Hezké shrnutí, čtivě napsané, tak dobře, že by to pochopila i naše babička :-)
Dobrý výběr fotografií.
Ale tvrzení o největší legendě motorové trakce ČSD je příliš silným !
Srovnatelnou, a možná ještě větší legendou jsou lokomotivy původní řady T 478.1, řečené podle lokalit "zamračené", "bardotky", "ceculy", pegasy".... Ty byly první u nás v této kategorii, neměly žádného přímého předchůdce. Ty začaly útoky na pozice parní trakce - a to i ve výkonových oblastech, pro něž původně ani nebyly zamýšleny. Na to se rádo zapomíná. Na druhou stranu byly tyto stroje už v době svého vzniku vybaveny agregátem zastaralým, hlučným, na hranici výkonových možností a s horším poměrem výkonu vůči hmotnosti. Jenže - jiná možnost tehdy v Československu nebyla a nový, modernější, lehčí a výkonnější lokomotivní motor se teprve vyvíjel.
Ty mašiny byly lepší z hlediska přetížitelnosti, z hlediska spotřeby paliva a oleje, z pohledu spolehlivosti naftového motoru. To byla totiž alfa a omega celé problematiky. Neboť princip elektrického přenosu výkonu, jeho regulace a typ točivých strojů byl vlastně totožný.
Mašiny snesly víc, vydržely déle mezi dílenskými opravami, měly menší poruchovost, měly i nižší normy na údržbu v jednotlivých stupních oprav, opravy motorů vycházely levněji (a to déle vydržely), navíc ani zdaleka tak netrpěly fatálními problémy na hlavním uložení, pevností klikových hřídelí či motorových skříní, anebo haváriemi destrukční povahy.
V čem lze naopak bez výhrady souhlasit - strojvedoucí měli obrýlené lokomotivy rádi (a raději), protože na základě dosavadního provozu "zamračených" už měly kabiny lépe odhlučněné, usazené na pryžových blocích, už tam byl i umývací koutek s ohřevem vody.
Ale ekonomika provozu byla někde jinde, než "pouhá" ergonomie. Nikoliv z nostalgie ještě dnes na Slovensku jezdí "zamračené", v českých zemích si je pořizují či pronajímají nestátní dopravci. Ale právě pro ty vlastnosti, jimiž své obrýlené nástupce mnohdy o koňskou délku přežily.
. Obrázek 25 vlakové nádraží Ostrava - Střed.
