Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvSpolku Muzeum Technických Zajímavostí Choceň se podařilo na podzim 2022 zakoupit v Maďarsku dva vraky historických motorových vozů československé výroby z období první republiky. Do Maďarska se tyto vozy společně s mnoha dalšími dostaly začátkem druhé světové války, a protože takových němých svědků zavádění motorové trakce u Československých státních drah není nikdy dost, rozhodla se parta nadšenců dva objevené dostat z Maďarska zpět domů.
První motoráček řady M130.3 (konkrétně exemplář M130.323) se podařilo již před Vánocemi přepravit do zázemí spolku MTZ, které se nachází v Čáslavi a jehož stěžejní součástí je i vlastní muzeální dráha (bývalá vlečka). Vůz M130.323 byl vyroben kolem roku 1933 v závodě Tatra Kopřivnice a patří do rozsáhlé množiny tzv. věžáků, jichž existovalo několik řad. O existenci jiného dochovaného kusu této konkrétní řady věžáků (M130.3) se neví.
Vrak bývalého motorového vozu M221.001 v Maďarsku
Druhým nalezencem, a nebojme se říci ještě unikátnějším, je bývalý motorový vůz M221.001. Jedná se o jediný vyrobený vůz řady M221.0 (logicky tedy daný exemplář dostal označení M221.001). Vyrobili ho v roce 1927 v Adamovských strojírnách, které byly vozovou částí brněnské Královopolské. M221.001 je jedním z nejstarších dochovaných motorových vozů československé výroby vůbec. Zatím čeká na svou přepravu v Maďarsku, kde na něm členové spolku provedli nezbytné práce, aby se při převozu na podvalníku nezbortil. Přepravu plánuje spolek MTZ financovat sbírkou, kterou propaguje na svém webu.
Technický stav motoráčků M130.323 a M221.001 není kvůli dlouhodobému působení povětrnostních podmínek nejlepší, důležité je však jejich zachování pro další generace a zamezení dalšího chátrání. Spolek MTZ je plánuje rekonstruovat do vystavovatelného stavu.
 |
Motorový vůz M221.001 a motorizace ČSD
Již jsme si řekli, že náš národní železniční dopravce v meziválečném období exceloval v zavádění motorové trakce. Tenkrát tento obor reprezentovaly především motorové vozy, čas motorových lokomotiv byl kvůli dosahovaným výkonům motorových pohonů pro železniční vozidla ještě hudbou budoucnosti. A ve větším rozsahu se začínalo „odspoda“, tedy od lokálek, i když i na hlavních spojích se také něco dělo, vzpomeňme jen Slovenské strely nebo Modré šípy.
Za první republiky vyrobily naše továrny pro ČSD více než 570 osobních motorových vozů, z čehož jich bylo více než 510 dvounápravových a kolem 65 čtyřnápravových. Více motoráků se vyrobilo v té době pouze v Německu, a to asi sedm stovek. Ale když porovnáme populaci obou zemí, vychází rozsah motorové trakce u ČSD přeci jenom významnější.
A teď zajímavá informace. Těch 570 (nebo kolik) československých motoráků reprezentuje asi pět desítek tzv. řad. Na železnici si můžeme pod slovem řada představit typ. Je sice pravda, že mezi některými řadami byly tak nepatrné rozdíly, že bychom je od sebe rozlišili snad jen podle cedule s označením řady (ke které se přidává ještě pořadové číslo daného exempláře (v našem případě menšího motoráku - tj. věžáku M130.323 - to znamená, že se jedná o řadu M130.3 a 23. exemplář).
Průměrně nám to tedy vychází nějakých jedenáct až dvanáct vozů na řadu. Ale na průměry se nehraje, některé řady obsahovaly desítky exemplářů, naopak nemálo řad reprezentoval pouze jediný vůz (a to by člověk řekl, že z jednoho vozu řadu neuděláš, ani kdyby ses rozkrájel).
Motorový vůz M221.001 z roku 1927
Motorový vůz M221.0
|
A právě jediný exemplář reprezentoval i řadu M221.0. A zde si již sami odvodíme, že tento jediný vůz dostal označení M221.001. A přestože moc povedeným technickým výtvorem nebyl, představuje unikátní exponát kvůli svému stáří a čtyřem nápravám. Jedná se o rok 1927, kdy to tady teprve začínalo, ten pravý boom meziválečné motorizace se u nás konal v letech třicátých.
Pohon zajišťovaly dva kapalinou chlazené zážehové čtyřválce Daimler s vrtáním 150 mm, zdvihem pístů 170 mm a při 1200 otáčkách za minutu dávaly výkon po 100 koních. Čtyřstupňové převodovky, taktéž německého původu, měly hydraulické ovládání řazení jednotlivých převodových stupňů. Převodové skříně byly spolu s motory zavěšeny pod rámem vozu a kroutící moment byl přenášen pomocí kloubových hřídelů na vnitřní dvojkolí. Vzniklo tak uspořádání pojezdu (1A)’ (A1)’.
Motorový vůz M221.001 z roku 1927
Vůz se však v provozu příliš neosvědčil, což se dává do souvislosti s řešením jeho pohonu s mechanickým přenosem výkonu, a tak byl v roce 1933 přestavěn na přípojný vůz Calm 4-7000.
Do Maďarska a zase zpátky
Dne 2. listopadu 1938 bylo vydáno arbitrážní rozhodnutí Německa a Itálie, že jižní část Slovenska s výraznou převahou maďarského obyvatelstva se opět stane součástí Maďarska. Později bylo rozhodnuto, že předají Maďarským státním železnicím (MÁV) lokomotivy, osobní i nákladní vozy, a dokonce i autobusy, pravděpodobně v počtech spadajících pod dané odstoupené území. Ve velké míře byly pro tento převod vybírány bývalé maďarské vozy, které připadly Československu po roce 1918. Například asi prvních 60 % nákladních vozů ČSD vyrobených v maďarském městě Kistrarcsa v roce 1920 bylo vybráno k předání MÁV. V roce 1938 samozřejmě mnoho původně maďarských vozidel neexistovalo, a tak ČSD předaly i bývalé rakouské vagony a některé vyrobené v ČSR v letech 1919 až 1938.
Bývalý motorový vůz M221.001 v Maďarsku
Vrak bývalého motorového vozu M221.001 v Maďarsku
Vůz Calm 4-7000 se stal majetkem MÁV na konci roku 1938 nebo na začátku 1939 a obdržel číslo Cax 5901 (písmeno x znamená u MÁV přívěsný vůz s vlastním topením) a byl pravidelně nasazován v osobní vozbě. O jeho provozu pod tímto označením nemá spolek MTZ žádné bližší informace. Kolem roku 1950 byl vyřazen z běžného provozu a sloužil jako „Kultúrkocsi“ (železničáři pracující daleko od svých domovů ho mohli využívat jako jídelnu a po večerech zde trávit volný čas). V roce 1960 byl přeznačen na pracovní vůz Xp 1106.
György Lovász, který spolku MTZ zprostředkoval odkup vozu od MÁV, se s ním poprvé setkal v Békéscsabě v roce 1975. Poté byl bývalý motoráček přesunut na více než deset let do depa v Szentes. V roce 1985 ho pan Lovász nechal zapsat na seznam historicky cenných vozidel a generální ředitel MÁV ho prohlásil za „chráněného“ směrnicí MÁV č. 109529/1986. V roce 1988 byla chráněným vozidlům přidělena nová dvanáctimístná čísla, vůz tak dostal označení 30 55 117 9037-3 a poté byl převezen do Istvánteleku.
V roce 2020 napsal spolek MTZ první email Györgu Lovászovi s dotazem na odkup daného vozu spolu s M130.323. V roce 2022 se začala s MÁV řešit kupní smlouva, která byla podepsána 5. září 2022.
