zavřít
1 / 25
náhledy
Jedním ze symbolů socialistické federativní Jugoslávie byl luxusní modrý vlak prezidenta Tita. Státník s autoritativními prvky vládnutí byl ve funkci v letech 1953 až 1980 a svým přístupem dokázal držet nesourodý státní útvar pohromadě. K tomu mu dopomáhal i Modrý vlak, na jehož palubě se po Jugoslávii tolik nacestoval.
Autor: Orjen, CC BY-SA 4.0
Modrý vlak (Plavi voz/Плави воз) využíval jugoslávský prezident Josip Broz Tito jak při cestách po své zemi (od roku 1963 nesla název Socialistická federativní republika Jugoslávie / SFRJ), tak i na výjezdy za hranice. Na jeho palubě přijímal i významné zahraniční hosty (samozřejmě když státní návštěva měla souvislost s jízdou vlaku, rozhodně to neznamená, že když takový významný návštěvník přiletěl do Bělehradu, byl hned odveden do vlaku).
Autor: Srđan Popović, CC BY-SA 4.0
Jugoslávský prezident Josip Broz Tito se zdraví z okna Modrého vlaku s dětmi. V přítmí interiéru vozu při něm stojí jeho žena Jovanka.
Autor: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
A zde, aby se to nepletlo, paní prezidentová Jovanka v plné kráse v okně přiznaná a naopak upozaděn je její choť, mocný jugoslávský vládce Josip Broz Tito.
Autor: JSC Serbian Railways
Jméno Modrého vlaku vychází z jeho barevné úpravy Luxusní vlak nejvyššího státníka bylo potřeba odlišit od „šedi“ běžných osobních vagonů jugoslávských drah barvy zelené. A právě modrá barva představovala tu nejvhodnější alternativu (vyzařovala důstojnost a majestát – kam se hrabe například taková červená, sice původně barva královská, kterou to ale ještě ve středověku pomalu přešlo a v minulém století už to s ní šlo pěkně z kopce). O modré se navíc říká, že byla Titovou barvou nejoblíbenější.
Autor: Falk2, CC BY-SA 4.0
Neznamená to však, že Modrý vlak byl modrý i v interiéru. Tedy pokud zrovna nejsme v této koupelně mezi ložnicemi Tita a jeho ženy, ta byla modrá až běda (mluvíme stále o té koupelně).
Autor: JSC Serbian Railways
V jiných místnostech už té modré tolik nebylo, tam už se dalo klidně žít (o spaní ani nemluvě) v prostředí s převažujícími barvami subjektivně teplými. Zde jsme konkrétně v ložnici Titovy ženy.
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Modrý vlak, který vidíme v galerii a jehož řada vagonů se dodnes dochovala, byl zprovozněn v roce 1959. Většina fotografií v galerii jsou z doby současné či nedávné, kdy jsou tyto vozy ve funkci provozovaných muzejních exponátů. Fotky starší z doby, kdy vlak sloužil Titovi, určitě poznáte i bez nápovědy.
Autor: Srđan Popović, CC BY-SA 4.0
Když hovoříme o Titově vlaku a roku zprovoznění 1959, tak musíme dodat, že podobně jako měla Ivuška ještě jednu kamarádku Sašu, tak i Tito měl ještě jeden svůj vlak. Tady to ovšem nebyl takový průšvih, protože je měl v časové ose situovány hezky za sebou a ne paralelně (a mnozí ví, že i nakonec s tou Ivuškou to bylo trochu jinak). Několik prvních vagonů pro ten první vlak vzniklo opravou vagonů původního předválečného vlaku královského (Jugoslávie byla v době meziválečné královstvím). Lokomotivy se používaly samozřejmě parní, jednu z nich právě vidíme.
Autor: Herbert Ortner, CC BY 4.0
Pro nový Titův vlak, uvedený do služby v již zmíněném roce 1959, byly pořízeny tři západoněmecké dieselhydraulické lokomotivy, které byly v Jugoslávii označeny řadou JŽ D66, později přeznačenou na JŽ 761. Jednotlivé lokomotivy byly pojmenovány podle míst významných bitev jugoslávských partyzánů: Dinara, Kozara a Sutjeska.
Autor: Orjen, CC BY-SA 4.0
Ještě jednou lokomotivyřady JŽ D66 (JŽ 71). Továrním typové označení bylo Krauss-Maffei ML 2200 C’C’ a jednalo se o šestinápravovou lokomotivu, kdy výrobce konstrukčně vyšel ze své předchozí a nakonec legendární čtyřnápravové lokomotivy, známé na celém světě pod označením Německých spolkových drah řadou V200. Za „přidáním“ dvou dalších náprav pro Jugoslávce byl důvod prozaický, a to obecně nižší únosnost jugoslávských železnic, a tak bylo potřeba snížit nápravový tlak. Jinak také vidíme, že Modrý vlak často vyjížděl kvůli stoprocentnímu zajištění provozní spolehlivosti s dvojicí lokomotiv.
Autor: JSC Serbian Railways
V roce 1978 byla trojice západoněmeckých lokomotiv nahrazeny čtveřicí šestinápravových dieselelktrických lokomotiv od firmy General Motors EMD, typu EMD JT22CW-2, v Jugoslávii označených řadou JŽ 666. Tři převzaly jména od svých předchůdkyň, čtvrtou pojmenovali Neretva. Jedna z nich, na kterou se díváme, je stále, nebo ještě nedávno byla používána, ale už se samozřejmě musela smířit s rolí běžné neprivilegované lokomotivy.
Autor: Jon Worth, CC BY 2.0
Tito ve svém vlaku za celou dobu pohostil více než šest desítek hostů z vrcholu politického řetězce. Zde vidíme britskou královnu Alžbětu II.
Autor: JSC Serbian Railways
Snad ještě zajímavější jsou pohledy do interiéru Modrého vlaku, zde vidíme jednu z jídelen.
Autor: pixabay, public domain
Jeden ze salonů v Modrém vlaku
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Zákoutí se stolem u barového pultu v Modrém vlaku
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Sestava vagonů Modrého vlaku nebyla neměnná, záleželo na délce cesty, počtu zúčastněných a podobně. Z portfolia vagonů jmenujme v první řadě prezidentský vůz (s osobními prostory Tita a jehoženy, jejich koupelnou, kanceláří a přijímacím salonem), dále dva jídelní vozy, konferenční vozy, salonní vůz pro hosty, spací vozy s několika oddělenými kabinami a také technické a zabezpečovací vozy pro personál vlaku a ochranku. Vagony určené pro VIP byly klimatizované, vagony pro provozní účely „pouze“ vytápěné. A také nesmíme zapomenout na speciální nákladní skříňový vagon pro přepravu automobilů, do něhož se vešly čtyři osobní automobily, přičemž i tento vagon byl vytápěný. Kapacita vlaku byla celkem 92 míst a k tomu měl 90 lůžek. Interiér vlaku byl zhotoven převážně ze dřeva.
Autor: Srđan Popović, CC BY-SA 4.0
Titova kancelář v Modrém vlaku
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Titova ložnice v jeho vlaku
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Koupelna Modrého vlaku situovaná mezi ložnicí Tita (viz dveře) a ložnicí jeho ženy (na druhé straně, za zády fotografa)
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Dámská ložnice, patřící paní prezidentové
Autor: Bdx, CC BY-SA 3.0
Modrý vlak, včetně jeho předchůdce, najel od roku 1946 do roku 1980 více než 600 tisíc kilometrů. V porovnání s jinými vlaky to za daný časový úsek není mnoho, ale když si uvědomíme, že byl určen prakticky pro akce pod vedením stále jednoho a toho samého člověka, hned ta čísla vidíme v jiném světle. To se nám naopak těch kilometrů může zdát docela dost. Ale zase si musíme uvědomit, že ten člověk rozhodně nebyl nadšeným uživatelem letecké dopravy. V každém případě Modrý vlak vezl prezidenta Tita v roce 1980 i na jeho cestě poslední, kdy špalíry truchlících obyvatel lemovaly trať. V roli dopravní platformy jugoslávských špiček se potom Modrý vlak příležitostně používal až do roku 1989.
Autor: JSC Serbian Railways
Původní a již dlouho chátrají západoněmecké motorové lokomotivy z Titova Modrého vlaku s uklidňující zelení vůkol.
Autor: Herbert Ortner, CC BY 4.0
Dnešní využití lokomotivy posledního typu pořízené původně pro Titův vlak představuje vozbu nákladních vlaků.
Autor: Kabelleger / David Gubler, CC BY-SA 3.0
Dnes jsou zachovalé vozy Titova Modrého vlaku příležitostně zapojovány za nepůvodní lokomotivy.
Autor: Srđan Popović, CC BY-SA 4.0
