Ačkoliv by se mohlo zdát, že tento nápad zní velmi logicky a jednoduše, navrhnout a otestovat správné řešení trvalo roky. Létání s motocyklem pod křídlem ale přináší nejednu komplikaci. Miloš Václav, vzděláním strojní inženýr, ale především letec se čtyřicetiletou praxí do svého snu vložil veškerou energii a důvtip. Na samém začátku bylo výhodou, že předpisy spojení motorky a paraglideru nezakazují, pokud se nepřekročí maximální vzletová hmotnost daného křídla. Rozhovor pro Technet.cz vznikl přímo na startovní louce.
Kde se zrodil nápad vzlétnout s motorkou?
Poprvé mě to napadlo, když jsem šlapal do kopce s dvacetikilovým batohem. Úpěl jsem a přemýšlel, jak si to ulehčit. Druhá vlna přišla, když jsem doletěl do Polska ke Krakovu. Vracel jsem se stopem, autobusem, vláčkem, pak větším vlakem a ještě větším vlakem. Do Olomouce jsem dorazil v pět ráno a rovnou jsem jel prvním osobákem do práce. To byla poslední kapka. Koupil jsem si motorku a začal to zkoušet.
 |
Když jste začal přemýšlet, jak motorku uchytit pod paraglidový padák, měl jste vůbec z čeho čerpat? Třeba ze zkušeností jiných lidí?
Jen velmi málo. Pořád jsem brouzdal po internetu a hledal létající motorky na padáku. Zjistil jsem, že ve světě proběhly tři pokusy a každý to řešil po svém. Snažil jsem se to okopírovat, ale moc to nešlo. Nakonec jsme měsíc se synovcem na zahradě u mé sestry věšeli motorku pod jabloní na konstrukci a vymýšleli, jak to udělat, abychom nemuseli nic navařovat ani stavět pevnou konstrukci. Potřeboval jsem po přistání všechno rychle odstrojit, sbalit a jet. Motorka navíc nesměla mít žádné úpravy, které by narušily homologaci. Celé řešení jsme museli napasovat na běžný silniční provoz.
Ostatní to takhle řešit nemuseli. Red Bull byl velmi úspěšný, jenže tam létal profesionální kaskadér na akrobatickém speciálu. Dělal rychlé slety z kopce na extra malém, velmi rychlém padáku a nikdo se netrápil značkami, směrovkami ani homologací. (projekt Ride & Fly francouzského freestyle motokrosaře Toma Pagèse, rok 2024, Les Portes du Soleil v Horním Savojsku, pozn. red.) Pokoušel se o to i někdo v Americe, a dokonce nějaký turecký pilot, ale jejich řešení se mi nezdálo dost dobré. Nakonec to dopadlo takhle. Je to jednoduché a funguje to.
Co bylo nejtěžší vymyslet? Uchycení padáku tak, aby motorka visela v těžišti?
Když motorku zavěsíte vepředu a vzadu na dva popruhy, vznikne áčko. Pilot pak má nohy uvnitř něj a popruhy ho omezují. To se mi nelíbilo. Náš systém vede závěs přímo z těžiště. Hlavní závěs je těsně před pilotem, já visím na karabinách hned vedle a obojí jde společně do padáku. Funguje to proto, že nejsem přímo součástí motorky. Když se nepovede start a upadnu, dokážu se od ní vzdálit na půl metru až metr, jak se popruhy natáhnou. Je to bezpečnější než být k ní napevno přikurtovaný. Tohle se nám povedlo a funguje to dobře.
Ing. Miloš Václavje strojní inženýr – konstruktér. Létá 43 let, z toho 10 let na rogalech, 10 let s paramotory a 36 let volně na padákových kluzácích. V letech 1993–1996 byl dvakrát mistrem a dvakrát vicemistrem Slovenska v paraglidingu, v roce 2008 byl mistrem ČR v motorovém paraglidingu v kategorii dvoumístných padákových tříkolek. |
Jak těžké bylo najít vhodnou motorku?
Velice těžké, má to dlouhou historii. Nejdřív jsem si myslel, že budu létat s dvousetkilovým chopperem (Honda Shadow 600 s odlehčovací úpravou převodovky o suché váze 196 kg, pozn. red.), krásně v záklonu v aerodynamické poloze. Pak jsem zjistil, že dvě stě kilo by teoreticky vzlétlo, jenže já s takovou motorkou na kopci nedokážu ani hnout. Přišla tedy Beta Alp 200, lehoučká italská motorka se 120 kily (suchá hmotnost 108 kg, pozn. red). Ta už byla dobrá, ale vyžadovala speciálně velký padák, protože i já jsem byl tehdy těžký a najednou letělo 250 kilo.
Po dvou letech létání jsem narazil na tuhle, která běžně není v nabídce ani v katalozích. Je to Montesa (španělská Honda Montesa Cota 4RIDE, 259 cm3, pozn. red.) a váží jen 86 kilo, tedy jako normální chlap. Řekl jsem si, že když zhubnu, budou to vlastně dva lidé. Stačí mi tak běžný dvoumístný padák a poletí to. (Miloš Václav následně opravdu záměrně zhubl o 30 kg, pozn. red.) Výběr motorky trval zhruba čtyři roky a tato třetí varianta je velmi uspokojivá. Jede stovkou a smí na dálnici, takže přesun o sto kilometrů z bodu A do bodu B není problém.
Dá se sehnat i úplné prdítko s padesátikubíkovým motorem, které váží padesát kilo, ale jede čtyřicítkou. Já se ale chci přesouvat. Chci se vrátit z Polska domů nebo zajet na Slovensko a lítat z kopce u Žiliny. Potřeboval jsem dospělou motorku: 250 kubíků, aspoň stovka, certifikace, a hlavně váha normálního člověka. Mám štěstí, že jsem na ni narazil.
Jak je to s předpisy? Je to vůbec legální?
Ano, je to plně legální ve vzduchu i na silnici. Zajímavé je, že předpisy pro padákové kluzáky neřeší, co všechno na pilotovi visí nebo co si bere s sebou. Pilot si může vzít vysílačku, velký foťák, kameru na hlavu, termosku nebo láhev s vodou v batohu. Může si bokem zavěsit lyže. Jsou lidé, kteří létají se psem. Jiný si za záda zavěsí skládací kolo a letí. Dokud pilot nepřekročí maximální hmotnost pro daný padák, může si vzít v podstatě cokoli. A já jsem si vzal motorku. Měl jsem štěstí, že se motorka a padák v tomhle systému nepřekrývají. Když letím na padáku, visí pode mnou vypnutá, studená, mrtvá motorka. Je to prostě zátěž. A když jedu po silnici, padák sbalím a vezu ho s sebou jako zavazadlo. Certifikaci ani homologaci motorky to vůbec neovlivňuje.
Jak na to reagují lidé?
Většinou pozitivně, hodně se diví. Samozřejmě jsou i negativní ohlasy, ne všem pilotům se to líbí. Padají otázky typu: „A co když mu upadne výfuk a někoho zabije?“ Proto jsem dělal pevnostní zkoušky nad rámec toho, co jsem musel. Chtěl jsem ukázat, že je to nejen legální, ale že to skutečně funguje. A ono to funguje.
Úplně pozitivní reakce zažívám všude v zahraničí. Ve Francii, ve Španělsku i v Rakousku byli lidé nadšení. Na Slovensku mi většina lidí fandí. Tady v Česku jsou piloti velmi kritičtí. Hodně o tom přemýšlejí, diskutují u piva a já jim musím dokazovat, že je všechno v pořádku.
Start a přistání s motorkou musí být dost náročné. Obejdete se bez pomocníků?
Jeden pomocník tam být musí. Zezadu mě roztlačí a šoupne do vzduchu, protože startuji bez motoru. Bez něj to nejde a beru to jako daň. Když přijedu na kopec a nikdo tam není, nevzlétnu. Otočím motorku a sjedu dolů, musím být s kamarádem. Při velmi silném větru musejí být zepředu ještě dva lidé, kteří mě drží, když se padák zvedá. Je to obrovská plocha a ve větru v ní je obrovská síla, takže mě přidrží, aby nám to neškublo dozadu.
Samotný start je technicky mimořádně náročný. Nemůžu udělat úkrok do strany, necítím padák a všechny síly se přenášejí přímo do motorky. Už start s normálním padákem je náročný. Začátečníci klidně startují napodruhé nebo napotřetí a ani superpilotům to vždycky nevyjde napoprvé. Padák nějak vyletí, spadne bokem a start se opakuje. S motorkou je to pětkrát komplikovanější. Potřebuji opravdu výborné podmínky a vítr přesně zpředu. S bočním větrem, jak to piloti běžně dělají, startovat nemůžu. Padák musím mít stoprocentně rozložený.
Přistání je naopak nejjednodušší. Před přistáním si dám nohy na přední stupačky (umístěné na vidlicích předního kola, pozn. red.), přední kolo tak mám pod kontrolou, řídím padák a krásně dosednu bez nárazu. To je lahůdka. A za letu není problém vůbec. Pro pilota ani pro padák není rozdíl, jestli pod ním visí osmdesát kilo železa, nebo osmdesát kilo masa.
Zažil jste s motorkou někdy velké pochyby nebo strach? Že si třeba řeknete, že tohle přistání nezvládnete?
Létám více než čtyřicet let, takže strachu jsem si v běžném létání užil dost. Do kritických, hraničních situací se už nehrnu. Pilot může létat s větší rezervou, s menší, nebo riskovat. Mám za sebou i nějaké pády a zlomeniny, takže se držím zkrátka. Takovou situaci jsem s motorkou nezažil.
Jednou jsem pokazil start a válel jsem se s motorkou sudy dolů z kopce. Nebe, motorka, tráva, nebe, motorka. Měl jsem velké štěstí, že se mi nic nestalo. Vypadalo to blbě, ale to byly úplně první starty. Ještě jsem neměl přední stupačky, nebylo to tak vymakané a teprve jsem sbíral zkušenosti.
Myslím, že úroveň bezpečnosti se tady dodržet dá, jen pilot musí být velmi dobrý a technicky zdatný. Hlavně na starty, pak i na samotné létání. Začátečník to dělat nemůže. Mám za sebou čtyřicet let zkušeností na padáku, jsem už ten starý pilot. Proto říkám, ať si žádný motorkář nemyslí, že se za měsíc naučí létat na padáku, posadí za sebe Máňu a poletí. Je to opravdu dost extrémní. (Miloš Václav je dvojnásobný mistr a dvojnásobný vicemistr Slovenska v paraglidingu a v motorovém paraglidingu mistr České republiky, pozn. red.)
Jaké máte plány do budoucna?
Příštích deset let chci lítat s motorkou. Je to hrozně pohodlné: vyjet na kopec, zalétat si, někde přistát a dojet domů. Musím jen vychytat drobnosti. Chci, aby mi příprava na start trvala pět minut a po přistání jsem to za deset minut sbalil a odjel. Teď ladím detaily, aby to bylo klik, klik, cvak, cvak a letím. Žádný jiný problém už nevidím.
