vznikly už mnohem dříve, podobně jako klasické karavany. A je tedy jasné, že Východní Německo nebylo zdaleka jedinou zemí s tovární výrobou stanových přívěsů, dokonce se k nim zařadilo i Československo, i když mnohem později a v nesrovnatelně menším rozsahu.

Zde jen malý úkrok stranou, za kolébku karavaningu jako takového musíme označit Velkou Británii, kde vznikl již v roce 1907 první caravan-club a v roce 1919 se tam zrodil první sériově vyráběný obytný přívěs. Největší rozvoj této kratochvíle však postihl v době meziválečné Spojené státy, kde si to mohlo dovolit nejvíce lidí, a kde s automobilovou vybaveností obyvatelstva byli díky Fordovi před celým světem hodně napřed..

Ale zpět ke stanovým přívěsům z NDR. Východoněmecká myšlenka měla na co navazovat, s nápadem jejich tovární výroby přišli v Německu již ve třicátých letech, ale potom si jeho rozvoj sami neprozřetelně posunuli zbytečnou válkou. V každém případě z tohoto nápadu potom vzešel první východoněmecký stanový přívěs, který vstoupil na scénu v polovině padesátých let pod názvem Campifix. Vyráběl ho podnik VEB Alubau und Metallveredlung Wismar.

Východoněmecký stanový přívěs
Východoněmecký stanový přívěs

Stanový přívěs na fotografiích z prospektu výrobce VEB Fahrzeugwerk Olbernhau. Automobil je Wartburg řady 311/312.

Záhy však výrobu artiklu tohoto druhu převzal podnik VEB Fahrzeugwerk Olbernhau. Město Olbernhau leží v Krušných horách, tedy blízko německo-české hranice. Výroba stanových přívěsů tam běžela pod názvem Camptourist až do roku 1990, kdy byla ukončena v souvislosti s útlumem zájmu o ně po sjednocení Německa a s tím souvisejícími ekonomickými změnami v jeho východní enklávě.

V Olbernhau postupně vznikla celá řada typů přívěsů Camptourist a jejich variant. Byly to především CT5 a CT6 a jejich odvozené varianty (CT5-2, CT5-3, CT6-1, CT6-2). Ještě v roce 1990 se objevil poslední typ CT9, který měl zachránit výrobu těchto přívěsů, ale to už se nezdařilo.

Stanový přívěs Camptourist CT6-2 tažený osobním automobilem Wartburg 353

Camptourist CT9 z roku 1990 měl zachránit výrobu stanových přívěsů v Olbernhau, ale to se už nepodařilo. Na fotografii z reklamního prospektu táhne přívěs Lada Samara.

Podle typu, resp. varianty se pohybovala kapacita camptouristů od čtyř do osmi spáčů. Nejvíce se jich směstnalo do přívěsů řady CT5. Vznikl i okrajový dvoumístný typ CT8, ale ten se vyráběl ve městě Werdau nedaleko Cvikova (tzn. také v Sasku jako Olbernhau).

Stanové přívěsy Camptourist se staly i exportním artiklem. Vyvážely se nejen do socialistických zemí, včetně Československa, ale i na Západ. V Západním Německu a Nizozemsku se prodávaly pod obchodním názvem Alpenkreuzer. Je ovšem také pravda, a vcelku očekávatelná, že na Západě se východoněmecké stanové přívěsy žádným ternem nestaly.

U stanových přívěsů Camptourist byl vtipně řešen kuchyňský modul „přicvaknutý“ na zádi přívěsu. Bylo ho možné používat i během cesty bez toho, aby se stan z přívěsu rozkládal. A u některých typů ho bylo možné i od hlavního tělesa přívěsu oddělit a postavit ve velkém stanu na místo podle vlastního uvážení (na fotografii to vidíme pro názornost opět bez postaveného stanu). Fotografie jsou z dobových prospektů přívěsů Camptourist, vlevo typu CT5-3 a vpravo typu CT6-1.

Nechme však už slov. Stanové přívěsy patří mezi témata, která potěší především obrazovým materiálem. Neváhejme tedy vstoupit do velké galerie.