Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvTatra Kopřivnice vyrobila v roce 1928 pro Československé státní dráhy sérii 26 malých motorových vozů určených pro regionální tratě s menším počtem cestujících. Byly prvním představitelem originální kopřivnické konstrukce s věžovým stanovištěm strojvedoucího. Motorové vozy řady M120.3 sice trpěly řadou neduhů, do provozu ale některé zasáhly ještě po druhé světové válce.
Motor byl umístěn na pomocném rámu ve středu vozu, vstupní posuvné dveře byly uprostřed bočnic a v čelních stěnách se nacházely přechodové dveře pro přecházení z vozu do vozu. Strojvedoucí pracoval ve věži nad úrovní střechy, přímo nad motorem, což mu umožňovalo dobrý rozhled a při změně směru jízdy se ušetřil čas na přecházení mašinfíry mezi stanovišti. Po stranách věže byly umístěny chladiče a palivové nádrže. Do poměrně malého motoráku se vešlo 36 cestujících. Vozy neměly ještě klasické nárazníky, ale středové spřáhlo, podobné jako u tramvají.
Záchrana a obnova
Z celé 26 kusové série motorového vozu M120.3 se do dnešních dnů dochoval pouze jediný, navíc neúplný kus. Skříň s rámem dlouhá desetiletí chátrala jako bouda pro traťové dělníky ve stanici Skalsko nedaleko Mladé Boleslavi. V roce 2018 ho koupil Oldřich Čížek, který už má za sebou zdařilo renovaci motoráku M120.206.
„Původně jsem ani nevěděl, jaký Věžák se ve Skalsku povaluje. Teprve při bližším zkoumání jsem objevil výrobní štítek a podle něj zjistil, že jde o M120.324 z roku 1928, tedy zřejmě nejstarší dochovaný motorák u nás,“ vysvětluje Čížek. Skříň však byla v hrozném stavu. Není divu, starým plechováním desíky let zatékalo a dřevěná kostra byla až na výjimky ztrouchnivělá.
Železničního nadšence však tento stav neodradil, torzo motoráku koupil a nechal ho převézt do Pardubic. Tam teprve začal zjišťovat, co se dá zachránit a co se bude muset vyrobit znovu. „Z dřevěných částí se podařilo zachovat několik málo nosníků, kovový rám je z více než 80 procent původní,“ vysvětluje nám Oldřich Čížek.
Protože se dochovala vlastně jen skříň s rámem, musí majitel Věžáku shánět nebo nechat vyrobit tisíce součástek. Základem je samozřejmě motor a dvě dvojkolí (jedno navíc hnací), potom také brzdový systém, elektroinstalace a vnitřní vybavení vozu. Podrobná dokumentace se nedochovala, restaurátoři tak postupují podle dochovaných fotografií nebo základních plánků.
Historie M120.324Věžák byl vyroben v roce 1928 pod číslem 51801 jako součást třetí série této řady. Byl přidělen do obvodu ředitelství Hradec Králové a do poloviny 30. let 20. století jezdil na chrudimských lokálkách. Podle pamětníků se krátce objevil ve Vysokém Veselí, aby posléze skončil v Kopidlně. Tam zajížděl například na dnes už neexistující trať do stanice Dobrovice město. Za druhé světové války jezdil pod hlavičkou protektorátních drah (BMB-ČMD). V roce 1940 byl umístěn ve Vysokém Veselí a zde 11. 9. 1941 zrušen. Skříň s rámem nakonec skončila jako zázemí traťmistra ve stanici Skalsko, kde ležela až do roku 2020. |
Bezpečnější a spolehlivější než originál
Věžák M120.324 by se měl na kolejích objevit do čtyř let, Oldřich Čížek chce stihnout výročí sto let od jeho vyrobení. Železniční veterán by měl být dokonce bezpečnější a spolehlivější, než v době svého vzniku. Originální motor nahradí jeho novější alternativa, převodovku s výkyvným převodem nahradí modernější řešení.
Zajímavé bude také dosazení účinnějších brzd. Původní Věžák z roku 1928 měl na dvojkolí bubnovou brzdu, kterou doplňovala brzda ruční. Nově motorák dostane špalkové brzdy na obou stranách kol. Tento systém byl u některých vozů řady M120.3 úspěšně vyzkoušen v době Protektorátu. Zlepšily se tím brzdné vlastnosti, tak proč to nevyužít i dnes, že?
Práce jako na kostele
Přestože se jedná o renovaci motorového vozu, v první fázi práce nejvíce připomínaly truhlářskou dílnu. Vyrobit a sestavit celý rám trvalo řadu měsíců. Dřevo se muselo nechat vyschnout, některé díly se pak lepily a ohýbaly.
Dřevěná kostra motorového vozu M120.324 odpovídá orginálu.
V poslední době se z truhlářské dílny stala dílna klempířská. Dorazily totiž vnější plechy, které jsou sice vyrobené na míru, musí se nejprve naohýbat a potom pomocí malých šroubků připevnit na rám.
Práce na Věžáku M120.324 je a bude více než dost, podle Oldřicha Čížka by se hodily další ruce: „Na obnově pracujeme jen ve dvou, uvítáme jakoukoliv pomoc, jak finanční nebo materiální, tak i osobní.“. Jak se k projektu obnovy motorového vozu připojit, najdete na webu vezak.cz.