zavřít
1 / 8
náhledy
Mezi „pravěké“ pokusy o letoun dnes známé kategorie Very Light Jet (VLJ) patří Potez-Heinkel CM 191 z roku 1962. Jednalo se o výsledek první vývojové spolupráce německého a francouzského leteckého průmyslu od konce druhé světové války. Tehdy ovšem na takový letoun doba ještě nedozrála, a tak vznikl pouze ve dvou prototypech.
Autor: dobové materiály výrobce
Malý dopravní Potez-Heinkel CM 191, jehož třípohledové vyobrazení právě vidíme, konstrukčně vycházel z cvičného stroje Fouga CM 170 Magister, poháněného dvojicí proudových motorů. Čtyřmístný CM 191 převzal z dvoumístného CM 170 především křídlo, tzv. motýlkové ocasní plochy a proudové motory Turbomeca Marboré VI (z verze CM 170-2) s maximálním tahem jednoho motoru 4,7 kN. Nově musel být řešen trup. CM 170 měl totiž trup úzký, kde piloti seděli za sebou. Oproti tomu CM 191 dostal trup širší, aby pojal čtveřici sedadel v konfigurací sedadel 2+2.
Autor: dobové materiály výrobce
Alespoň jednu fotografii musíme věnovat výchozímu typu Fouga CM 170 Magister. Tento francouzský stroj patřil spolu s nizozemským Fokkerem S.14 Machtrainer k prvním povedeným cvičným letounům na světě s proudovým pohonem, které byly pro tuto kategorii od počátku projektovány. Magister poprvé vzlétl v létě 1952 a celkem byl vyroben v 929 kusech, z čehož významný podíl činila i licenční výroba, a to především v Německu, ale i ve Finsku a v Izraeli. V Německu byl pro výrobu Magisterů utvořen společný podnik Heinkela a Messerschmitta, a to pod jménem Flugzeug-Union-Süd.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Když už měli pánové od Heinkela zkušenosti s výrobou cvičných CM 170, napadlo je odvodit od tohoto typu právě malý dopravní čtyřmístný letoun. Samozřejmě ve spolupráci s francouzskou stranou, tedy s firmou Potez, která firmu Fouga v roce 1958 koupila. Ostatně proto se nový typ uvádí jako Potez-Heinkel CM 191. Firma Ernst Heinkel Flugzeugbau GmBH letoun navrhla a vyrobila oba prototypy, Francouzi prováděli konstrukční výpočty.
Autor: dobové materiály výrobce
První let prvního prototypu stroje Potez-Heinkel CM 191 se konal 19. května 1962. Na fotografii z doby jeho zalétávání stojí před letounem pánové J. Grangette (pilot), H. Potez (továrník) a P. Canneil (pilot).
Autor: André Cros, CC BY-SA 4.0
Potez-Heinkel CM 191 byl letoun čtyřmístný, pro pilota a tři cestující, s konfigurací sedadel 2+2. Před předními sedadly byla širší společná palubní deska, řízení bylo dvojité. Letoun měl rozpětí 12,02 m a délku 9,93 m, nosná plocha byla 18,83 m2. Hmotnost prázdného letounu činila 2 260 kg a vzletová hmotnost 4 080 kg. Nejvyšší rychlost se udává 700 km/h, cestovní rychlost 680 km/h. Dostup 11 000 metrů (kabina byla přetlaková) a dolet 1 860 kilometrů. Parametry platí pro případ s instalovanými přídavnými nádržemi (samozřejmě neodhoditelnými) na koncích křídla, bez těchto nádrží byly hmotnosti o něco nižší, rychlosti o krapet vyšší a dolet o poznání kratší.
Autor: dobové materiály výrobce
Heinkel nabízel letoun ve dvou verzích. Pod označením CM 191A pro vojáky jako stroj kurýrní a pro přepravu štábních důstojníků. Pod označením CM 191B, které se udává i u prototypů, jako malý dopravní stroj pro civilní sféru. Zákazníci se ovšem neobjevili, na vině byly především vysoké provozní náklady (velká spotřeba paliva). Respektive to byla kontraindikace pro civilní využití, vojáci by to překousli, jenže ve vojenském využití se mezitím slušně etabloval konkurenční Morane-Saulnier MS 760 Paris. Jinak MS 760 vznikl podobně z cvičného MS 755 Fleuret, který byl předtím poražen v konkursu na vojenský cvičný proudový letoun právě typem CM 170, ze kterého – jak již víme – zase vznikl CM 191.
Autor: André Cros, CC BY-SA 4.0
První prototyp Potez-Heinkel CM 191 byl prodán v roce 1978 do soukromých amerických rukou a dodnes ve Spojených státech žije pod tamní imatrikulací N8015Q. Druhý prototyp se stal exponátem technického muzea ve Špýru (Technik Museum Speyer), jak můžeme vidět na této závěrečné fotografii.
Autor: wwwuppertal, CC BY 2.0
