Jaká je prosím výhoda toho, že standardně je to určeno pro jízdu s kabinou vzadu? Přece když to jelo kabinou dopředu, tak musel mít strojvůdce mnohem lepší výhled na trať. Sice v případě srážky nebyl chráněný masou motoru, ale s tím se snad běžně nepočítá. Děkuji za případnou osvětu.

Standardně se jezdilo oběma směry, lokomotiva se neotáčela. V té době byly - podobně jako na páře - lokomotivy obsazovány dvěma lidmi. Zavádění jednomužné obsluhy (pro feministky jednoženné) bylo až pozdějšího data. Pro posun s výhledem z bočního okénka bylo zjednodušené ovládání i na druhé straně.

Dvě koncová stanoviště by byla méně vhodná pro posun, lokomotivu by zdražovala a zvětšovala délku i hmotnost - užívalo se u traťových lokomotiv.

Věžové stanoviště by tehdy neumožnilo použití tak rozměrných agregátů.

Není to chytání za slovo - jen zajímavost na okraj:

Motor 6S310DR (i novější K6S310DR) Byl nízkootáčkový (cca 350 - 750 ot./min.) - proto to fascinující pomalé bublání motoru - ale nebyl (jak se v textu uvádí) pomaluběžný. Kriteriem pomalu/rychloběžnosti je střední pístová rychlost. Vzhledem k úctyhodným rozměrům (tedy i zdvihu) pístů byla i při nízkých otáčkách střední pístová rychlost vysoká.

Nějaký srandamotůrek s desetinovým zdvihem by pro její dosažení musel mít desetinásobné otáčky.

Před výkony a výdrží těchto motorů smekám a za fotoreportáž děkuji.

Stejně tak děkuji za případné doplnění konkrétními čísly - píšu v rychlosti a nemám čas to hledat.

Díky, moje chyba, opraveno.

Malý Hektor se dočkal i vystřihovánky, provázené zajímavým osudem. Vytvořil ji ing. arch. Jaromír Svoboda ve svých 18 letech, kdy už měl za sebou velmi plodné autorské období - a model lokomotivy v modrém provedení se třemi vagóny byl jedním z jeho posledních. Vydán ale nebyl a setrval v šuplíku půl století - až při příležitosti vydání knihy Papírová archeologie 1 byl do publikace zařazen jako speciální příloha. Celá souprava, nazvaná Nákladní vlak, je k vidění na stránkách Papírové archeologie.