náhledy
Mezi československé lokomotivy vyráběné ve velkých počtech patří i nenápadná motorová lokomotiva řady T334.0, zvaná Rosnička. Uživatelů měla nepočítaně, kromě ČSD jezdila u řady průmyslových podniků na jejich vlečkách. A dostala se i na vojnu. (foto: Manipulační vlak vedený lokomotivou T334.019 pod podlešínským viaduktem ve směru od Kladna do Zvoleněvse)
Autor: Petr Ovsenák
Motorová lokomotiva řady T334.0 byla určena primárně pro lehký a střední posun. Ale bylo ji možné spatřit i v lehké traťové službě, především s nákladními vlaky na vedlejších tratích. Na fotografii vidíme nostalgický vlak vedený zelenou Rosničkou T334.0866, kterak se setkal v železniční stanici Sychrov s motorovou jednotkou řady 845. A právě na nostalgické jízdy osobních retrovlaků se používají přeživší a udržované Rosničky dnes.
Autor: Miloslav Rejha, CC BY 4.0
V Československu se vyráběly dva typy lokomotiv, které získaly přezdívku Rosnička. A u obou se tak stalo kvůli jejich zelené barvě. Lokomotivy to byly zcela rozdílné: rychlíková parní lokomotiva řady 464.2, kterou vyrobili v pouhých dvou kusech v plzeňské Škodovce, a lehká motorová lokomotiva řady T334.0 zkonstruovaná v ČKD, která byla vyráběna v relativně velkých počtech.
Autor: Miloslav Rejha, CC BY 4.0
Rosnička T334.0 se narodila v ČKD, tak jak se to u nás v době centrálně řízeného hospodářství motorovým lokomotivám standardně stávalo. Výroba rosniček, v celkovém objemu úctyhodných 596 exemplářů, běžela v letech 1961 až 1973 postupně v těchto závodech: ČKD Sokolovo Praha-Libeň (90 kusů), Tatra Smíchov (235), Strojárske a metalurgické závody Dubnica nad Váhom (140) a Turčianské strojárne Martin (131).
Autor: Jindřich Běťák, CC BY-SA 3.0
Lokomotivy T334.0 se začaly vyrábět pro ČSD v zeleném kabátě, odtud vznikla přezdívka Rosnička. Později se objevily lokomotivy v barvě červené (pro ČSD) nebo modré (pro podnikové vlečky). A vojenské lokomotivy byly v barvě khaki. Ale i když je tato lokomotiva červená, modrá a nebo khaki, nebojme se jí říkat Rosnička taky.
Autor: Miroslav Volek, CC BY 2.0
Z celkových 596 vyrobených lokomotiv řady T334.0 připadlo 89 kusů ČSD a 41 kusů tzv. ostatním složkám ČSD (traťové hospodářství). Železniční vojsko odebralo 23 lokomotiv. Největší „koláč“ v objemu 334 kusů byl vlastně rozdroben mezi řadu průmyslových podniků pro jejich železniční vlečky. A nakonec, export se týkal 109 lokomotiv, z toho šlo 71 do NDR, 11 do Maďarska, 4 do Rumunska a trochu specialitou bylo 23 lokomotiv s širokým rozchodem 1676 mm do Indie.
Autor: Jiří Bernard, CC BY-SA 3.0
Z označení řady T334.0 vyčteme následující parametry. Písmeno „T“ patří motorovým lokomotivám. První číslice udává, že lokomotiva má tři hnací nápravy. Z číslice druhé vypočteme (přičteme k ní trojku a vynásobíme deseti) maximální povolenou rychlost 60 km/h. A třetí číslice nám prozradí (přičteme k ní desítku) nápravový tlak 14 tun.
Autor: Jiří Bernard, CC BY-SA 3.0
Všechny tři nápravy této lokomotivy jsou hnací a jsou umístěny v pevném podvozkovém rámu. Srdcem lokomotivy je naftový čtyřdobý dvanáctiválec ČKD 12V 170 DR o výkonu 300 kW. Přenos výkonu je hydrodynamický. (foto: Lokomotiva T334.0 na kladenském Trojáku)
Autor: Tomáš Rouček
Řada T334.0 byla s platností od 1. ledna 1988 přeznačena podle nové metodiky na řadu 710, kde sedmička na první pozici patří motorovým lokomotivám.
Autor: PetrS., CC BY-SA 3.0
Alespoň jednou fotografií si představíme zástupkyni rekonstruovaných rosniček. Rekorosni (geneze přezdívky je zřejmá), oficiálně lokomotivy řady 711 vděčí za svůj vznik zásadní přestavbě některých z lokomotiv řady 710 ve firmách ŽOS Nymburk, ŽOS Vrútky a JLS Jihlava. Ze staré 710 byl použit původní rám a pojezd, vše ostatní je prakticky nové. Zásadní změna se týká přenosu výkonu, který má Rekorosňa 711 elektrický. Lépe je řešena také nástavba s kabinou, čímž získal strojvedoucí lepší výhled. Mezi jednotlivými exempláři rekonstruovaných lokomotiv jsou rozdíly, ostatně jedná se o kusovou výrobu. A ty z nejšťastnějších dostaly spalovací motor od Caterpillaru.
Autor: Karel Perner, CC BY-SA 4.0
Tyto lokomotivy řady T334.0 už dosloužily.
Autor: Kevin Prince, CC BY-SA 2.0
Třiadvacet lokomotiv řady T334.0 sloužilo u železničního vojska. Samozřejmě ne jako stroje bojové, ale jako stroje pracovní. Parketou železničního vojska byla totiž obnova a výstavba železničních tratí a v případě válečného stavu zabezpečování železničního provozu. Ostatně stejně to fungovalo i mezi válkami a několik tehdy používaných obrněných vlaků patřilo tzv. útočné vozbě. (foto: Lokomotiva T334.0840 železničního vojska ve stanici Tochovice, březen 1990)
Minimálně šestnáct z celkem třiadvaceti „vojenských“ lokomotiv T334.0 bylo z výroby dodáno Vojenskému útvaru 3992 do Pardubic. I když se v průběhu doby lokomotivy mezi útvary přesouvaly, byl VÚ 3992 v rámci železničního vojska jejich největším uživatelem. (foto: Lokomotiva T334.0840 železničního vojska ve stanici Tochovice, červenec 1988)
Autor: Milan Šrámek
Vojáci měli své lokomotivy nastříkány barvou khaki. Zde vidíme lokomotivu řady T334.0 železničního vojska v překladišti Lavičky v květnu 1990.
Historické lokomotivy, železniční stanice Bratislava Východ. Vpravo je zelená lokomotiva řady T334.0 přezdívaná Rosnička.
Autor: Miroslav Volek, CC BY 2.0
Trojice lokomotiv odstavených ve stanici Červené Pečky, vpředu je Rosnička.
Autor: Michal Gregor, CC BY-SA 4.0
Rosničky vtrhly i na modelová kolejiště, zde vidíme jednu modrou. Na sousední koleji je model těžké dieselové lokomotivy u nás zvané Ragulin. Dva exempláře této lokomotivy Československé státní dráhy zkoušely, ale zjistilo se, že takové mohutné stroje nejsou pro zdejší neelektrifikované tratě vhodné.
Autor: Petr Eret, MF DNES
Ještě jednou Rosnička na modelovém kolejišti v měřítku TT (1:120), to se prostě neokouká.
Autor: Petr Eret, MF DNES