V předvečer vaší plnoletosti – bylo to na Štědrý den – se s vámi tehdy utrhl kus skály ve středočeském lomu Velká Amerika a spadl jste z třiadvaceti metrů. S velkým štěstím jste přežil. Pamatujete si detailně tento zásadní moment, jenž vám změnil život? Co se tenkrát stalo?
Pamatuji si všechno. Šli jsme se dvěma kamarády lézt bez jištění do míst, kde jsem už předtím byl snad stokrát. Jenže ve skále byly mikrotrhliny a v nich led. Přeskočil jsem na stupeň, který se se mnou uloupnul. Rukama jsem se držel za dva výstupky. Visel jsem tam asi dvě minuty, než jsem si rozmyslel, že se zkusím odrazit, abych se při pádu nepotloukl o skálu. Že když budu mít štěstí, pak se dole probudím. Odrazil jsem se a kamarádi mi pak říkali, že jsem se ve vzduchu prapodivně otočil a dopadl na ruce a na kolena. Způsobil jsem si tříštivou otevřenou zlomeninu pravé stehenní kosti a dislokovanou zlomeninu levé pažní kosti, několik tržných ran, sériovou zlomeninu žeber – i patní kost to trochu odnesla – a k tomu nějaké ty tržné rány, těžko zjistitelná vnitřní zranění a těžký otřes mozku. Prý asi za pět minut jsem se probral z bezvědomí.
Náš vynález je v menším měřítku srovnatelný s vynálezem dieselového motoru, který překonal parní stroj.