Světová meteorologická organizace se pochlubila dvěma novými rekordmany v kategorií blesků, ten největší zachycený na délku měřil přes 700 kilometrů, ten s nejdelší dobou výboje trval přes 16 sekund. Na první pohled neuvěřitelná čísla však nemusí být tak extrémní, jak by se mohlo zdát.
Tradičně se velikost blesků měřila pomocí sítě pozemních senzorů patřících do sítí LMA, Lightning Mapping Array, v překladu „pole mapující blesky“. Každé toto pole senzorů sbírá data z určitého prostoru, a pokud jej blesk přesahuje, nebo proběhne zcela mimo, není změřen vůbec, či jen částečně.
Oba rekordy byly zaznamenány novými satelitními metodami, takzvanými GLM, Geostationary Lightning Mappers, tedy geostacionárními mapovači blesků. Ty jsou součástí satelitů GOES-16 a GOES-17 provozovanými NASA a z prostoru nad Evropou je doplňují senzory na družicích Meteosat, Asii pak pokrývají senzory LMI (lightning mapping imager) na čínských satelitech FengYun-4.
„Toto zásadní rozšíření našich možností dálkového průzkumu z vesmíru umožnilo detekci dříve nepozorovaných extrémů při výskytu blesku, známých jako megaflash, které jsou definovány jako horizontální výboje blesku v bouřkových systémech dosahující délky stovek kilometrů,“ uvedl Michael J. Peterson ze skupiny Space and Remote Sensing Group v Los Alamos National Laboratory.
Nově jsou tak meteorologové schopni zaznamenat a změřit blesky o velikosti, která dříve nebyla možná, nebo se povedla jen výjimečně.
Vizualizace satelitního záznamu megablesku s nejdelší dobou trvání.
Ten zatím nejdelší zaznamenaný blesk proběhl oblohou 30. září 2018 v Brazílii a měřil 709 kilometrů. O něco menší megablesk, s detekovanou délkou 500 kilometrů, osvítil nebe nad Texasem, Oklahomou a Kansasem o rok dříve, 22. září 2017. O deset let dříve byl za rekordmana blesk nad Oklahomou o zaznamenané délce 320 kilometrů. Pro představu, běžné blesky, které při bouřce křižují oblohu, mají délku 1 až 20 kilometrů.
Nově zaznamenaným rekordmanem v délce trvání výboje je blesk, který na 16,73 sekundy rozzářil 4. března 2019 nebe nad Argentinou. Předchozí rekord v této kategorii byl z roku 2012, nebe nad Francií rozzářil na 7,74 sekundy.
Nejplodnějším místem pro výskyt blesků je Jižní Amerika, pro její hornatá území a vlhké podnebí. Například ve Venezuele v okolí jezera Maracaibo proběhne zhruba 300 bouřek za rok, na každý čtvereční kilometr připadá podle NASA 223 blesků ročně. Celkově, podle National Geographic, zeměkouli zasáhne více než 100 blesků každou sekundu.
Blesky se nevyplatí podceňovat
Monitoring a zkoumání vlastností a chování blesků má podle WMO i bezpečnostní důvody a právě nalezené megablesky mohou veřejnosti připomenout, že bouřka a blesky jsou nebezpečné. WMO připomíná pravidlo „30-30“, pokud je mezi bleskem a hromem časová prodleva menší než 30 sekund, běžte se schovat někam pod střechu a počkejte tam ještě 30 minut poté, co uvidíte poslední záblesk.
To, že nemáte bouřkový mrak nad hlavou a neskrápí vás provazy deště, totiž ještě neznamená, že jste v bezpečí. Některé blesky totiž nevznikají ve spodní, negativně nabité části mraku, ale naopak v jeho horní, pozitivně nabité části. A právě tyto „pozitivní blesky“ jsou nebezpečné proto, že se šíří i desítky kilometrů od bouře a mohou udeřit i v místech, kde si lidé zatím připadají zcela v bezpečí.
