Film Zázraky se dějí jsem viděl a byl na tehdejší dobu dost "silný". Žádné idealizování jsem nějak tenkrát neregistroval. Naopak je to jeden z filmů, na který se zapomenout nedá. Slavná scéna byla ta, když si ze zad vymačkávala tlusťoučké červy

Bohužel měl dost daleko od reality.

Proto Koepcke souhlasila s natáčením dokumentu režiséra Herzoga.

Obdivuhodné, ale rekordmankou je Vesna.

Vesna mela jenom neuveritelne stesti, ze pri rozlomeni letadla sedela v zadni casti, ktera se oddelila od vybuchem rostristeneho trupu, ta cast padala dolu v priznivem naklonu, takze to dost brzdilo pad a pak dopadla do snehu a tim se pad utlumil.. Vesna ovsem aktivne ve srovnani s prezivsi holkou v pralese nic nedelala, byla v bezvedomi, s poranenim plic a dalsimi vaznymi poskozenimi tela, ale byla co nejdrive odvezena do nemocnice, kde ji nastesti mohli pomoct od "zubate". Snad by se mohlo ric ́t ze je jistou rekordmankou v tom, ze ten pad vubec prezila.

Jen drobnost. Peruánská společnost se asi jmenovala jen LAN. S.A. je sociedad anonima a značí právní formu, tj.akciova společnost. Čili LAN S.A.

To je sice pravda, ale společnost se sama psala jako LANSA a je tak uváděna ve všech možných publikacích o katastrofě. Jak praví Wikipedie : Lineas Aéreas Nacionales S.A. (commonly known as LANSA)

Mimochodem, o licenci přišla také proto, že toto bylo její poslední letadlo. Ostatní spadla už dříve.

Ak sa narodila v Lime, tak sa nemohla vrátiť do rodného Nemecka.

Dalším příběhem "kalvarie" a záchraně samotné ženy z letecké havárie je podrobně popsán v knize od Elder Lauren - Já jediná jsem přežila, která u nás vyšla r. 1982. Mně v něm už tenkrát zaujaly halucinace které jí vznikaly ve stresu v mozku s ganglii poškozenými marihuanou.

Lidské tělo vydrží neuvěřitelné věci, když na to přijde.

Pamatuji se dobře na tento příběh. V roce 1976 jsem se učil v Plzni a tak jsme si zašli do kina na film "Zázraky se dějí." Kino Hvězda tehdy promítalo i v 10:00 dopoledne. Nikdo nás ani nepohřešoval.

Film byl italský a herečka byla moc pěkná holka, pamatuji si její bloudění, snad našla i svou mrtvou matku - už nevím. Plavala v řece mezi kajmany a na co se zapomenout nedá, tak jsou ti červi v ráně na zádech. - "Klídek slečno, už jich máme dvaatřicet" - povídal jeden z domorodců, kteří tam pracovali na těžbě dřeva a ona našla jejich tábor.

Film byl italský z roku 1974 a herečka měla být Filipínka, ne Angličanka. Zasloužil by si lepší filmové zpracování. V televizi byl snad jen jednou kdysi dávno.

Záchranáři poté našli ostatní oběti. Údajně přežilo v přídi letadla 13 lidí, mezi nimi i Julianina matka a jeden pilot, také těžce zraněný. Všichni ale zahynuli dřív, než se k nim pomoc dostala. Jediná Juliana si pamatovala vyprávění otce, co dělat v případě ztráty v pralese. A tak cesta podél vody jí zachránila život. Tento poslední odstavec už nesouvisí s filmem, který končí tím, jak ji převážejí na lodi do nemocnice celkem zotavenou. Údajně byla ještě ve filmu scéna, jak byla v nemocnici a setkává se s otcem při jejím odchodu z nemocnice. Tuhle scénu ale kina ani televize u nás neuvedly.

A uz vim, jak to dopadne (v pokracovani clanku) / dopadlo. :-) Mozna jsem uz ten pribeh nekdy cetla, ale nevzpomnela. Slecna projevila velmi silnou vuli prezit,

Zazraky se deji https://youtu.be/15CEJ87MFG0?si=z3ZRggHVUhIgA9hA

Kazdymu jsem tady rikal: Nelitej Lansou, Nelitej Lansou... Nebo spadnes! Ale je to marny, je to marny... je to marny!

Úžasná žena. A poučení? Nejhorší nebyl pád, ten přežili i jiní. Ale chyběla jim ta síla a touha přežít. Vůlí překonat omezení - zranění, krátkozrakost, hlad, vysílení - a prostě přežít.

To je solidní blábol. Pokud měli přeražené nohy, tak mohli mít síly a touhy přežít, kolik chtěli, ale stejně jim to bylo k ničemu. Silná žena to je určitě, nicméně měla taky velké štěstí.