JUDr. Vladimír Kabeš (označen bílou šipkou) ve společnosti zástupců československých ministerstev a dvou francouzských pilotů u příležitosti uzavření dohody o provozování letů mezi Paříží, Prahou a Varšavou (rok 1920).
Autor: public domain
Aero A.14, přezdívané Branďák, bylo prvním typem ve službách ČSA. Šlo o kopii vojenského víceúčelového letadla Hansa-Brandenburg C.I konstruktéra Ernsta Heinkela. Aero A.14 pro ČSA bylo upraveno pro dopravu jednoho nebo dvou cestujících.
Autor: Archiv Jana Pěnkavy, Aviation Fan Club
Prototyp Aero Ae.02 z roku 1920 byl první tuzemskou konstrukcí stíhacího letounu. Měl moderně řešené tvary, dobré výkony, přesto objednávka na sériové stroje nepřišla. Zajímavostí byla palivová nádrž ve tvaru malé nosné plochy mezi koly podvozku. Nejen, že byla v bezpečné vzdálenosti od motoru, ale v nouzi šla i jednoduše odhodit.
Autor: sbírka Václava Šorela
Stíhačky Aero A.18
Autor: public domain
Aero A.18c byl speciál vyvinutý ze stíhačky A.18 pro rychlostní závody o Cenu presidenta republiky. Závodní stroj měl zkrácené rozpětí křídel a na nich situovaný speciální povrchový chladič pro snížení aerodynamického odporu (stíhačka A.18 měla samozřejmě chladič klasický a situovaný po stranách motoru).
Autor: archiv VHÚ Praha
Hala Aerovky ve Vysočanech s rozpracovanými letouny Aero A.12
Autor: archiv VHÚ Praha
Aero A.11
Autor: public domain
Aero Ap.32
Autor: public domain
Aero A.29 (vyvinuté z Aera Ab.11) se stalo prvním československým hydroplánem. V letech 1926 až 1930 vzniklo devět kusů. Letouny byly určeny pro vlek vzdušných terčů k výcviku našich protiletadlových dělostřelců, který probíhal v jugoslávské Boce Kotorské.
Autor: public domain
Výrobní hala továrny Aero ve Vysočanech
Autor: archiv VHÚ Praha
Prototyp bombardéru Aero A.24 se stal prvním dvoumotorovým strojem československé konstrukce. Tento dvouplošník laděný v letech 1924 až 1926 jako by z oka vypadl bombardérům z Velké války, také jeho výkonové parametry byly obdobné. V sérii se nevyráběl, protože jeho koncepce byla v té době již notně zastaralá.
Autor: public domain
Aero A.100
Autor: public domain
Bombardéry Aero MB.200
Autor: public domain
Na méně kvalitní, ale o to zajímavější fotografii vidíme konečnou montáž letadel Aero, snad v hale ve Kbelích(?). Na jednom Aeru A.10 si všimněte demonstraci obsazení stanoviště posádky, vlevo seděl pilot a vpravo mírně posunut dozadu seděl palubní mechanik. Za civilními A.10 je několik vojenských letadel s kamufláží. Vpravo to jsou Šmolíky Š.2, které Aero pro nedostatečnou výrobní kapacitu předchůdce Letova také vyrábělo, a vlevo jsou Branďáky bez namontovaných křídel.
Autor: Archiv Českých aerolinií
Dopravní Aero DH.50 (licence de Havilland DH.50)
Autor: Archiv Českých aerolinií
Aero A.23 z roku 1926 bylo společně s Avií BH.25 prvním letadlem tuzemské konstrukce s toaletou na palubě. Musíme si však uvědomit, že toto primitivní zařízení bylo zakončeno trubkou ústící pod letadlem do volného prostoru. Naštěstí není znám případ, že by někdo na zemi kvůli tomu přišel k sebemenší újmě.
Autor: Archiv Českých aerolinií
Dopravní Aero A.38 mělo již uzavřenou kabinu posádky, navíc konečně situovanou před křídly.
Autor: Archiv Českých aerolinií
Jeden z původně dopravních A.38 objednalo MNO přepracovaný na bombardér. Stroj byl zkoušen ve VLÚS (Vojenský letecký ústav studijní, později přeměněn na Vojenský technický a letecký ústav). Vidíme obranné střeliště na trupu za křídly, pumy nosil v trupové pumovnici. Po zkouškách, které asi příliš optimisticky nedopadly, byl upraven na verzi fotogrammetrickou.
Autor: public domain
Aero A.35
Autor: Archiv Českých aerolinií
Prototyp bombardéru Aero A.42
Autor: Aero
Aero začalo koncem dvacátých let vyrábět také automobily.
Autor: Reklama v časopise Motor Revue
Dobová reklama na automobil Aero 50
Autor: public domain
Sportovní a turistické Aero A.34J Kos
Autor: archiv Aero
Aero A.200, postavené ve dvou exemplářích, bylo určeno pro účast na mezinárodní sportovní soutěži Challenge de Tourisme International 1934, která se konala v Polsku.
Autor: public domain
Prototyp stíhačky Aero A.102 z roku 1934. Stroj měl oproti dvouplošníkům Avia B.534 (standardním čs. stíhačkám druhé poloviny 30. let) příliš vysokou přistávací rychlost, což by tehdy činilo pilotům velké potíže. Kvůli relativně malé nosné ploše měl na tu dobu velké plošné zatížení. Špatné přistávací charakteristiky by vyléčily vztlakové klapky, ty letoun ale neměl.
Autor: public domain
Prototyp Aera A.304 běhen zkoušek u Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ) v roce 1938. Letouny zde dostávaly na trup označení písmenem „s“ a číslem.
Autor: archiv VHÚ Praha
Prototyp bombardéru Aero A.300 z roku 1938, tato nadějná konstrukce přišla příliš pozdě. Letoun dosahoval vyšší rychlosti než stíhačka Avia B.534. Osádka byla čtyřčlenná, náklad pum činil 1000 kg a obrannou výzbroj tvořily tři kulomety ráže 7,92 mm.
Autor: public domain
Rozbombardovaná Aerovka v závěru války. Vidíme poškozený trup letounu Siebel Si 204D položený na manipulačním vozíku.
Autor: sbírka Václava Šorela
Aero C-3
Autor: archiv Aero
Aero Ae-45 v Leteckém muzeu ve Kbelích.
Autor: Radek Folprecht
V Aeru licenčně vyráběný MiG-15
Autor: archiv Aero
V Aeru licenčně vyráběný cvičný MiG-15UTI
Autor: archiv VHÚ Praha
V Aeru licenčně vyráběný MiG-21F-13
Autor: archiv VHÚ Praha
Aero L-29 Delfin
Autor: archiv VHÚ Praha
L-29 Delfin
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Aero L-39C československého letectva
Autor: web l-39.cz
Aero L-39V určený k vlekání vzdušných terčů KT-04
Autor: web l-39.cz
L-39ZA českého letectva
Autor: lznamest.army.cz
L-59T pro Tunisko
Autor: archiv Aero
Aero Ae 270
Autor: archiv Aero
Lehký bitevník Aero L-159 a technologický demonstrátor Aero L-39CW (vzniklý v průběhu vývoje L-39NG)
Autor: Aero Vodochody
Aero L-39NG při svém prvním letu
Autor: Aero Vodochody