Stavba repliky celodřevěného Zlínu XII pro Letecké muzeum Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi (LMMV) se začala připravovat počátkem roku 2018 a dokončený letoun absolvoval první let v neděli 16. srpna 2020. Především zalétávací pilot ultralightů boleslavského muzea Petr Handlík byl po prvním letu chováním stroje, který ho „poslouchal na slovo“, nadšen.
Ostatně, není se čemu divit, již originální Zlín XII z roku 1935 představoval více než povedenou konstrukci. Proto byl také tento typ vybrán, když se hledala vhodná předloha pro stavbu ULL repliky reprezentující československé prvorepublikové letectví. Pro dvanáctku hovořila také jednoduchá stavba a jednou z podmínek byla i uzavřená kabina kryjící kokpit a jeho osazenstvo při případném dešti
Po bezproblémovém zalétání stroje mohl proběhnout jeho slavnostní křest. Stalo se tak jednoho krásného odpoledne dne 10. září 2020. Sice to nebylo posvícení, ani to nebyla neděle, ale byl to vydařený čtvrtek, kterému přálo i ideální letové počasí.
Hlavní slovo dostal prezident mladoboleslavského Historical Flying Clubu (HFC) pan Michael Oeljeklaus, který dychtivě naslouchající dav seznámil s historií vzniku repliky a přidal i něco zajímavostí.
Například s výběrem barevného řešení, kdy sám preferoval barvu stříbrnou, ale byl demokraticky přehlasován na barvu červenou, což nakonec při pohledu na novotou zářící stroj s povděkem kvitoval. Ve své době létaly Zlíny XII v různých barvách: červené, modré, světle modré, žluté (v té můžete spatřit rekonstruovaný originální exemplář v kbelském muzeu), krémové nebo stříbrné a vyloučit nemůžeme ani další barvy.
Slavnostní křest repliky československého sportovního a cvičného dolnoplošníku Zlín XII v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha proběhl 10. září 2020. Hlavním tvůrcem repliky je Petr Tax (prostřední z mužů v bílém). Křtěný zlín je červený letoun za živým plotem.
Vladimír Handlík, předseda správní rady Nadačního fondu letadlo Metoda Vlach a vedoucí LMMV, dále představil hlavního stavitele repliky Petra Taxe a jeho spolupracovníky Petra Opělu a Jiřího Krajču. Jednotlivé části draku vznikaly právě v pražské dílně Petra Taxe, finální montáž potom proběhla už „na půdě“ muzeu.
Zmínit musíme i výpočtáře Václava Brandejse (na fotografii výše stojí zcela vlevo) a na konstrukci křídla, které se oproti originálu modifikovalo (má například jiný profil), se velkou měrou podílel také Emil Přádný (nepřítomen).
Zatěžkávací zkouška křídla repliky Zlínu XII v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha v dubnu 2019
Replika Zlínu XII v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha ve vysokém stupni rozestavěnosti (červen 2020)
Replika Zlínu XII je postavena prakticky v měřítku 1:1. Při přípravě projektu a stavbě repliky byla využita i výrobní dokumentace originálního letounu z archivu Vojenského historického ústavu z leteckého muzea v pražských Kbelích, kterou zajistil aviatický nadšenec – pilot, mechanik, restaurátor a stavitel historických letadel – Jan Klaban (1947-2020).
Běžný divák rozdíly mezi originálem a replikou nepostřehne, byť stavitelé se jim vyhnout nemohli, a to nejen kvůli platným předpisům. Protože nebyl k dispozici originální motor Zlín Persy II, pohánějící standardně tyto zlíny, zapůjčil Vladimír Handlík osmdesátikoňový americký motor Continental ze 40. let. Z výraznějších odlišností již bylo zmíněno modifikované křídlo, jiné je samozřejmě také vybavení kabiny. A například místo plechů na zakrytování přídě s motorem se použily díly laminátové.
Replika letounu Zlín XII má přidělenu imatrikulaci „OK-YUU 81“ (naleznete ji decentně vyvedenou pod VOP), stejný je samozřejmě i (plný) volací znak letounu. Fiktivní označení „OK-HFC“ odkazuje na mladoboleslavský Historical Flying Club. Jako zajímavost můžeme uvést výrobní číslo na replice „149“ - skutečný Zlín XII tohoto výrobního čísla byl vyroben v roce 1937 jako 49. exemplář uvedeného typu a létal s imatrikulací OK-IPS pod Aeroklubem Republiky Československé, po vzniku protektorátu byl prodán na Slovensko, kde ho používal Slovenský letecký sbor s novou imatrikulací OK-NAU.
Celkem se na projektu a stavbě repliky Zlínu XII podílelo zhruba deset lidí. Stavbu financoval mladoboleslavský Historical Flying Club, náklady dosáhly 1,2 milionu korun.
Replika Zlínu XII bude nejen zajímavým exponátem LMMV, ale také ozdobou různých leteckých dnů a jiných akcí. Z dalších funkčních exponátů muzea postavených ve formě replik, které ilustrují bohatou historii letectví na našem území, jmenujme letadlo Metoděje Vlacha, což byl první letoun ryze české konstrukce a vyrobený z tuzemských materiálů (kromě potahového plátna) v roce 1912, a zajímavý cvičný parasol PB-6 Racek z roku 1934 od pánů Přikryla a Blechy.
Replika Zlínu XII, Letecké muzeum Metoděje Vlacha 10. září 2020. Replika je postavena v kategorii ultralehkých letounů. Od roku 2019, kdy se legislativně zvýšila maximální vzletová hmotnost ultralehkých letounů na 600 kg (resp. 650 kg u UL hydroplánů), by do této kategorie s přehledem spadl i originální Zlin XII (rezervu by měl i v definovaném limitu pádové rychlosti).
Další replikou pro LMMV by se měl stát britský stíhací trojplošník z první světové války Sopwith Triplane. „Rádi bychom ke konci letošního roku zahájili stavbu, motor na něj máme připravený, letadlo by mohlo vzlétnout zhruba za dva a půl roku,“ uvedl Vladimír Handlík.
Sopwith Triplane se tak přiřadí k dalším létajícím replikám přibližujícím v muzeu období Velké války, kterými jsou v současnosti Caudron G.III, Fokker D.VIII, Morane Saulnier BB, Nieuport XII, Pfalz E.I a Sopwith Pup.
Nejslavnější předválečný letoun značky ZlínNejslavnějším předválečným letadlem značky Zlín se stal sportovní a cvičný lehký dvoumístný dolnoplošník Zlín XII. Dokonce se ho nebojme pasovat na vůbec nejslavnější československý letoun této kategorie daného období. Zlín XII se stal navíc prvním sériově vyráběným motorovým letounem z Otrokovic. Předtím se tam vyráběly především kluzáky, u kterých se nenápadně krčil pouze ve dvou prototypech vzniklý a rozměrově velice skromný motorový Zlín XI. Dvanáctka byla dílem šikovného konstruktéra Jaroslava Lonka, který do Otrokovic přišel v podstatě už s rozpracovaným projektem, byť na školních čtvrtkách, jak uvádí starší monografie v časopise Letectví a kosmonautika. Obuvník Jan Antonín Baťa měl zkrátka šťastný den, když předtím nabídl Lonkovi místo šéfkonstruktéra ve své letecké továrně.  Zlín XII se vyráběl také s otevřenou kabinou, kterou preferovali letci "staré školy". Dvanáctky měly dvojí řízení a vyškolilo se na nich mnoho našich pilotů v rámci akce "1000 nových pilotů republice" v době blížící se války, kteří pak prokázali své umění v zahraničních jednotkách.  Tankování paliva do sportovního letounu Zlín XII Slovenského leteckého sboru (SLeS), vpravo u čerpadla pilotka Marta Pavlíková.  Zlín XII byl oblíbený také u zahraničích uživatelů. Neztratil se ani ve Švédsku, když udeřila tuhá zima. Tam, kde hynuli vlci a sobi, zlín se přizpůsobil. Dostal na podvozek ližiny usnadňující starty a přistání na sněhu.  Na přání zákazníků vznikl Zlín 212, což byla v podstatě dvanáctka se silnějším motorem. Sériová výroba začala na sklonku roku 1938, a tak si letoun naši piloti už moc neužili. V následující době temna létaly stroje v aeroklubech satelitů Říše, na fotografii je stroj v maďarských barvách v roce 1940. Celkem bylo vyrobeno 51 Zlínů 212. Prototyp zlínské dvanáctky poprvé vzlétl v dubnu 1935 a do roku 1939 bylo vyrobeno celkem 201 exemplářů tohoto povedeného stroje. Jeho technické parametry jsou následující: délka 7,8 m, rozpětí křídla 10 m, nosná plocha 12 m2, hmotnost prázdného letounu 290 kg a vzletová hmotnost 520 kg. Maximální rychlost činila 155 km/h a cestovní rychlost 135 km/h. K pohonu sloužil vzduchem chlazený čtyřválec Zlín Persy II o výkonu 45 koní. Dobré letové vlastnosti ho pasovaly na ideální cvičný stroj, řada adeptů se na něm naučila létat zejména při akci “1 000 nových pilotů republice“. Na Zlínech XII se našim letcům podařilo úspěšně obstát také na několika domácích i zahraničních leteckých soutěžích. Jeden stroj se proslavil v roce 1937 výtečným umístěním v náročném mezinárodním leteckém závodě nad oázami Egypta. Zlín XII se díky jednoduché konstrukci a rozumné hmotnosti nevyžadující nijak silný motor vyznačoval i relativně nízkou pořizovací cenou. Podle dobových prospektů se prodával za 39 tisíc korun, stál tedy přibližně jako tehdy dva nové lidové automobily Škoda Popular s motorem 1,0 l SV. A když už jsme u těch motorů, tak nakonec se došlo k závěru, že i dvanáctce by nějaký silnější rozhodně neuškodil. Světlo světa tedy spatřilo 51 kusů Zlínů 212 s motorem Walter Mikron II o výkonu 60 koní, ale valná většina z nich byla vyrobena až za protektorátu. |
